Proč sociální demokraté potopili Špidlu, ale Grosse brání jako jeden muž

9. březen 2005

Sociální demokraté jsou opravdu v nezáviděníhodné situaci. Nenastala ale zničeho nic. Před více než půl rokem sesadili předsedu strany a vlády, který se ničeho nedopustil a mohl klidně vládnout dál. Vyčítali mu, že prohrál volby do Evropského parlamentu, ale ve skutečnosti se některým z nich zřejmě zdálo, že je příliš měkký a nevýrazný, jiní mu vyčítali, že dělá věci, které nemají v programu a dalším zase nevyhovoval, protože se nechtěl spoléhat na podporu komunistů a hodně stavěl na koaliční spolupráci s unionisty a lidovci.

Vladimír Špidla nechtěl zezačátku vůbec slyšet o tom, že by se měl změnit zastaralý systém sociálních vymožeností a dávek. Neuznával ani, že je třeba urychleně přistoupit k reformě důchodů a snižování rozpočtových schodků. Do programového prohlášení jeho vlády se ale pod vlivem koaličních stran některé z těchto věcí dostaly, i když jen v omezené míře. Jenže Vladimír Špidla vnímal realitu. Se svým sociálním cítěním by jistě nejraději vyplatil každému co nejvyšší podporu, zjistil ale, že by pak naše země neobstála v mezinárodní konkurenci. Během krátké doby se s myšlenkami reforem ztotožnil a spojoval s nimi svou politickou budoucnost. Jeho spolustraníci to nechápali nebo spíš nechtěli chápat a tak ho odepsali. Přispěl k tomu i Miloš Zeman svými knížecími vzkazy z Vysočiny, v nichž Špidlu ostře kritizoval.

Mezi sociálnědemokratickými politiky byla dost velká řada těch, jimž podemílání pozice Vladimíra Špidly vyhovovalo a mysleli si, že tím posílí svůj vliv a moc. Když pak nakonec Špidla ztratil podporu Stanislava Grosse, bylo jeho účinkování ve funkci premiéra a předsedy ČSSD zpečetěno.

Jeho následník měl výhodu - chlapecký vzhled a nevyhraněné názory. Sociální demokraté si mohli myslet, že bude víc dbát na dodržování levicových principů, i když si pod tím každý představoval něco jiného, a že jeho politika bude u občanů populárnější. Dlouho si Stanislava Grosse pěstovali jako korunního prince. Neznal ve svém životě jinou práci než politiku a stále strmě stoupal k vrcholkům moci. Jak svého vlivu dosahoval, není zcela jasné. Snad to bylo tím, že lidem sliboval různé výhody nebo si je zavazoval tak, že přehlížel nějaké jejich pochybení z minulosti. Tak o tom aspoň často spekulovali komentátoři. Nebo byl prostě dobrý diplomat schopný proplouvat rozporuplnými proudy v ČSSD a navíc vystupovat sympaticky na veřejnosti.

Stanislavu Grossovi se všechno dařilo jako by samo od sebe. Určitě ale ne proto, že by prosazoval nějaké výrazné myšlenky. Jeho výhodou bylo naopak to, že zatím představoval prázdnou nádobu, kterou je možné naplnit až podle potřeby a okolností. Proto do něj zpočátku dávali své naděje i přívrženci Miloše Zemana. Přitom Gross pokračuje ve stejné politice jako Vladimír Špidla a pragmaticky vzato ani nic jiného dělat nemůže. Ale navenek to moc nezdůrazňuje a v médiích prezentuje spíš různá opatření na podporu rodin. Prohrál za své vlády dvoje volby - do senátu a krajských samospráv. Vážný pokus o jeho sesazení se ale nekonal, i když neúspěch ve volbách byl horší než ten Špidlův. A konečně spolustraníci, kteří se jinak vyznačují svou rozhádáností, ho téměř jednohlasně podporují i teď, přestože situaci kolem svého bytu veřejně nevysvětlil, o podnikání manželky ani nemluvě.

Vypadá to, jako by sociální demokracie ztratila pud sebezáchovy. I když možná neoplývá výraznými vůdčími osobnostmi, těžko věřit, že by se v jejím středu nenašel nikdo, kdo by mohl Stanislava Grosse nahradit. Ledaže by vysvětlení pro jeho podporu bylo úplně jiné. Totiž že sociální demokraté brání svůj vlastní výtvor. Že si Stanislava Grosse vlastně vypěstovali, a takového produktu se přece nevzdají, i když se ukazuje, že jeho výrobu trochu uspěchali. Jen velmi slabě a sporadicky se ozývají hlasy, které říkají: Kdybychom se tak zbytečně nezbavili Vladimíra Špidly, nemuseli jsme dneska mít tak velké potíže. Ale neposlouchá nikdo.

autor: Zoja Franklová
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.