Proslavil ho Egypťan Sinuhet, v Egyptě však Waltari nikdy nebyl. Poslechněte si rozhovor s Markétou Hejkalovou

23. srpen 2019

Finský spisovatel Mika Waltari (1908 – 1979) se proslavil románem ze starověkého Egypta Egypťan Sinuhet. Přesto v Egyptě nikdy nebyl. O to více cestoval do ostatních zemí.

V knize z roku 1929 Vlak osamělého muže popisuje své první velké putování Evropou. Z Helsinek cestoval přes Berlín, Prahu, Vídeň, Budapešť, Bělehrad a Sofii do Istanbulu, odtud se pak vracel přes Dubrovník, Řím a Paříž zpátky domů.

Na podobnou cestu se Mika Waltari vydal znovu o dvacet let později, v roce 1948. O této cestě napsal knihu Cesta do Istanbulu, která vyšla česky v nakladatelství Hejkal v roce 2003. V Istanbulu se odehrává několik Waltariho historických románů: Temný anděl, Pád Cařihradu, Krvavá lázeň a především Šťastná hvězda, která je jedním z nejpůsobivějších moderních zobrazení zhoubné totality.

Logo

Waltariho kniha Vlak osamělého muže vyšla poprvé česky v nakladatelství Hejkal roku 2018. Současně je čeština prvním a zatím jediným cizím jazykem, do něhož byla přeložena. Právě proto – a taky při příležitosti 40. výročí Waltariho úmrtí (zemřel v Helsinkách 26. srpna 1979) – pozvala Alena Blažejovská znalkyni finské literatury a překladatelku Markétu Hejkalovou k rozhovoru.

Vysvětluje, že Waltari uspěl u čtenářů už svou první knihou Velká iluze, a tak si mohl ušetřit na velkou cestu Evropou až do Istanbulu. Vypravil se na ni ve svých 21 letech. „Cestování bylo vždycky jeho cílem, jeho touhou,“ vysvětluje Hejkalová. „Je to mladický deník, což je z textu vidět – z toho okouzlení, dychtivosti po životě, poznávání cizích krajů. A k tématu cestování se pak neustále vracel. Většina jeho románů, i historických, se odehrává na cestách do cizích zemí.“

Otevřený deník

Podle Markéty Hejkalové nejde o stylizovaný text, ale o skutečný deník. „Je hodně otevřený, dokonce i citové a erotické zážitky jsou tam líčeny hodně neskrývaně. Ale nevím, jestli osoby vystupují pod svými, nebo pod smyšlenými jmény. Je to autentický záznam z cesty,“ soudí překladatelka.

Dnes je podle Hejkalové cestování masová záležitost, ze které se ztrácí kouzlo. Waltari se ale na cestu dlouho chystal a vše si dopředu nastudoval. O pasáži, kdy se spisovatel na své cestě zastavil v Praze, překladatelka říká: „Zdržel se v Praze na Masarykově nádraží, kde měl vlak dvě hodiny pauzu. Waltari se prošel po okolí, což byl pro něj strašný zážitek. Prahu vylíčil ve velmi nelichotivém, ponurém světle.“ Waltariho milovanými městy se vedle Helsinek staly také Istanbul a Paříž. Naopak kritizoval Berlín i Vídeň. Líbila se mu exotická města jako Bělehrad a Sofie.

Teplé finské noci

V próze Vlak osamělého muže Waltari často popisuje své zážitky z večerů a nocí. Hejkalová uvažuje: „Nevím, jestli v tom hraje nějakou roli i to, že ve Finsku neexistuje teplá noc. Tam když je v noci tma, tak je zima a škaredé počasí. A naopak v létě jsou tam bílé – světlé – noci.“ Procházky teplou letní nocí ve tmě tedy ve Finsku není možné zažít.

Navíc byl Waltari tehdy velmi mladý, nevyhýbal se ani opojným nápojům a společnosti. „V knize je hezká scéna, kdy ve Vídni vyhledá Severskou kavárnu, kde se seznámí s několika dalšími Finy, a s nimi o letním slunovratu podnikne výlet do pohoří Rax. To je trošku dramatické, ale dobře to dopadne. Tam je vidět, že to psal student, který končil studia.“

Kulisy a okolnosti se mění, ale v něčem je popis Waltariho tehdejšího cestování shodný s tím, jak cestují mladí lidé, tzv. batůžkáři, dnes. Autora na jeho cestě zajímají osudy lidí, které potkává. Například v Černé Hoře se setkává s ruským emigrantem – „to nemá s Černou Horou jako takovou nic společného, ale vytváří to obraz světa deset let po skončení 1. světové války, ještě optimistického, plného naděje, že už bude žít v míru, šťastně, a nic zlého se nebude opakovat.“

Pětidílnou četbu z knihy Vlak osamělého muže připravila Alena Blažejovská pro cyklus Stránky na dobrou noc na stanici Vltava, kde se bude vysílat od pondělí 26. srpna, vždy od 23:45 hodin. V režii Radima Nejedlého účinkuje Michal Isteník.

Spustit audio