Publicista: Trest pro Le Penovou dává munici oponentům. Zkrácení zákazu kandidování se moc nečekalo
Lídryně francouzských nacionalistů Marine Le Penová bude příští rok kandidovat na prezidentku. Odvolací soud v úterý Le Penovou uznal vinnou ze zneužívání veřejných peněz a uložil jí roční trest domácího vězení. Kandidaturu jí ale povolil. Le Penová by podle verdiktu měla v kampani nosit elektronický náramek, odvolá se ale ke kasačnímu soudu. Podle publicisty Františka Kalendy není rozhodnutí političky překvapivé, ale protikandidátům dává její odsouzení silnou munici.
Nakolik překvapivé je rozhodnutí Marine Le Penové znovu kandidovat?
Zase tak překvapivé to není. I když se Marine Le Penová opakovaně nechávala slyšet ještě před několika dny, že v případě, že by musela nosit elektronický náramek, tak kandidovat nebude. Ale tak nějak všeobecně se očekávalo, že Jordan Bardella je skutečně náhradníkem, který jí drží místo v případě, že by to odvolání vyšlo.
Poměrně překvapivé je to, že soud zkrátil zákaz kandidatury. To se, myslím, očekávalo méně.
Čtěte také
Už na to reagoval předseda Národního sdružení Jordan Bardella, kterého Le Penová nakonec označila za kandidáta na premiéra?
Nevšiml jsem si jeho oficiální reakce. Ale v úterý večer byla v médiích celou dobu právě Marine Le Penová, měla velký rozhovor na francouzské televizi TF1 a potom se tam vystřídala řada dalších méně významných politiků Národního sdružení, kteří to rozhodnutí kandidovat obhajovali.
Je jasné, že chtějí teď, jak bych to řekl, vystrčit dopředu primárně Le Penovou a Bardellu spíše upozadit.
Další pokus o Elysejský palác
Podle průzkumu by ale měl větší šanci v prezidentských volbách právě Bardella. Připomeňme, že Marine Le Penová se o post ucházela už třikrát a neuspěla. Není to přece jenom od ní příliš riskantní politický krok?
Je. Domnívám se, že jsou určité indicie, že by mohla mít menší šanci. I když na druhou stranu když vidím Bardellu vystupovat v televizi, tak působí velmi nesebejistě a nepřipraveně oproti zkušenějším politikům. Připomeňme, že je mu pouhých 30 let.
Na jednu stranu tedy průzkumy dávají jasně najevo, že Le Penová je papírově slabším kandidátem. Na stranu druhou tam bylo riziko, které se v posledních měsících opakovaně potvrzovalo, že Bardella by mohl být poměrně slabý v opozici se zkušenějšími politiky.
Čtěte také
Co znamená pro zkušenější politiky informace, že bude kandidovat Marine Le Penová? Předpokládám, že mezi ty, kteří jsou nejvážnějšími protikandidáty, jsou dva premiéři Édouard Philippe a Gabriel Attal nebo vůdce radikální levice Jean-Luc Mélenchon.
Dává jim to do rukou poměrně silnou munici. A to zejména proto, že Le Penová byla odsouzena, to odsouzení bylo potvrzeno, tím pádem vlastně kandiduje z pozice někoho, kdo byl odsouzen za zneužívání nebo zpronevěru veřejných peněz, případně možná bude vést skutečně kampaň s náramkem. To je bezprecedentní.
Je možné poukazovat na to, že to je ostuda i pro Francii, že to na mezinárodním poli bude problém, a vymezovat se proti tomu.
Zároveň to možná otevírá cestu pro jiné pravicové konkurenty Marine Le Penové, protože ona je přece jenom ostřejší, nekompromisnější a kontroverznější než Bardella.
Bardella se snažil na veřejnosti vystupovat velmi umírněně a zdálo se, že by za sebou mohl část konzervativní pravice sjednotit. Myslím si, že tady bude mít Marine Le Penová výrazně větší problém.
Čtěte také
Kolik je aktuálně ohlášených prezidentských kandidátů? Já jsem zaznamenala naposledy číslo šestačtyřicet
Spekuluje se o naprosto neuvěřitelném množství lidí, ale tak je to ve Francii vždycky. V podstatě o každém člověku, který někdy působil ve vysoké politice a neodešel s naprostým průšvihem, se mluví jako o možném prezidentském kandidátovi. Ale to číslo se bude neustále snižovat.
Ti lidé čekají na to, jestli budou nějaké primárky, ať už širší, nebo se například očekávají primárky právě na pravici, možná nějaké středové nebo celkově středopravicové primárky. Mluví se o levicových primárkách... Tam všude se bude ten počet kandidátů snižovat a pak se uvidí podle průzkumů. Vážných kandidátů je v tuto chvíli do pěti.
Paříž a Damašek
Kdo už kandidovat nemůže, je současný prezident Emmanuel Macron, ale mluví se o něm zase v jiné souvislosti. Je totiž prvním západoevropským prezidentem, který zavítal do Sýrie od chvíle, kdy byl svržený režim Bašára Asada. A to v době, kdy začal v Ankaře summit Severoatlantické aliance, kam se pak Macron přesunul a kam má mimochodem dorazit i prozatímní syrský prezident Ahmad Šara. Je to náhoda?
Náhoda to určitě není. Sýrie je teď ve fázi, kdy se výrazným způsobem otevírá světu. S Šarou normalizovala vztahy nejen Francie a velká část Evropské unie, například Německo, ale třeba taky Spojené státy včetně Donalda Trumpa.
Ta země je plná příležitostí a samozřejmě Turecko ve vztahu k Sýrii hraje extrémně důležitou úlohu, protože je jejím sousedem, přijalo rekordní množství, miliony syrských uprchlíků. A zároveň je to země, která dopomohla i vojensky k tomu, že se právě Šara dostal k moci v Sýrii.
Čtěte také
Je jasné, že Macron chce hrát významnou úlohu, když se bude Sýrie vracet do rodiny normálních zemí.
Jenom už krátce, v čem by Francie mohla být Sýrii prospěšná? Může být i jistou protiváhou Turecku, které je členem Severoatlantické aliance a zároveň má stále se Sýrií komplikované vztahy a okupuje část jejího území?
Určitě. Sýrie v tomto ohledu bude hledat další partnery, jak už jsem zmiňoval Spojené státy nebo Německo a právě i Francii.
Francie měla v Sýrii i svoje speciální jednotky, měla velmi úzké vztahy s tamní kurdskou komunitou. Tam může působit jako určitý prostředník. Zatímco právě prezident Šara má v dnešní době s Kurdy a vlastně se všemi náboženskými menšinami velmi komplikované až někdy válečné vztahy. Tam může Francie hrát značnou roli.
Je to země, která má třeba obrovský vliv historicky i v sousedním Libanonu. I v tomto ohledu může být Francie pro Sýrii velmi důležitá.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
