Psychoterapeutka: Na sítích jsme jako v úlu. Každý má svou roli, ale centrální mozek je na internetu

23. květen 2018
Facebook

Život bez sociálních sítích jakoby nebyl. Alespoň u současné mladé generace to tak může vypadat. Podle statistik má v Česku svůj facebookový účet každý člověk do 35 let věku. S postupujícím věkem nad 65 let je to už jen desetina lidí. Podle psychoterapeutky Magdaleny Frouzové to souvisí s dvojím typem lidského myšlení.

„První je automatické, reaktivní, kdy moc nepřemýšlíme. Třeba na otázku: Půjdeš ven? odpovíte ano, nebo ne. Druhý způsob myšlení ale vyžaduje alespoň chvilkové přemýšlení. Starší lidé, kteří v životě nemuseli nikdy tak rychle reagovat, tak vše prohánějí složitějším, hlubším a pomalejším myšlením. Facebook je ale určen pro rychlé reakce, takže tento způsob komunikace ani neodpovídá jejich způsobu myšlení,“ tvrdí psychoterapeutka Frouzová.

Nejčastějším uživatelem hlavně nejrůznějších komunikačních aplikací typu Messenger jsou skoro všichni „mladí“. „Prostě chtějí být ve spojení se svými vrstevníky. Děti jsou tak ale taky čím dál víc na sobě závislé.“ Pomalu a jistě se objevuje absolutní propojení.  

Magdalena Frouzová
• pracuje ve zdravotnictví od r. 1976, nyní vede nestátní zdravotnické zařízení
• napsala přes 30 článků z oblasti psychoterapie, závislostí a rodinného poradenství, přednáší na konferencích
• od r. 1990 spoluvede či vede psychoterapeutický výcvik, od vzniku Skálova institutu je v jeho vedení
• přednáší: Psychoterapii, Komunikaci, Závislosti a jejich psychoterapie, Gambling a jiné závislosti v: IPVZ (+ Škola veřejného zdravotnictví při IPVZ), 20 let na katedře psychologie FFUK, 6 let přednášela na 1. LF UK Praha

„Z toho mám trošku úzkost. Když jste dřív dostali dopis, tak jste věděli, že ho napsal váš otec někdy před pár týdny. Když jste odešli do práce, tak jste byli pryč, a i to dítě se bez vás obešlo. Naše děti a vnoučata mají teď ale úplně jinou psychiku a vůbec nic je nenutí, aby byli samostatní.

Jsme jak ve včelím úlu, kde sice každý má tu svou roli, ale centrální mozek je už pouze na internetu.
Magdalena Frouzová

Internetová debilita?

Tento jev už dostal i oficiální termín – internetová debilita. „Lidi totiž přestávají sami myslet a jen reagují na to, co zrovna přichází,“ vysvětluje Frouzová. V předminulém století děti ve školách jen slepě memorovaly latinské texty.

„Naše generace věděla, že to správné není, důležitější je vědět, kde to najít. Ale současná mladá generace ani nemusí vědět, kde to najde, stačí znát pár portálů, kde je všechno.“ Otázka ale je, co by pak dělali, kdyby se najednou internet vypnul…

Když toho podle psychoterapeutky dostáváte hodně, tak pak najednou nevíte, jak se ve shluku informací orientovat a vůbec najít správnou, ověřenou a relevantní informaci.

Tradiční vztahy na rozdíl od online vyhledávání partnerů vznikaly v úzké a poměrně uzavřené sociální síti. Lidé si nacházeli partnery přes své kamarády a známé, díky seznamkám se ale můžete ocitnout mimo svoji známou sféru

Děti vs. rodiče

Každé dítě po 8. roku věku začíná toužit po chytrém telefonu a hlavně po sociálních sítích. Podle psychoterapeutky nezbývá než podlehnout a telefon zakoupit. „Do jejich internetového světa ale musíte s nimi. On se ten náš reálný svět do toho virtuálního už dlouho přelévá.“

Rodiče nebo prarodiče by se ale neměli stydět za to, že se „v jejich“ světě nevyznají. Naopak. „Sice si myslíme, že to umět máme, ale hodně nám vadí, že nám to musí vysvětlit malé dítě. Proč? Protože tak přece ztratíme autoritu...“

Dítě vám ale hlavně musí věřit. Je třeba zůstat pravdomluvnými, i když nemusíme vědět všechno na světě. O tom přeci rodičovství není.
Magdalena Frouzová

Spustit audio
autoři: Eva Kézrová, Věra Luptáková

Související