Psychické potíže dospívajících okolí často zlehčuje, sociální sítě naopak zveličují. Pomoci může o problémech mluvit

Jubilejní 100. díl Reparátu, natočený živě před publikem žáků a studentů ze základní školy a gymnázia v Jičíně na festivalu Jičín – město pohádky, ukazuje, že cestu ven usnadňuje, když má mladý člověk v reálném světě někoho, s kým může o problémech mluvit.

Tereze Hodanové bylo asi třináct, když začala natáčet první videa na YouTube. Byla tiché dítě, bavila ji kreativní práce a pod pseudonymem Teri Blitzen se stala Blogerkou roku 2014. Influencerství tehdy teprve vznikalo a značky právě zjišťovaly, že se na něm dá vydělat. Patnáctiletá dívka najednou dostávala nabídky, které neuměla odmítnout, a rodiče podle jejích slov nebyli v situaci, kdy by ji mohli nasměrovat.

Dnes veřejně mluví o duševních potížích, se kterými se v té době potýkala. Internet v tom podle ní sehrál roli: kdo je vidět, toho neposuzuje jen spolužačka ze třídy, ale i 150 tisíc cizích lidí.

Za zásadnější ale považuje něco jiného. „Myslím si, že mnohem těžší je, když se člověk v jakémkoli těžkém životním bodě nemá o koho opřít v realitě. A já jsem nikoho takového neměla,“ říká Tereza Hodanová v Reparátu.

Nikomu nedlužím se netřást

Publicistka Zuzana Dalibor se veřejně známou stala později, v pětadvaceti letech. Se spolužačkou ze studia žurnalistiky založila podcast o sexualitě Vyhonit ďábla a postupně zjišťovala, že má několik chronických genetických onemocnění, která na první pohled nejsou vidět.

Čtěte také

Jak učit ve škole mladé lidi pracovat s financemi a kriticky přemýšlet o radách finfluencerů?

Jedním z nich je třes. S Jakubem Strouhalem pak pro Radio Wave natočila podcast Postíže o tom, že nemocní bývají i mladí lidé. Během natáčení jí lékaři našli zhoubný nádor, kontroly jí podle jejích slov vycházejí dobře.

Sdílení jí pomáhá hledat smysl a zároveň mění pohled okolí: třes si lidé dřív vykládali jako kocovinu nebo závislost. Veřejné mluvení o nemoci ale nepovažuje za povinnost. „Myslím si, že je strašně zásadní mít aspoň jednoho člověka, se kterým takhle citlivé věci můžete sdílet. A nemyslím si, že každý to musí sdílet hned ven. Je úplně v pohodě to ven nesdílet,“ říká Zuzana Dalibor.

Vliv sociálních sítí na duševní zdraví podle ní není mýtus, výzkumy se ale neshodují na tom, jaký přesně je. Tlak na dokonalé tělo znala už generace televize a časopisů. Telefon v kapse jen znamená, že jsou mu mladí lidé vystavení častěji.

Jste jenom líní

Obě hostky znají i opačnou stranu: když okolí potíže zlehčuje. Zuzana Dalibor přiznává, že sama takhle reagovala na gymnáziu, když spolužačky naznačovaly, že prožívají závažné psychické stavy. „Neměli jsme pro to žádnou terminologii. Byli jsme takoví: ježišmarja, jste jenom líní, nechce se vám maturovat.“

Čtěte také

Děti se kamarádí s umělou inteligencí. Zákaz nepomáhá, rozhovor doma ano

Tereza Hodanová na to nabízí jiný úhel pohledu. „Ta reakce vždycky vychází z člověka, který je naproti nám. Vůbec to nemusí být o nás nebo o tom, že ten problém není dost velký. Může to být tím, že člověk, kterému se svěřím, neví, jak se o tom bavit, nebo je mu to nepříjemné.“

Když nestačí rodina ani kamarádi, přichází na řadu odborná pomoc: terapie u psycholožky nebo terapeuta, psychiatrie, a v akutních situacích krizová centra. Jejich přehled podle krajů zveřejňuje například spolek Nevypusť duši, který se věnuje prevenci duševních onemocnění.

Jak se Tereza Hodanová z nejtěžšího období dostala? A proč Zuzana Dalibor mluví o tom, že ve školách by pomohlo jiné uspořádání sezení studujících? Poslechněte si celý pořad.