Proces s K. H. Frankem vysílal rozhlas živě, ztratilo se ale vyhlášení rozsudku, říká šéf archivu Dufka
Rozhlasové archivy uchovávají unikátní záznamy z Pražského povstání a konce druhé světové války. Jde například o 80 hodin digitalizovaných nahrávek z procesu s vrcholným představitelem nacistické protektorátní správy Karlem Hermannem Frankem. „Každou z více než 1300 zvukových fólií musel kolega Miloslav Turek vzít do ruky, přeházet a zdigitalizovat. Odhodlal se k tomu v roce 2023 a pracoval na tom několik měsíců,“ popisuje vedoucí Archivu Českého rozhlasu Tomáš Dufka.
„Ještě nás čeká jedna velká věc tohoto druhu, a to je proces s protektorátní vládou. Teď na tom začínáme pracovat, je asi dvakrát delší než proces s Frankem. Dohromady to dá určitý obrázek o tom, jak se s těmi retribučními procesy v rozhlase zacházelo. A snažíme se, aby to u nás neskončilo, ale aby se to dostalo i do dalších vzdělávacích institucí,“ dodává.
Rozhlas většinu z 30 dní trvajícího procesu odvysílal živě, nešlo ale o připravený pořad, což mělo z posluchačského hlediska negativní dopady.
„Už ve 30. letech se velmi diskutovalo o tom, že není dobré 20 minut číst do mikrofonu nějaký odborný text. Postupně se od toho upouštělo, zde ale byl posluchač vystaven nepřipravenému proudu slyšení, které vzhledem ke své délce nemuselo být úplně zajímavé,“ podotýká Dufka.
Čtěte také
Naproti tomu například politický proces s Miladou Horákovou už živě vysílán nebyl – šlo o stylizovanou reportáž, do níž bylo daleko víc zasahováno a zařazovány do ní byly jen hodící se pasáže.
„Proces s Frankem byl také nahráván na magnetofonové pásky, ale pro archivační účely byl natočen na fólie. Na ty se dříve natáčelo výhradně, nedalo se v nich ale stříhat. To, co zaznělo, na desce také zůstalo. Pásek umožňuje střih a přichází to v době, kdy to pro politickou reprezentaci začíná být vhodné,“ konstatuje archivář.
Ztracený konec
Poslední část procesu, tedy samotné vynesení rozsudku, ovšem v archivech chybí, ač je krajně nepravděpodobné, že by nebylo nahráváno. „Když bych měl spekulovat, tak možná si to někdo vzal, aby to někde odvysílal, ale pak už nevrátil. Bohužel, archiv někdy byl pro redaktory trošku samoobsluhou, takže to není zas tak nepravděpodobné,“ připouští Dufka.
Čtěte také
Stále také jsou digitalizovány archivní nahrávky, které dále rozšiřují naše znalosti, například ve vztahu k roku 1968 a Redakci mezinárodního života, kterou zpopularizoval film Vlny.
„Archivní bohatství, které má Český rozhlas, je skutečně velmi důležité. Zároveň je třeba nezapomínat na původ těch zvuků, abychom je vždy dávali ve správném kontextu, protože velmi snadno může dojít k záměně, kdy se třeba řekne, že se daný zvuk vysílal někdy jindy,“ zdůrazňuje.
To platí i v případě otevírání archivů a zpřístupňování materiálů on-line – v digitálním světě je prý možná důležitější než dřív, aby všechny informace byly ověřené a zkontrolované. „Je třeba se starat i o metadata, protože jinak se nám to může velmi snadno nevyplatit. Jako samoobsluha už ale archiv nefunguje – myslím si, že to kolegové i badatelé potvrdí,“ doplňuje.
Na rozhlasový archiv se přitom obrací řada různých institucí, s rozmachem podcastů se zvuk stává všudypřítomným. „Problém ale je, že na rozdíl od knihoven nebo filmových materiálů tady nemáme jedno centrum, které by řeklo: ‚Když hledáte tuto zvukovou paměť, můžete ji najít tady, tady a tady.‘ To je velký dluh a těžko říct, jestli se ho podaří splatit,“ uzavírá.
Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
