Problémy s jmenováním nových soudců, ovinění Vladimíra Mlynáře, český telekomuniční trh

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Je jmenování soudců ceremoniálem nebo rozhodovacím procesem. Jak důležitou roli hraje věk adeptů na soudce. Nejen na to se budu ptát prezidenta republiky Václav Klause.

Česká média žila tento týden další kauzou. Policie prý má obvinit ministra informatiky Vladimíra Mlynáře kvůli založení společnosti Testcom. Ten ale žádné obvinění dosud nedostal. V Týdnu v tahu o tom budu mluvit s druhým náměstkem nejvyšší státní zástupkyně Lumírem Crhou.

Mobilní gigant Vodafone ohlásil koupě Oskara. Česká vláda chce dokončit privatizaci Českého Telecomu. Jak to souvisí, to se dozvíte od komentátora Hospodářských novin Jana Macháčka.

Jan Pokorný se ve svém fejetonu tentokrát bude věnovat tahům na naší politické, ale i meteorologické scéně.

Takový je stručný souhrn témat 11. Týdne v tahu v tomto roce. Od mikrofonu Radiožurnálu vás jím provede Hana Hikelová.

Exkluzivní rozhovor s prezidentem Václavem Klausem

Hana Hikelová: Podle Soudcovské unie prezident Václav Klaus nejmenováním soudcům, kterým ještě není 30 let prohlubuje krizi české justice. Prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa také upozorňuje na to, že rozhodnutí Václava Klause je diskriminační, a to kvůli tomu, že nejmenoval soudce, kterým není a letos nebude 30 let, i když splnili všechny zákonem dané povinnosti. V tomto případě včetně věkové, protože byli justičními čekateli před platností zákona a dostali tak výjimku. Prezident Václav Klaus poskytl nejen na toto téma Radiožurnálu exkluzivní rozhovor. Pane prezidente, vy jste minulý týden odmítl jmenovat 32 justičních čekatelů kvůli nízkému věku, chtěl jste tak upozornit na problém, na který poukazujete už delší dobu a ministerstvo spravedlnosti ho podle vás nijak neřeší. Šéf Soudcovské unie Jaromír Jirsa vám napsal, že prezident republiky nemá možnost rozhodnout na základě vlastní úvahy, že soudce nejmenuje. Podle vás je ale jmenování z hlediska prezidenta rozhodovacím procesem. Do této doby tedy jmenování bylo více méně zautomatizované?

Host (Václav Klaus): Tak já bych za prvé poopravil, že jsem se rozhodl nejmenovat tolik a tolik soudců. Já jsem dostal nějaký návrh od ministra spravedlnosti, mimochodem to nebyl dopis, který spadl z nebe, my jsme spolu delší dobu v jisté komunikaci o vhodnosti toho či onoho věku pro jmenování soudcem a já jsem s 55, které mě navrhl, jich jmenoval 21. To je jediný akt a úkon, který já jsem udělal, takže nabubřelé reakce z různých stran já musím trošku odmítnout. To je jenom do úvodu. Vy říkáte rozhodování versus ceremoniální podpis, tak já musím říci, že v ústavě je napsáno, že prezident jmenuje, něco zase schvaluje, něco tohle, něco ono a to jsou všechno rozhodovací úkony, nic z toho není pouze ceremoniální gesto a ceremoniální podpis. Také jsou precendenty. I můj předchůdce nejmenoval nejrůznější funkcionáře a měl k tomu jistě své dobré důvody, takže já jsem tím otevřel diskusi, která myslím, že je užitečná. Pokud sleduji všechny možné reakce v médiích, v mailech, na internetech, tak myslím, že drtivá většina lidí to považuje za správné otevření debaty a to mám jistotu, že většina lidí je na straně toho, co jsem udělal já a ne, co dělá také pan prezident, nicméně Soudcovské unie, pan Jirsa.

Hana Hikelová: Někteří, včetně právě zmiňované Soudcovské unie, tvrdí, že to, že jste jmenoval část a nejmenoval ty, kterým není a letos nebude 30 let je diskriminací a podle nich nebyla dodržena hranice rovné šance. Je podle vás tím hlavním měřítkem věk těch adeptů, tak, jak jste naznačil i v tom dopisu ministru spravedlnosti už ze začátku letošního roku?

