Proč Írán lže ohledně zadržení britských námořníků na své straně mezinárodní hranice?

28. březen 2007

Před týdnem došlo ve vodách Šat al-Arab, tedy v ústí spojených řek Eufrat a Tigris, k mezinárodnímu incidentu.

Britské námořní hlídky, které s mandátem Spojených národů a z pověření legální irácké vlády kontrolují tamní vodní hranici mezi Irákem a Iránem, byly během prohlídky jedné indické lodi kvůli podezření z pašování zakázaného zboží obklíčeny čluny iránských Revolučních gard, které nejdříve předstíraly přátelské úmysly. Všech 15 britských příslušníků speciálních námořních hlídek, kteří se proti přesile nijak nebránili, bylo zajato a odvezeno do Iránu. Jeho vláda pak vydala prohlášení, že námořníci byli pro podezření ze špionáže zajati na iránské straně hranice a budou vyšetřováni. Následovala výměna diplomatických nót a britské žádosti o okamžité propuštění zajatých námořníků. Teherán mezitím potvrzoval původní obvinění a prohlašoval, že překročení iránské hranice bylo protiprávní.

Ještě v úterý tohoto týdne mluvčí iránského ministerstva zahraničí Muhammad Ali Hosejní znovu prohlásil, že námořníci jsou zadržováni neboť překročili iránskou hranici ilegálním způsobem a že kampaně v médiích a provokatívní poznámky nepřispívají k vyřešení záležitosti. Zjevně tím reagoval na viditelné zostření britského stanoviska. Premiér Tony Blair totiž prohlásil, že doufá, že se podaří přesvědčit iránskou vládu o nutnosti propuštění námořníků a pokud se tak nestane, posune se spor "do jiné fáze". Jisté vyjasnění poskytla pak ministryně zahraničí Beckettová, když potvrdila dohady, které v Londýně mezitím začaly kolovat. Beckettová řekla: "Je nám zcela jasno, že (námořníci) byli v iráckých vodách když byli zadrženi. Oni operovali v iráckých vodách a pomáhali irácké vládě v identifikaci a boji proti pašeráctví. Je samozřejmé, že nikdo nemůže být obviněn ze špionáže, pokud operuje ve vodách nějaké země a podporuje vládu oné země."

Tento nový důraz na potvrzení dřívějších prohlášení britské vlády o tom, že námořníci opravdu operovali v iráckých a nikoli v iránských vodách potvrzoval dohady o tom, že britská vláda má jasné fotografické důkazy a údajů globální poziční sítě družic, že tomu tak opravdu bylo. To by znamenalo, že nikoliv Britové, ale iránské Revoluční gardy, které námořníky zadržely - mimochodem už podruhé v poslední době - jednaly v rozporu s mezinárodním právem, když překročily hranici a britské námořníky zajaly. Jedním z důkazů je údajně i skutečnost, že loď, kterou námořníci kontrolovali, je stále zakotvena na stejném místě jako před týdnem, tedy v iráckých vodách. To vše ovšem také potvrdilo ony dohady, podle kteých se Britové dosud snažili zprávy o oněch důkazech a případně i důkazy jako takové, sdělit teheránské vládě diplomatickými cestami bez toho, že by je zveřejnili a možná doufali, že to Irán přiměje k propuštění námořníků. Potvrdilo to také zjevnou skutečnost, že Teherán dosud odmítal reagovat a že tedy úterní prohlášení Londýna byla jakýmisi varováními, že onou Blairovou "jinou fází" bude zveřejnění tak jasných důkazů, že to bude pro Teherán mezinárodní ostudou.

Jelikož ani takové varování nic na stanovisku Teheránu zjevně nezměnilo, Londýn se nakonec odhodlal ke svolání tiskové konference a ke zveřejnění oněch důkazů. Ve středu se tak také stalo a premiér Blair vše potvrdil v parlamentní debatě. Ony už zmíněné fotografické důkazy, včetně přesných družicových pozičních údajů, které byly nejdříve Teheránem potvrzeny a teprve později popřeny, když dokazovaly, že Británie měla pravdu, hovoří jasnou řečí. Irán by měl námořníky rychle propustit a ještě se poníženě omluvit.

Diplomaté i pozorovatelé se ovšem mezitím snaží vyřešit další šarádu. Proč k oné akci Revolučních gard vůbec došlo? Jednaly na vlastní pěst, nebo se souhlasem Teheránu? Jak je přece známo, Revoluční gardy nepodléhají žádné centrální kontrole iránské vlády. Že by samy chtěly vyvolat mezinárodní incident, který by vhodně na domácí scéně přehlušil vyhlášené embargo Spojených národů na Irán v souvislosti s jeho neochotou ustoupit od vývoje nukleárních zbraní, nebo alespoň ukázal, že Teherán má nejakou možnost odvety? Že by tedy Revoluční gardy najednou jednaly podle instrukcí vlády pořídit rukojmí? Nebo - na druhé straně -- že by o tom, že samy překročily hranice a jednaly protiprávně nevěděly? Nebo, že by je dokonce teheránská vláda nechala zadržení provést, aby jim mohla přistřihnout křidélka a lépe je kontrolovat?

Dohadů může být mnoho, ale při nevyzpytatelnosti teheránských motivů je těžké dobrat se nějaké smysluplné odpovědi. Jen další vývoj může na tyto otázky přinést odpovědi. Pokud však odpovědi budou jasné a jednoznačné, mohou vhodně poodhalit zákulisí teheránské politické strategie, postoje režimu ajatoláhů k vlastnímu obyvatelstvu i politické rozvrstvení či rozkol uvnitř režimních struktur. Ostudu, kterou Irán utrpěl už ovšem nikdo nezmění, a to je možná jen dobře. Snad britské námořníky později a potichu vrátí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

autor: jj
Spustit audio