Propuštění britských námořníků zadržovaných Íránem potvrdilo nejednotnost teheránského režimu

5. duben 2007

Úsměvy na tvářích patnáctky mladých britských námořníků a příslušníků námořní pěchoty po přistání v Londýně ve čtvrtek v poledne hovořily jasnou řečí. Radost nad propuštěním a návratem domů zjevně přehlušila čerstvé vzpomínky na směsici psychologického nátlaku a jinak vcelku dobrého zacházení, což bylo jejich osudem během nedobrovolného pobytu v rukou íránského režimu.

Ano, patnáct mladých britských námořníků a příslušníků námořní pěchoty bylo Iránem propuštěno po téměř dvou týdnech od zadržení Revolučními gardami 23. března. Byli zadrženi údajně v iránských výsostných vodách i s čluny a vybavením, poté co provedli kontrolu indické lodi v rámci mandátu Spojených národů proti pašerákům. Po celou dobu jejich zadržování Irán trval na tom, že patnáctičlenná hlídka íránskou hranici narušila, zatímco Británie tvrdila opak. Skutečností také bylo, že poté co Irán nejdříve zveřejnil zeměpisné souřadnice místa incidentu, které odpovídaly poloze ve vodách iráckých a nikoli iránských, po britském upozornění na tuto skutečnost, zveřejnil Irán souřadnice jiné, které už v jeho vodách byly.

Psychologický nátlak, kterému byla patnáctka po dobu zajetí vystavena, podle odborníků jasně čišel z textů oněch Teheránem zveřejněných a zjevně vynucených omluvných prohlášení zajatců v kostrbaté Angličtině, kterou se oni ani nesnažili opravit. Byl pak také zřetelně vidět na jejich gestikulaci během vynucených vystoupení před íránskými televizními kamerami, kde jejich formulace typu "zjevně jsme se ocitli v íránských výsostných vodách..." či "jak tvrdíte, narušili jsme zřejmě íránské hranice..." a podobně svědčily o tom, že se nátlaku úplně nepoddávají. O to více přirozené pak byly jejich spontánní výbuchy radosti, které opět pohotově snímala íránská kamera, když po více jak hodinu trvajícím středečním projevu a po vyznamenání velitele hlídky Revolučních gard, která zajatce zadržela, prezident Ahmadínežád oznámil že je milostivě propouští. Reakce zajatců zákonitě vyjadřovaly nesmírnou úlevu coby kontrast s depresívní tirádou Ahmadinežádových verbálních útoků na Británii a také na Spojené národy i Evropskou unii za jejich podporu Londýnu. To vše museli námořníci ve vedlejší místnosti na obrazovce povinně sledovat - aniž tušili zda to nakonec nesměřuje k oznámení, že budou souzeni či popraveni. Pak následovaly -- opět propagandisticky vytěžené -- záběry prezidenta Ahmadínežáda v družné zábavě se zajatci, kteří mu děkovali za propuštění. Poslední propagandistické záběry íránské televize - jako předtím zjevně opět určené domácímu publiku - byly vysílány z teheránského letiště. Tam ještě dostali zajatci dárky na cestu a reportéři se jich znovu vyptávali jak jsou Iránu vděční za propuštění...

Nyní je tedy patnáctka doma a po přistání na londýnském letišti Heathrow byla odvezena dvěma vrtulníky na základnu námořní pěchoty v hrabství Devon, kde probíhá jejich "debrífink" Političtí odborníci se však zároveň snaží zjistit zda celý incident v uvozovkách "vyhrála" Británie nebo Irán. Britská média - jak vyplývá z titulků i úvah čtvrtečního tisku i komentářů médií elektronických, si nejsou příliš jista. Ahmadínežádovo oznámení, že zajatce milostivě propouští, coby dar britskému lidu k výročí narození proroka Mohameda a k Velikonocům, bylo podle odborníků dobře načasováno a režírováno, i když vlastně bylo ústupkem Iránu světu. Prezident četl celý projev z připraveného textu, což též zdůraznilo jeho podřízenost režimu ajatoláhů. To ještě podtrhoval tón projevu, který byl ve srovnání s Ahmadínežádovými obvyklými nenávistnými útoky značně umírněný. Podle některých odborníků tyto skutečnosti svědčí také o tom, že íránský režim není zcela jednotný a že nynější sankce OSN za neochotu ukončit vojenský nukleární program, které byly zveřejněny den po zadržení námořníků, mu zřejmě způsobují těžkou hlavu. O nejistotě režimu také svědčí původní oznámení, že bude propuštěna jediná žena mezi námořníky, Faye Turneyová, od čehož bylo později upuštěno. Jiní odborníci poukazují na diplomatické kontakty Londýna přes Syrii a na dlouhý rozhovor, o několik tónů smířlivější než předchozí výměna stanovisek, který z vlastní iniciativy poskytl v pondělí čtvrtému kanálu britské televize Alí Larídžání, šéf iránské bezpečnostní rady. Na úterý ohlášená tisková konference prezidenta Ahmadínežáda byla pak odložena a tentýž večer hovořil s Larídžáním dlouze telefonicky poradce premiéra Blaira sir Nigel Sheinwald. Jak zdůraznila britská média, nikdo tehdy netušil, že zajatci budou následující den volní.

Po přistání patnáctky ve čtvrtek v poledne však britský prmiér Tony Blair před svým sídlem v Downing Street zdůraznil zástupcům médií, že zajatci byli propuštěni aniž by došlo k "jakékoliv" dohodě. Prohlásil také, že ačkoliv se velmi těší z propuštění námořníků, je zároveň smuten, neboť ve stejný den zahynuli v irácké Basře čtyři britští vojáci, oběti teroristického útoku a že je známo, že v Iránu jsou síly, které podporují a vyzbrojují právě teroristy v Iráku. Zda tedy celý incident končí opětným zesílením napětí ukáže bezprostřední vývoj. Dobrým ukazatelem bude i to, zda Británie obnoví tvrzení na kterém trvala celou dobu, že tedy námořníci iránské výsostné vody prostě nenarušili.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

autor: jj
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.