Psycholožka: Mobil není „digitální dudlík“. Na svůj telefon je dítě připravené, když dodržuje dohody

Debata o zákazu mobilních telefonů ve školách se podle Lukavské vede už dlouho. Sama vnímá argumenty na obou stranách, přesto se v současné situaci spíše kloní k podpoře omezení. Důvodem jsou mimo jiné i data o tom, že část dětí má s používáním mobilů reálné potíže.

„Vnímám toto opatření jako  záchrannou brzdu, která by mohla pomoci školám udržet pozornost. Mohlo by to mít spoustu dalších pozitivních efektů,“ myslí si. 

Čtěte také

Na Slovensku má plošná regulace mobilů ve školách úspěch, říká psycholog. Právník: Není to řešení všech problémů

Zkušenosti ze škol, kde už mobily zakázané jsou, podle ministra školství Plagy ukazují lepší soustředění i posílení sociálních vazeb mezi dětmi. Podle Lukavské ale může plošný zákaz některým školám vzít prostor učit děti zdravému zacházení s technologiemi přímo v praxi.

Součástí debaty není jen samotný zákaz, ale i otázka, co dětem o přestávkách nabídnout místo mobilů a jak technologie smysluplně využívat ve výuce. Pokud jde o vyžití o přestávkách, psycholožka varuje před přehnanou snahou děti neustále organizovat. 

„Není potřeba děti neustále zabavovat. To je velká chyba, kterou děláme často i jako rodiče. Nabízet pingpongové stoly a podobné věci je v pořádku, ale zároveň je dobré nechat děti, aby se naučily organizovat si svoji zábavu samy,“ vysvětluje.

Role rodičů

Zásadní roli v nastavování vztahu k technologiím hrají rodiče. A ti podle výzkumů často sami nemají situaci plně pod kontrolou. 

„Velká spousta dospělé populace vykazuje známky problémového používání digitálních médií. Zároveň je potřeba říct, že digitalizace našeho světa přišla tak rychle, že rodiče mnohdy zastihla nepřipravené. Zvlášť s příchodem sociálních sítí se z toho stal opravdu veliký fenomén,“ uznává Lukavská.

Čtěte také

Ředitelka školy: Děti měly bez mobilů abstinenční příznaky. Po zákazu telefonů nám rodiče děkovali

Jedním z nástrojů, jak v rodině nastavit jasná pravidla, je takzvaná digitální dohoda. „Vždycky by měla být součástí jasná pravidla, která regulují to, kde, kdy, jak moc a za jakých podmínek digitální média v rodině používáme. Důležité je, aby v tom byla transparentnost a aby děti přesně věděly, jaké jsou představy rodičů. To výrazně zvyšuje šanci, že budou pravidla akceptovat a dodržovat,“ radí.

V souvislosti s digitální závislostí Lukavská rozlišuje dva přístupy k rodičovství – takzvané majákové a helikoptérové rodičovství. Zatímco helikoptérový rodič má tendenci dítě neustále kontrolovat a zasahovat do jeho fungování, majákové rodičovství stojí na jiných principech.

„Je založené na kombinaci důvěry v dítě, vřelosti, která je mu komunikovaná, a zároveň jasných hranic. Máme mantinely, kam už dítě nemůže, ale v rámci nich mu necháváme relativní volnost. A ten princip spočívá v postupném předávání autonomie dítěti,“ vysvětluje.

Nastavení hranic

Otázka hranic se podle Lukavské týká i toho, kdy s jejich nastavováním v digitálním světě začít. „Ideálně úplně s prvním kontaktem v digitálním světě, nejpozději v předškolním věku. To je velmi vhodná doba, protože děti už v tomto věku dokáží hranice a pravidla dobře chápat a jsou na ně senzitivní,“ doporučuje.

Jednoznačná odpověď na to, kdy by dítě mělo dostat vlastní mobil nebo tablet, ale podle ní neexistuje. Záleží na dítěti i na rodičích a jejich ochotě být potomkovi v začátcích skutečně nablízku.

Čtěte také

Online svět je jediné místo, kde jsou děti bez dozoru rodičů, a tak si to užívají, říká Slussareff

„Neměli bychom dávat dítěti mobil, pokud nejsme ochotni nebo schopni jeho první kroky s mobilem řídit nebo mu s nimi pomáhat. Zároveň to musí být v době, kdy je dítě schopné vnímat pravidla. Když vidím, že si dítě půjčí můj telefon a dokáže ho odevzdat tak, jak se domluvíme, je to signál, že by mohlo být postupně připravené i na vlastní zařízení,“ přibližuje.

Lukavská varuje před „digitálním dudlíkem“, tedy používáním obrazovek jako rychlého řešení nepříjemných situací.

„Digitální dudlík je, když používáme digitální média proto, abychom dítě rozptýlili od něčeho nepříjemného. Dítě se vzteká, je smutné, něco se mu nedaří – a místo práce s emocemi mu pustíme pohádku nebo dáme tablet. Je to pochopitelné, ale dítě se pak neučí svoje emoce zvládat. A to mu bude v životě chybět,“ dodává expertka.

Mají podobné zákazy smysl? A jak se u dětí projevuje digitální závislost? Poslechněte si rozhovor nahoře.