Profesor Jiří Raboch: Velkým uměním života je poznat co nejvíc sám sebe

3. září 2016

Za školu hrál profesor Jiří Raboch fotbal s Antonínem Panenkou. Vlohy pro psychiatrii zdědil po svém otci. Profesorem pro tento obor je už téměř 25 let. Jeho cen, medailí, diplomů a vyznamenání jsou desítky, jeho vědecké odborné práce se počítají na stovky. S úspěchem uspořádal desítky mezinárodních lékařských kongresů, 17 let řídí Psychiatrickou kliniku 1. lékařské fakulty UK. Do toho všeho hraje tenis a jezdí na kole.

Stíhá toho spoustu, ale času na vlastní výzkum se mu v posledních letech příliš nedostávalo. Nejsilnějším stimulem pro to, aby dokázal to, co dokázal, byl jeho otec. „Můj otec, profesor Jan Raboch, byl přednostou Sexuologického ústavu a podle mého názoru význačný vědec, který se této problematice věnoval enormně. Byl to tak trošku můj vzor a v mé profesionální kariéře mi zpočátku dost pomáhal.“


Každý odborník tu svou profesionalitu do určité míry oddělí od sebe, ale trochu na sebe také vztáhne. Velkým uměním života je poznat co nejvíc sám sebe a podle toho se v životě chovat. Když chceme něco jiného, co nám není dáno, tak to obvykle vede k různým karambolům. Takže ten vhled mi trochu pomohl, abych ozřejmil, jaký opravdu jsem. Profesor Jiří Raboch o tom, jak mu psychiatrie pomohla poznat sebe sama

V jeho stopách šel ale pouze částečně. „Otec si představoval, že přijmu jeho profesi a roli ve vedení české sexuologie. Já jsem měl možná to štěstí, že jsem ve své profesionální kariéře nejprve nastoupil na psychiatrickou kliniku, kde byl výjimečný kolektiv lidí vedený profesorem Dobiášem, primářem Plzákem a dalšími osobnostmi. Ten krok jít dál na sexuologii se zastavil – možná proto, že se člověk trochu bál srovnání s otcem – a zůstal jsem na psychiatrii.“

Kouzlo psychiatrie

Nebyl to ale jeho sen od dětství. Profesora Rabocha bavil sport, dokonce uvažoval i o profesionální sportovní kariéře, ale to brzy skončilo. Pak se chtěl stát sportovním lékařem, ale s ohledem na dnes již známé dopingové aféry je rád, že se jím nakonec nestal. Dalším stimulem pro jeho kariéru psychiatra byli osoby, které ho učily – zejména profesor Dobiáš. Když obor více poznal, zaujalo ho, jak je nekonečně neuchopitelný.

Má pocit, že je psychiatrie složitější než jiné medicínské obory? „Všichni asi mají představu, že ten jejich obor je nejsložitější, ale na to srdce si sáhnete, na mozek prakticky ne a komplikovanost všech těch spojů a putování informací mezi buňkami, to je tak složité, že si myslím, že tento obor je opravdu velmi složitý,“ odpovídá profesor Jiří Raboch.

Návrat ke starým metodám

I psychiatrie se někdy vrací ke starým léčebným metodám. Příkladem, který uvádí profesor Raboch, je třeba elektrošoková léčba, které se nyní říká elektrokonvulzivní. Od 30. let si prošla obdobím zatracování i vyzdvihování. Dnes se u některých pacientů používá, protože se ví, že je to velmi účinné. Zároveň se neurologové i psychiatři pomalu vrací k mozkovým operacím, třeba simulaci určité části mozku drobnými zásahy.

Jaké pocity zažívá denně schizofrenik? Bral profesor Raboch někdy antidepresiva? Proč roste počet sebevražd? A v čem je dnešní psychiatrie jiná než před lety? Poslechněte si celý rozhovor s profesorem Jiřím Rabochem.

autoři: bta , jpr
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.