Host (Václav Klaus): Já bych to interpretoval trošku jinak. Hlavním kritériem je vyzrálost, lidská připravenost konkrétního člověka na funkci soudce. Já myslím, že každý rozumí, o čem mluvím. Jsem naprosto přesvědčen, že kdybychom nechali dvanáctileté děti, dost vyspělé děti, myslím po fyzické stránce a intelektuální stránce, dělat řidičské zkoušky na auto, tak jsem stoprocentně přesvědčen, že drtivá většina z nich by ty zkoušky udělala stejně dobře, jako leckdo jiný. Nicméně, my máme dobré důvody, abychom řekli, že i když hoši, či děvčata, vy byste měli ve 12 letech řídit auto, to není ten věk, kdy si myslíme, že jste natolik vyzrálí, abyste to mohli dělat. Nebo-li jde o lidskou zkušenostní životní vyzrálost a tuto lidskou zkušenostní životní vyzrálost měříme těžce, nejednoznačně, spoustou nejrůznějších ukazatelů a já prostě trvám na tom, že nevím jak se řekne anglické slovo proxy, zástupná proměna, že takovou zástupnou proměnou, která o něčem vypovídá, je věk. To je věc naprosto jasná. Já mohu mluvit o dalších kritériích, jmenoval jsem za poslední roky několik skupin soudců, při té příležitosti je vidím, při té příležitosti s nimi mluvím, vidím, jak se chovají, vidím, jak se oblékají. Vidím, jak někdo přišel na to jmenování do Trůnního sálu Pražského hradu, kde je jmenována vláda, jak tam někdo přijde vážně oblečen, jak tam někdo nepřijde vážně oblečen. Jak někdo reaguje tím, či oním způsobem, takže názory si na to dělám dlouhodobě a nastolil jsem otázku, jestli by nebylo důvodem přemýšlet o dalším posunu věku.

Hana Hikelová: Vy jste tu zmiňoval ten příklad s dvanáctiletými dětmi, že je nenecháváme řídit auto, je to dáno našimi zákony. Stejně tak je dáno zákonem ta věková hranice 30 let. Vy jste tu naznačoval, že jste chtěl otevřít tu debatu, že by se to mělo posunout, nicméně ten zákon je teď platný, pokud by se měnil, tak asi ta změna neproběhne v období nejbližším, řekněme řádově pár měsíců, přece jenom budete jmenovat i další soudce, protože stále ten stav tabulkový, řekněme, není naplněn.

Host (Václav Klaus): To nesouhlasím. My máme největší počet soudců na počet obyvatel ze všech zemí OESD, takže úvahy o tom, jestli máme naplněné nebo nenaplněné stavy soudců, to já nemohu přijmout a z materiálů ministerstva spravedlnosti z poslední doby vím, že oni říkají, že už mají soudců v principu dostatek. Jestli je mají přeházené tak, že víc soudců chce bydlet v Praze a méně na Mostecku nebo na Bruntálsku, to je úplně jiná úvaha, ale celkový počet soudců je úplně v principu dostačující, a proto teda nejde o extenzi, ale o intenzivní vývoj. Nejde o kvantitativní posun, jde o kvalitativní, ale já bych strašně rád ještě ocitoval argument, který jsem použil v tom svém dopisu panu Jirsovi. Všichni soudní čekatelé, když se přihlašují za justičního čekatele, podepisují a teď já ocituji, tato slova. Prohlašuji, že jsem si plně vědom, že na případné budoucí jmenování není ani při splnění všech stanovených podmínek právní nárok. To je já myslím tak základní, zásadní, jednoznačná věta, že možná je skoro zbytečné, že už jsem pět minut hovořil a uvádím nějaké doplňkové argumenty, protože tento argument podle mého názoru mluví za všechny a doufám, že každý z těch čekatelů by si měl vzpomenout, že toto někdy podepsal, tak jejich takové trošku silácké dopisy, vynucující si to jmenování, je něco, co prostě v lidském životě nemá místo a já se s tím nemohu smiřovat.

Hana Hikelová: Pochopila jsem to, pane prezidente, správně, že teď ministerstvo spravedlnosti by se mělo zabývat reformou justice a ne tím, že budou dávat návrhy na doplnění 181 soudců, kteří tabulkově chybí?

