Protivníci v Jižním Súdánu uzavřeli příměří
Po více než měsíčních bojích mezi jednotkami prezidenta a milicemi bývalého viceprezidenta v Jižním Súdánu obě strany ve čtvrtek konečně podepsaly dohodu a příměří. Slíbily v ní sice, že složí zbraně, ale zdůraznily, že jde jen o dočasné opatření a jednání musí pokračovat, píše americký deník New York Times.
Pozorovatelé proto varují před příliš velkým nadšením a upozorňují, že dohoda je teprve první krok k ukončení konfliktu, který připravil o střechu nad hlavou přes půl milionu lidí.
Spor mezi prezidentem Salvou Kiirem a někdejším viceprezidentem Riekem Macharem, jehož prezident zbavil v polovině prosince funkce a obvinil jej z pokusu o puč, přerostl v etnické násilí a za boj o moc mezi oběma politickými rivaly platili jak Dinkové, z jejichž řad pochází Kiir, tak Nuerů, k nimž patří Machar. Uprchlíci přebývají v Ugandě, Súdánu, Etiopii a Keni a na 70.000 se jich také uchýlilo pod ochranu OSN v samotném Jižním Súdánu ze strachu, že se stanou obětí útoku nebo náhodné palby.
New York Times se v souvislosti s konfliktem zamýšlí, zda se dvacet let po Rwandě Organizaci spojených národů daří předcházet genocidám. Právě v těchto dnech uplynula dvě desetiletí od chvíle, kdy OSN nedbala varování, že se v Rwandě schyluje k masakru, a stáhla odtamtud své mírotvorce. Za toto špatné rozhodnutí pak zaplatil životem milion Tutsiů.
V Jižním Súdánu je to jinak. Když se rivalita prezidenta a bývalého viceprezidenta proměnila v útoky na civilisty, desetitisíce lidí hledaly útočiště na základnách OSN a ta rychle nařídila zdvojnásobení počtu svých jednotek. Její zástupci tehdy tvrdili, že vojáci do země přijedou do 48 hodin. Jižní Súdán se jich však nedočkal dodnes – dorazilo jen 25 nepálských vojáků a čtyři vrtulníky, ale ani jeden bojový, jehož bylo tolik potřeba k obraně před útoky.
I když OSN patří za ochranu jihosúdánských civilistů uznání, mírotvorci nemohli dělat víc, než chránit uprchlíky, kteří se k nim uchýlili. I tak občas nějakého zabila zbloudilá střela, jako nedávno čtrnáctileté dítě na základně v Malakalu. Mise OSN, která měla být modelovou ukázkou kombinace relativně nízkého počtu mírotvorců v novém státě a spolupráce s jihosúdánským politickým vedením, se tak proměnila v krizovou.
Mise OSN to neměla snadné od samého počátku – byl sestřelen její vrtulník, docházelo k útokům na její konvoje a vláda ze země vyhostila jednoho vyšetřovatele dodržování lidských práv. Loni v dubnu bylo zabito sedm zaměstnanců OSN a pět indických mírotvorců ve státě Džonglei a v prosinci dva tisíce ozbrojenců obsadily základnu OSN v městě Akobo a zabily 11 civilistů a dva mírotvorce.
Rada bezpečnosti OSN toho neudělala o moc víc, než vydávala výzvy k zastavení bojů, které však ani jedna strana nevyslyšela. Počet mrtvých není přesně znám, ale odhaduje se až na 10.000. OSN minulý týden uvedla, že si vzala z Rwandy poučení. V Jižním Súdánu alespoň otevřela brány každému, kdo ji požádal o ochranu. Díky tomu jsou dnes naživu tisíce uprchlíků.
Prezident Kiir však v úterý obvinil OSN, že se chová jako „paralelní vláda“, připomněl server britské BBC. Podle Kiira základny OSN skrývají kromě uprchlíků i povstalce a zbraně. Napětí mezi vládou a OSN se zvýšilo v neděli, kdy se armáda pokusila násilím vniknout na základnu v Boru s tvrzením, že jsou tam rebelové. Vzápětí Kiir vyzval OSN, aby umožnila prohlídku všech svých základen, aby se vláda ujistila, že tam nejsou zbraně ani povstalci. Kiir také obvinil humanitární organizace, že „nadržují“ jeho nepříteli Rieku Macharovi.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
