Protiraketová základna - neinformovaná, anebo přecitlivělá veřejnost?

Bylo předem zřejmé, že pro základnu bude pravicová ODS a možná aspoň část strany lidové. Stejně tak bylo jasné jak budou reagovat komunisté, tedy prudce negativně, i různé mladistvé skupiny spíše levicového, případně obecně pacifistického zaměření. Ty ovšem na věc nemohou mít větší vliv. Podstatnější je však odmítání základen sociálními demokraty, přičemž si člověk musí říct, že kdyby stál dnes v čele sociální demokracie například Vladimír Špidla, ale dost možná i Miloš Zeman, neznělo by zřejmě také takřka jednotné ne od ČSSD. Ale stranu vede Jiří Paroubek, který se snaží získat co nejvíc sympatizantů na levici, i té nejlevější, a tak jí jde vstříc.

A to vehementně. Dokonce počátkem týdne informoval coby vůdce ČSSD amerického velvyslance v České republice Williama Cabanisse o postoji sociálních demokratů, plynoucím z vnitrostranické ankety. To bylo dost nezvyklé už proto, že podobná anketa nemá žádnou skutečnou váhu a ambasador nemůže ani tušit, jak se dospělo k jejímu výsledku. Interpretace Paroubkova jednání jako součást předvolební kampaně a spektakulárního gesta i pro voliče KSČM, zní dost pravděpodobně.

Čerstvě instalovaný ministr zahraničí Alexandr Vondra také právě z toho Paroubka obvinil a doprovodil to slovy o ohrožování dlouhodobé linie české zahraniční a bezpečnostní politiky. Předseda ČSSD chce podle ministra zneužít tématu protiraketové obrany v domácích volbách, což je prý v rozporu s českými zájmy v NATO (cituji): "Dokonce i s rozhodnutími předchozích vlád pod vedením sociální demokracie." Alexandr Vondra logicky připomenul že roku 2002 přislíbil americké straně tehdejší sociálně demokratický ministr obrany .Jaroslav Tvrdík účast České republiky v projektu protiraketového deštníku, který, jak podotkl Vondra, je nadto záležitostí nikoli pouze Spojených států ale celé NATO. Bezpečnostní strategie státu přijatá Špidlovou vládou s účastí v projektu počítala.

Expremiér kontroval zostra (cituji): "Pan Vondra kašle na české národní zájmy, vymýšlí si a lže." Krom toho prý jeho kabinet s Američany o základně nejednal a ministr má údajně příliš bujnou fantazii.

Zítra ovšem přiletí do Prahy náměstek ministryně zahraničních věcí USA Mark Pekala a jedno z témat, o nichž bude rokovat je - bez ohledu na výsledek ankety mezi sociálními demokraty - otázka umístění základny přímo raketové, anebo radarové. Půjde však patrně jen o předběžný rozhovor a české ministerstvo neočekává, že sebou Pekala přiveze oficiální žádost o spolupráci při vytvoření evropské části protiraketového deštníku. Experti, kteří si u nás i v Polsku prohlédli v minulých týdnech vytypované lokality zřejmě sami ještě nemají úplně jasno.

Když člověk naslouchá příslovečnému hlasu lidu, slyší dost často prudké odmítání amerického záměru a autor těchto řádků se už několikrát zeptal dotyčných odpůrců, co jim na tom vlastně vadí. Nicméně se nedočkal vlastně vůbec žádné odpovědi, jen jakéhosi nesourodého protiamerického výpadu a obyčejně zjistil, že informace o tom, co by měl být protijaderný deštník zřejmě značná část české veřejnosti vůbec nemá. Z čehož plyne, že pokud by v politických kruzích převládl souhlas, což ovšem zatím nevypadá pravděpodobně, ještě by stejně bylo třeba vysvětlit věc občanům. Mlhy je kolem dost a dost. Brodí se v ní kupodivu dokonce i spisovatel Ludvík Vaculík, byť možná mimoděk. Jeho netřeba podezřívat, že neví, co jde, tedy že tyto zvláštní rakety nenesou explozivní hlavice, ale pouze zlikvidují vysoko ve vzduchu skutečně útočnou zbraň, vystřelenou možná jednou třeba z Íránu. Ale přesto Vaculík v nedávném fejetonu pro Lidové noviny důsledně užívá termín raketová základna, málem jakoby chtěl veřejnost mást.

Jistě, po dvaceti letech přítomnosti sovětského vojska (včetně umístění raket s jadernými hlavicemi, na což ale v sedmdesátých letech nikdo občanů socialistického Československa neptal), je ještě stále leckdo z nás citlivý na pobyt jakékoliv armádní jednotky cizí země. Lze to - snad - pochopit. Méně už to, že bychom rádi, aby nás NATO ochránilo před případným nebezpečím, ale my však pro společnou věc nechceme udělat nic. Ani prezidentovi se před několika lety nezdálo, že by tu mohla být například letecká základna NATO a to právě z výše uvedených důvodů, kvůli přecitlivosti na zahraniční jednotky. Panují-li více méně iracionální předsudky proti aktivnímu podílu na společné obraně svobodného světa, je to poněkud zvláštní a politici by se na tím měli zamyslet. Volají-li naopak v takové situaci po referendu k protiraketové, vysloveně obranné základně, a velmi dobře vědí, jak by plebiscit skončil, pak je celá věc ještě vážnější.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .