Proč se polští politici angažují na Ukrajině?

"Nezávislost demokratické a svobodné Ukrajiny je jedním z důležitých faktorů bezpečnosti Polska," hlásají ve většině reakcí polští politici. Je to teze, která se v polské politice objevuje už od počátku 90 tých let minulého století. Tím, že by se vítězem voleb stal skutečně Viktor Janukovyč, jehož kandidaturu podporovala Moskva, znamenalo by to bezpochyby posílení ruského vlivu přímo v zemi, která s Polskem bezprostředně sousedí. Vztahy Ruska a Polska jsou poté, co se druhá jmenovaná země stala členem Evropské unie, ale především NATO spíše chladné.

Během letošní návštěvy Moskvy ruský prezident Putin dokonce obvinil svého polského protějška Kwašniewského, že připustil nežádoucí komentáře polského tisku na adresu Putinových opatření, která následovala po tragédii v Beslanu. Polský tisk je stejně jako i ten další mimoruský většinou označoval za odporující demokracii, což v Kremlu vyvolalo nevoli. Ruský prezident jakoby tehdy pozapomněl, že doby, kdy si hlava polského státu mohla dovolit bez problému měnit osazenstva redakcí novin a beztrestně perzekvovat novináře za jejich názory už dávno pominula.

Ale teď zpět na Ukrajinu. S obrovským ohlasem se tam včera setkala návštěva někdejšího šéfa Solidarity a bývalého polského prezidenta Lecha Walesy. Ten statisícům protestujících přislíbil, že ve svém zprostředkovatelském úsilí bude pokračovat. I když po setkání s proruským kandidátem Janukovyčem odcházel evidentně poněkud zklamán se slovy, že u něj přílišnou vůli k dialogu nenalezl. Ruská a ukrajinská média, která podporují Janukovyče, obviňují polské představitele, že se vměšují do ukrajinských záležitostí, zcela tak opomíjejíc skutečnost, že v předvolební kampani činila minimálně totéž, o opakované a veřejně deklarované podpoře prezidenta Putina Janukovyčovi nemluvě.

Od dnešního rána je v Kyjevě současný prezident Polska Alexander Kwašnievský. O krizi jedná s odstupujícícm ukrajinským prezidentem Kučmou a také s vůdcem opozice Juščenkem. Spolu s ním zasednou u jednacího stolu i šéf evropské diplomacie Javier Solana a možná také litevský prezident Valdas Adamkus.

Kwašniewský navrhl před odletem do Kyjeva tříbodový plán. Ten má za cíl ověření hlasů Nejvyšším soudem Ukrajiny a anulování výsledků voleb v okrscích, kde se potvrdí nejasnosti. Obě strany konfliktu také vyzývá, aby se zřekly užití síly. A za třetí, chtěl by zorganizovat kulatý stůl, kde by společně s ním zasedli jak proruský kandidát Viktor Janukovyč, tak šéf opozice Juščenko, a i odstupující prezident Leonid Kučma.

Ve prospěch Kwašněwského hovoří mimo jiné skutečnost, že se dobře zná s Leonidem Kučmou i Viktorem Juščenkem. Za určitých okolností by mohl získat i mandát Evropské unie, i když tu zatím v Kyjevě zastupuje Solana. Polská média a politici mise svých krajanů podporují. Na půdě Sejmu mohl včera vystoupit i ukrajinský opoziční politik a spolupracovník Juščenka Boris Tarasiuk. Sejm také přijal zvláštní memorandum, které podporuje demokracii a mírné řešení krize na Ukrajině.

Komentáře se shodují na prospěšnosti stabilizace Ukrajiny a na tom, že by eventuálně potvrzené vítězství Janukovyče zintenzivnilo vliv Ruska v zemi, která s Polskem bezprostředně sousedí. Komentátor Bronislav Wildstein si na stránkách deníku Rzeczpospolita všímá jazykového konfliktu na Ukrajině. Připomíná skutečnost, že opozičního kandidáta Juščenka podporuje ukrajinsky mluvící veřejnost, a že v minulosti, myšleno zejména od konce první do konce druhé světové války bylo ukrajinské národní obrození vždy spojeno s protipolskými aktivitami. Mezi Poláky a Ukrajinci docházelo k ozbrojeným bojům a dokonce ke genocidám, které si na obou stranách vyžádaly statisíce lidských obětí. Podle Wildsteina ale dnes obě země nemají teritoriální spory a v jejich společném zájmu je především omezení v posledních letech znovu sílící ruské expanze do východní Evropy.

Ne všichni ale s takovým výkladem souhlasí. Se zcela opačným názorem přišel podle očekávání v minulých dnech vlivný ruský politolog Sergej Markov. Tento prokremelský činitel před prvním kolem bezvýhradně podporoval rusky mluvícího kandidáta Janukovyče. Před hlasováním dokonce sebevědomě tvrdil, že opozičního kandidáta Juščenka podporují jen západoukrajinští nacionalisté, a proto má Janukovyč vítězství v kapse. Výše zmíněný politolog Sergej Markov v komentáři na poslední vývoj tvrdí, že osoba Viktora Juščenka je plodem Poláky organizovaného spiknutí.

Varšava a její činitelé svou snahou o zprostředkování jednání prý jen usilují o větší moc v rámci Evropské unie a chtějí se tak stát podle Markova dominantním faktorem, který by konkuroval jako východoevropská velmoc v rámci EU Německu a Francii. Z inscenování komplotu obviňuje Markov Zbigniewa Brzezinského a jeho dva syny. Ti podle něj, společně s polskými představiteli chtějí dosáhnout svržení ukrajinské vlády ve stylu loňských událostí ve Tbilisi, kdy byl po volbách nucen odstoupit gruzínský prezident Ševarnadze a v Bělehradě o tři roky dříve, kdy lidové protesty znamenaly konec vlády Slobodana Miloševiče. Na Markovova slova pak reagovaly ruské nacionalistické internetové stránky titulky tipu Protokoly mudrců Břežinských, nebo Polské světové spiknutí.

Pravdou v každém případě zůstává, že je v nejbližších dnech na Ukrajině třeba především zabránit ozbrojenému řešení, které by neznamenalo katastrofu jen pro tamní občany, ale vážně by zkomplikovalo i situaci v okolních zemích. Ty by se možná musely připravit na přijetí vlny tisíců uprchlíků, kterou by občanský konflikt v padesátimilionové zemi mohl bezpochyby vyvolat. Spíše tady je třeba hledat kromě strachu z intenzifikace ruského vlivu i největší zdroj polských obav. V každém případě, pokud by se polským činitelům podařilo dostat znepřátelené strany k jednání u kulatého stolu, které by vedlo k přijatelnému a hlavně nekrvavému východisku z krize, klobouk dolů před nimi.