Prožíváme krizi vztahovosti. Není možné být sám, ani v blízkém vztahu, míní výtvarnice a psychoterapeutka Kamila Ženatá

22. říjen 2021

Vizuální umělkyně a psychoterapeutka Kamila Ženatá propojuje umění se svou profesí. „Ze začátku jsem řešila, že sedím na dvou židlích a že vlastně nevím, kdo jsem – jestli někdo, kdo si s lidmi povídá v uzavřených chráněných prostorech, anebo jestli jsem tou, kdo vystavuje ve veřejných prostorech. Teď mám pocit, že se to moc hezky propojilo,“ vysvětluje v pořadu Osobnost Plus.

Kamila Ženatá

V pořadu Osobnost Plus doplňuje, že do svých projektů zve lidi, se kterými pracuje, i profesionální umělce, a tím se jí rozšiřují další okruhy diváků a spolutvůrců.

„Předcházela tomu má zkušenost, která se týkala vztahování lidí ve skupině, kdy jsem pochopila, jak obtížné je pro současného člověka navazovat intimní vztahy. Tedy, že vztahovost je záležitost zážitků – jaké jsme měli zážitky se vztahy v dětství, tak takové vztahy potom vytváříme celý život,“ vysvětluje umělkyně a psychoterapeutka.

Děti se musí snažit být někým jiným

Vztah je podle Ženaté koktejl – nevyjádřené potřeby člověka, očekávání, hlad po přijetí či emoce, které jen člověk přenáší na toho druhého, aniž k tomu druhému patří.

Kamila Ženatá: Neviditelnost

„To celé pak znemožňuje, aby k sobě lidé nacházeli cestu, nacházeli blízkost a dokázali navodit blízký a intimní vztah. Když jsme pak úplně sami, tak cítíme velikou osamělost a opuštění. Když jsme s někým, tak zas cítíme strach z toho, že nás vztah zničí, nebo pohltí. Takže není možné být sám a není možné být blízkém vztahu,“ uvažuje. 

Lidé se tak odnaučili mít vztahy s druhými.

Čtěte také

„Asi si teď daleko méně povídají, protože čas rodiny, kdy jsou pohromadě, tráví často odděleně. Děti si něco kreslí, hledají na mobilu nebo na počítačích. Totéž dělají i rodiče a společná témata doma jsou jen ta utilitární. Rodiče většinou zajímá, na jakou prestižní školu chodí jejich dítě a zda má dobré známky. A známky jsou pak pro děti vyjádřením jejich hodnoty ve vztahu k rodičům. Proto se děti strašně snaží být úspěšné.“ 

Nejmladší člen rodiny je tak pak motivován k tomu podávat větší a větší výkony, ale přitom to, co ve skutečnosti prožívá, je znehodnocení nebo nepřijatelnost.

Ženy, které byly inspirací (Sidonie Nádherná, Jarmila Mayerová, Kamila Stösslová, Zuzka Zguriška)

„To znamená, že děti jsou pro své rodinné systémy nepřijatelní takoví, jací jsou, musí se snažit být někým jiným, daleko úspěšnějším, aby byla rodina na ně pyšná, nebo se s nimi mohla někde chlubit, nebo aby se dokonce ony samy mohly sami sebou chlubit,“ popisuje. 

„Tím vzniká falešná pozice, která potom těm lidem dělá problém celý život. A když se potom zase vrátí zpátky sami k sobě, k základu svého já, které je hodnotné samo od sebe, tak jim to trvá dlouhou dobu,“ uzavírá výtvarnice a psychoterapeutka Kamila Ženatá. 

Pojďte se mnou do umění

Kamila Ženatá: Druhé patro / opuštěný byt, ve kterém zůstaly sny těch, kteří v něm žili

Když Kamila Ženatá popisuje své netradiční vizuální umění, říká, že chce v lidech oslovit jejich prožívání. „To znamená třeba oživit určité emoce, vyvolat otázky nebo odpovědi na daná témata. A tím jakoby nenápadným způsobem spolupracovat s konceptem, který přikládám.“

Jako příklad uvádí výstavu, kterou měla ve sklepě Karlin Studios. „Vystavovala jsem tam první část Horizontu událostí, což byl veliký projekt. Vystavovala jsem takové nějaké podsvětí nebo památník paměti – na tabulích byly napsány sny, různé popsané situace, třeba z rodiny. Vystavena byla kvanta hraček, také klece, ve kterých byly kameny, obnošené šatstvo a tak dále,“ popisuje.

Čtěte také

Divák tak procházel celým sklepením a prožíval celou škálu pocitů. „Vybavovaly se mu osobní vzpomínky, asocioval na základě vystavených věcí své vnitřní příběhy, sny. A když z prostoru vystupoval, tak už jako někdo, kdo byl konfrontován s něčím, co už třeba i dávno zapomněl. Nebo si ani nechtěl uvědomit. Nebo to pro něj bylo obtížné. A to je smyslem některých mých instalací, které dělám: Vyzývám diváky, návštěvníky galerií, pojďte do tohoto prostoru, pojďte tam se mnou, i když tam nejsem. Zažijte to, co bych byla ráda, abyste zažili,“ vybízí Ženatá.

Celý rozhovor pořadu Osobnost Plus najdete v audiozáznamu, ptala se Lucie Vopálenská.

autoři: Lucie Vopálenská , lup

Související