Ptačí chřipka mezi tučňáky

02271346.jpeg

V uplynulých dekádách se v Antarktidě zcela nepozorovaně vyvinul unikátní kmen ptačí chřipky. Mezinárodní tým vědců jej nyní zachytil u tučňáků kroužkových.

Navzdory své izolaci a extrémním podmínkám není Antarktida kontinentem, na kterém by po ptačí chřipce nebylo ani stopy. Dřívější studie prokázaly, že v krvi zdejších tučňáků kolují protilátky proti chřipce, které svědčí o setkání s jejími virovými původci. Detekovat živý virus se u nich či jakýchkoli jiných antarktických ptáků dlouho nedařilo.

Teprve nyní uspěli vědci, kteří získali stěry z průdušnic a tělních otvorů 301 tučňáků kroužkových (Pygoscelis adeliae), kteří pocházeli z dvou oblastí Antarktického poloostrova. U 270 z nich se také podařilo odebrat vzorky krve. Laboratorní analýza odhalila, že u osmi ptáků (šesti dospělců a dvou mláďat) se vyskytuje genetický materiál chřipkového viru. Vědcům se také v kultuře podařilo vypěstovat živé viry, které si byly navzájem vysoce podobné a všechny patřily ke kmeni H11N2.

Když však porovnávali sekvence genomu "tučňáčího viru" se známými chřipkovými viry zvířat i lidí, došli k nečekanému závěru: virus se nepodobá žádnému, který byl dosud na světě identifikován. Jeho geny jsou vysoce odlišné od kmenů, které kolují po kontinentech severní i jižní polokoule. Přesto se podařilo vysledovat jistou příbuznost: čtveřice genů naznačuje, že virus tučňáků kroužkových má nejblíže k liniím virů ptačí chřipky, které od 60. do 80. let kolovaly Severní Amerikou. Další dva geny poukazují na vzdálenou příbuznost s velkým počtem virů ptačí chřipky, které se v současné době vyskytují v Chile, Brazílii a Argentině.

Tučňák kroužkový

S využitím takzvaných molekulárních hodin vědci stanovili, že virus se nejpravděpodobněji vyvinul před 49 až 80 lety, aniž by o něm kdokoli věděl. Jestli k tomu došlo pouze v Antarktidě, zatím není jasné. Co ale víme, je, že virus H11N2 u tučňáků kroužkových nevyvolává žádné onemocnění. Z jeho neschopnosti nakazit fretky, které se používají jako modelová zvířata, také vyplývá, že patrně není schopen "přeskočit" na nějaký druh savců včetně člověka.

Objev unikátního antarktického viru ptačí chřipky nicméně vyvolává řadu otázek včetně té, jak často se ptačí chřipka do Antarktidy dostává, u jakých živočichů se udržuje a jestli mohou její viry přežít zimu zamrzlé v ledu.

Zdroj: American Society for Microbiology