Prokurátor Urválek se vědomě podílel na vraždě Horákové, konstatoval úřad. Historik: Má to smysl pro budoucnost
Po čtyřech dekádách komunistického režimu, který skončil v listopadu 1989, se objevily naděje, že budou potrestáni viníci zločinů. Tisíce nevinných lidí skončily na popravištích nebo na dlouhá léta v kriminálech, postiženy byly také jejich rodiny. Vyrovnání se s komunismem se ovšem ani po více než 30 letech nepodařilo. Jistou nadějí tak může být výsledek vyšetřování Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu týkající se justiční vraždy doktorky Milady Horákové.
Celý údajný soudní proces byl pouze zástěrkou, jak ji a dalších 13 nevinných obžalovaných zavraždit. Proč museli nevinní lidé zemřít? Host pořadu právní historik Kamil Nedvědický vysvětluje:
„Komunistický režim byl postaven na násilí a na jedné základní premise: vždycky musí existovat nepřátelé, které je třeba likvidovat.“ K tomu sloužil podle historika také celý soudní systém. „Komunistická justice se z té předúnorové totálně proměnila. Stala se z ní převodová páka komunistů, kteří ji řídili a kontrolovali.“
Milada Horáková, bývalá poslankyně národních socialistů se stala symbolem justiční zvůle. Přežila několik let věznění v koncentračním táboře, ale podle Nedvědického byla pro komunisty pověstným rudým hadrem na býka. „Byla levicovou političkou, velmi aktivní v sociální oblasti, a to byl typický příklad, který komunisté nesnášeli. Nemohli říkat, že je pravicová a liberální,“ vysvětluje.
Odpudivá představení
Zatčena byla 27. září 1949. Po devíti měsících vazby, jejímž cílem bylo Horákovou zlomit, stanula spolu s dalšími 13 obžalovanými před soudem. Ten navazoval na kruté výslechy estébáků, kteří chtěli její doznání údajné viny za každou cenu. To se ale nikdy nestalo.
Čtěte také
Ze soudu měli sami osnovatelé obavy, proto si v archivech můžeme přečíst pokyny, jak postupovat a co před soudem v rámci výpovědí nepovolit. Byla to odpudivá divadelní představení. Svou hrůznou roli sehrávali i údajní obhájci obžalovaných a v případě tohoto soudu pak vyčníval teatrální prokurátor Josef Urválek.
Z bývalého prvorepublikového odborníka v justici, bývalého sociálního demokrata, se stalo monstrum. Milada Horáková byla odsouzena k trestu smrti a 29. června 1950 popravena.
První konfrontace
Pražské jaro roku 1968 přineslo otázky týkající se období 50. let a konfrontován byl také Urválek, který byl jednou z hlavních postav vykonstruovaných procesů. Arogantně se tehdy veřejně vyjadřoval, že „žádnou vinu necítí“. Vyšetřování tehdy probíhalo, ale skončilo spolu se srpnovou okupací země vojsky Varšavské smlouvy.
Důležité ale přesto bylo, že v tehdejších sdělovacích prostředcích se podařilo zveřejnit konkrétní podrobnosti o tomto procesu, včetně toho, jak byli obžalovaní mučeni a jak bylo celé obvinění lživě vykonstruováno.
Více než dvě dekády byl případ uložen ad acta, po listopadu 1989 se otevírá a dochází k rehabilitaci Milady Horákové, jejích 13 spoluobžalovaných, ale také dalších odsouzených z vykonstruovaných procesů. Bohužel však ani tehdy nebyli potrestáni viníci justičních vražd.
Podíl na vraždě
„Kontinuita práva a snaha po tom, nebýt jako oni, vedla k tomu, že nikdo z viníků justičních vražd nebyl odsouzen. Bohužel k právní diskontinuitě nedošlo, jak se to podařilo například v baltských zemích,“ vysvětluje historik Nedvědický.
Čtěte také
Přesto vyšetřování týkající se „rudého prokurátora“ Josefa Urválka, který byl v té době už po smrti, pokračovalo. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu vydal v lednu 2026 své usnesení: „Skutečným cílem procesu byla fyzická likvidace obžalovaných.“ V textu je také uvedeno: „JUDr. Urválek se na nezákonném odsouzení a následně popravě poškozených podílel vědomě a aktivně, a to ve formě nepřímé účasti.“
Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy – zda se prokurátor Urválek vědomě nepodílel na vraždě Milady Horákové, host pořadu právní historik Kamil Nedvědický odpovídá:
„Podílel, a nález vyšetřovatelů z roku 2026 to jednoznačně potvrzuje. Toto usnesení má obrovský smysl právě pro budoucnost, v jeho případě – i když nemůže být již odsouzen, se poprvé podařilo prokázat, že se dopustil vraždy. Vina byla jednoznačně konstatována.“
Víc si poslechněte v pořadu Jak to bylo doopravdy, který připravila Ivana Chmel Denčevová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
