Půdní živočichové čelí stresu kvůli klimatu a farmaření. Pomáhá jim rozšíření jídelníčku
Roztoči, chvostoskoci nebo žížaly nedokážou utéct před změnou klimatu nebo intenzívním zemědělstvím. Potvrzuje to studie, do níž vědci začlenili 17 000 vzorků půdy z 19 zemí. Zjistili, že půdní fauně pomáhá, když v takové situaci hledá nové potravní strategie.
Intenzívní zemědělství a klimatické extrémy působí nejen na žížaly, ale i na mnohé další organismy v půdě. Patří k nim třeba hlístice, roztoči, chvostoskoci nebo pavouci. Zmíněným vlivům nedokážou utéct.
„Evoluce, schopnost přizpůsobit se novému prostředí trvá hrozně dlouho, to je úkol na mnoho generací. Změny, které se teď dějí, jsou mnohem rychlejší než dřív,“ říká molekulární genetik a bioinformatik Jan Pačes.
Rvačka o zdroje
Souhrnná studie, která vychází z dřívějších prací desítek vědců z celého světa, obsahuje i dobré zprávy. Příroda výpadky zdrojů způsobené změnou klimatu nebo pesticidy zčásti dokáže nahradit.
„Když přijde hlad, půdní organismy konzumují řasy, zbytky detritu, dokonce i špatně rozložitelné zbytky rostlin s celulózou nebo hub s chitinem, na které potřebují speciální enzymy,“ popisuje půdní biolog a odborník na životní prostředí Ladislav Miko.
S přibývajícím horkem a intenzitou zemědělství podle studie rozšiřují půdní živočichové spektrum strategií, kterými získávají živiny či energii. Nejvíc jich podle studie vykázali chvostoskoci nebo roztoči, což svědčí o tom, že se uživí hůř než dřív.
„Zejména ti, kteří jsou závislí na požírání půdních mikroorganismů, musí zapojit širší strategie, aby se dostali k potravě. Musí se o ni prostě poprat,“ vysvětluje Ladislav Miko.
Půdní organismy také například nedokážou zpracovat minerální dusík.
Vypůjčená DNA
V tropech půdní živočichové volí o 40 procent víc způsobů, jak získávat živiny a energii, než v mírném pásmu, probíhá tam větší souboj o zdroje. V zemědělských půdách využívají asi o 35 procent víc strategií než v lesích. Obojí svědčí o tom, že prožívají stres.
Čtěte také
Některé organismy si s tímto cílem půjčují dědičnou informaci jiných organismů.
„Nemusí čekat na mutace, ale v DNA si označí, co se minule podařilo,“ říká molekulární genetik a biochemik Jan Pačes. To slouží i jako informace pro příští generace.
Podobně jako lidé mají také půdní živočichové zcela odlišný mikrobiom na povrchu těla a ve střevech a v tkáních. „Dělají poměrně stabilní bobky, které zůstávají v půdě jako zásoba organické hmoty. Na ní pak narůstají mikroby, kterými se můžou reinfikovat,“ dodává Miko.
Jak různorodé jsou potravní strategie půdních živočichů? Co ohrožuje opylovače zemědělských plodin? Jak klimatické extrémy působí na škůdce? Moderuje Martina Mašková. Debatují odborník na životní prostředí Ladislav Miko, biolog Jan Pačes a student Dalibor Libus.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
