Protesty v Nikaragui přivedly zemi na pokraj katastrofy. Obětí je více než stovka

Komentář britského deníku Guardian nastiňuje možná východiska ze situace.

Nikaragua je v krizi a nachází se na hraně ještě vážnějšího a krvavějšího konfliktu, čteme v úvodu redakčního komentáře. Prezident Ortega prý totiž ztratil kontrolu nad ulicí i důvěru svého lidu. Kromě více než stovky mrtvých si šestitýdenní protesty vyžádaly v řadách demonstrantů i zhruba tisícovku raněných.

Čtěte takéAmnesty: Nikaragujský prezident využívá k potlačování protestů ‚prorežimní mládež a motorkáře‘

Když 30. května vládní síly zahájily palbu do pochodu u příležitosti nikaragujského Dne matek, který vedly matky obětí protestů, opozici to jen povzbudilo k ještě větší aktivitě.

Úřady z násilí obvinily „zločinecké gangy“, svědkové ale tvrdí, že sílu užívala z větší části jen jedna strana – a to policie a polovojenské jednotky, když střílely ostrou municí do pokojných demonstrantů. Mezi oběťmi byl patnáctiletý chlapec a také novinář Ángel Gahona, zabitý při živém vysílání protestů na internet.

Z marxisty katolíkem

Ortega přišel k moci, když levicové hnutí sandinistů v roce 1979 svrhlo diktátora Anastasia Somozu. Přes nedůvěru ve sliby povstalců, kteří mluvili o demokratické transformaci, se Ortega prezidentské funkce vzdal po volební porážce v roce 1990.

Po šestnácti letech, v roce 2007, se moci opět chopil, když triumfoval v prezidentských volbách. Následně si vybudoval pevné vztahy s katolickou církví – podporuje například úplný zákaz potratů – a také s největšími podnikateli, kterým bývalí marxističtí partyzáni nabídli daňové výjimky.

Čtěte takéPenzijní reforma vyvolala v Nikaragui krvavé protesty. Mezi mrtvými je i novinář

Donedávna měl Ortega i silnou podporu obyvatel, kteří oceňovali poměrně nízkou zločinnost, ekonomický růst a programy na omezení chudoby. Na tomto místě redakční komentář deníku Guardian připomíná, že Nikaragua dnes patří mezi nejchudší země střední Ameriky.

Ale hospodářské zhroucení Venezuely, která byla pro Nikaraguu klíčovým spojencem, odhalilo křehkost Ortegovy vlády. Bývalí spolubojovníci a sympatizanti už předtím mluvili o jeho stále větší zkorumpovanosti a autoritářství. Daniel Ortega sám převzal kontrolu nad státními institucemi a nebral přitom ohled na zákonná časová omezení.

Dobrovolně neodstoupí

Od roku 2008 volby narušovaly různé nesrovnalosti. Nikaragujská opozice čelila postihům a potenciální vnitřní rivalové se stali obětí štvanic. Viceprezidentkou je Ortegova žena Rosario Murillová. Demonstranti, kteří si pamatují na předešlého diktátora, skandují „Ortega a Somoza jsou jedno a to samé“.

Současný prezident pohotově ukončil reformu, která nepokoje podnítila, tedy změny sociálního zabezpečení v podobě zvýšení příspěvků zaměstnanců i zaměstnavatelů na sociální pojištění a snížení důchodů. Dovolil také Meziamerické komisi pro lidská práva, aby situaci na místě monitorovala.

Málokdo ale věří tomu, že by prezident dobrovolně odstoupil. Jednou z možností je, že se vzdá moci ve prospěch manželky, která ale také už svým postojem k demonstrantům vzbudila hněv. Obava, že by Ortega musel čelit pronásledování kvůli obětem protestů, ho pravděpodobně v jeho odhodlání udržet si moc ještě posílí, konstatuje britský list.

Nikaragujská podnikatelská lobby Cosep vyzývá k tomu, aby se prezidentské volby, plánované na rok 2021, konaly dříve. Ortegu rovněž otevřeně kritizuje církev a armáda si také počíná velmi opatrně, aby si od krize udržela odstup. Zatím se nicméně zdá, že má prezident pevně ve své moci alespoň policii.

Ústupky se nečekají

Srdce režimu – manželský pár dvou revolucionářů a to, co zbylo ze starých sandinistických mocenských struktur – sice zůstává neproniknutelné, žádné znamení toho, že by se měl objevit vnitřní soupeř, se ale podle Guardianu neobjevuje.

Murillová sice vyzvala k dialogu, nezdá se ale, že by se její manžel chystal udělat větší ústupky a jejím slibům je proto obtížné věřit. Představitelé nikaragujské církve předcházející pokus o dialog ukončili po násilí na Den matek 30. května.

A i kdyby se podařilo dosáhnout dohody o předčasných volbách, jejich demokratičnost může zajistit jen důsledná účast mezinárodních pozorovatelů. Opozice v zemi je navíc rozložená. Další možnosti jsou ale, zdá se, mnohem horší.

Někteří pozorovatelé se obávají, že nikaragujské úřady mohou prohloubit chaos, aby občany odradily od protestů nebo aby ospravedlnily širší represe, které by mohly opozici zlikvidovat, ale také dost možná podnítit k ozbrojenému povstání.

Evropská unie a Organizace amerických států už vyzvaly obě strany k dialogu. Editorial deníku Guardian zdůrazňuje, že právě k obnovení dialogu a dodržení všech poskytnutých slibů musí směřovat veškeré diplomatické úsilí o vyřešení nikaragujské krize.