Host (Václav Klaus): Často slyším argumenty, že je na soudech neracionální struktura zaměstnanců, neracionální dělba práce, že soudce dělá sekretářsko tajemnicko administrativní věci, místo, aby skutečně soudil, že jestli něco chybí, tak chybí ti pracovníci toho druhého sledu, druhého typu a ně ti soudci, jako takoví. To jsou argumenty, které jako nespecialista na soudnictví pouze slyším. Já si myslím, že nějaké posuny v justici jsou třeba, já jsem před časem organizoval, moderoval seminář v Centru pro ekonomiku a politiku, potřebuje soudnictví reformu a myslím, že jsme tam i dost vyjasňovali, jestli to má být reforma s velkým R nebo s malým r, jestli to má být nějaká silácká revoluce, která všechno rozmetá od začátku nebo jestli to mají být drobné kroky. Já určitě a teď bych jasně chtěl říct soudcům, abych nevyvolával paniku, pro žádnou revoluci nejsem, v žádném případě ji nenavrhuji a nebudu na ni tlačit. Já myslím, že jde o desítky drobnějších racionalizačních kroků v soudním systému a to je velikým úkolem pro naše ministerstva, ale i pro soudce samotné.

Hana Hikelová: Navrhovat soudce vám i nadále bude ministerstvo spravedlnosti, ústavní pravomoc jmenovat je má u nás prezident, to už jsme zmiňovali. V novinách se tento týden objevil názor, že úředníci ministerstva, kteří mají na starosti kandidáty na soudcovský stav, by mohli být v podstatě jednoduše převedeni pod prezidentskou kancelář. Plánujete na Hradě takovou skupinu?

Host (Václav Klaus): Já bych chtěl velmi jasně říci a jsem rád, že mi k tomu dáváte příležitost, že úvaha o lidské vyzrálosti soudců neměla absolutně nikdy, ani vteřinku nic společného s ambicí tohoto konkrétního prezidenta republiky zvyšovat své pravomoci. V žádném případě a jakkoliv mi to někteří nepřejícní komentátoři podsouvají, tak to je prostě zpětně-li se dívám na tyto věci, jediná věc, která je u mě nemilá a jediná věc, která mě nutí zavrtět hlavou a říkat si, možná, že to ani nestálo za to. Protože nerad slyším argumenty, že to je pokus prezidenta zvyšovat si pravomoci. V tom není ani kousek této věci, tam je jen a jen starost o to, aby naše soudy byly kvalitní.

Hana Hikelová: Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál, naším hostem je prezident České republiky pan Václav Klaus. Pane prezidente, vy jste tento týden poskytl rozhovor Frankfurte Allgemeine Zeitung, ten rozhovor nesl nadpis Mám strach o Evropu. Proč máte strach o Evropu?

Host (Václav Klaus): No mám strach o Evropu, mám strach z toho, kam se Evropa řítí. Prostě naskočili všichni do rozjetého vlaku a to ještě ten strojvůdce pod tím kotlem pořád více a více topí a jeho rychlost zrychluje a my přesně nevíme, kam ten vlak jede a to je věc, kterou já cítím velmi ostře, velmi silně a také myslím, že to je téma permanentní mých projevů, vystoupení, rozhovorů, článků, celých 15 let. To, že teď se to všechno vyostřilo v debatě kolem evropské ústavy, to i v tom rozhovoru pro německý Frankfurte Allgemeine jsem řekl, to je spíše ten vršíček toho dávno existujícího ledovce a ten vršíček je vidět a proto i ta debata o tom je více vidět, ale já bojuji s tím ledovcem jako takovým a já se možná více bojím toho, že ten Titanic narazí na ten ledovec, který vespod není vidět, než na ten vršíček toho ledovce, který vidět je.

Hana Hikelová: Jak jste řekl, že to odstartovala debata o evropské ústavě. Jak se díváte na průběh té debaty v České republice? Proto, že stále jsme posledním státem z pětadvacítky, který nemá jasně rozhodnuto, zda se bude rozhodovat referendem nebo zda bude rozhodovat Parlament. Vláda teĎ plánuje komunikační strategii, kde není jasné, jestli bude propagační nebo informační.

Host (Václav Klaus): No tak všechno, co slyším o té vládní komunikační strategii, tak ani jsem neuměl použít ta vaše hezká slova propagační nebo informační, ale teď jste mě je naučila a já už je od té doby používat budu, no. Ze všeho, co tito pánové říkají, je jasné, že to bude propagační kampaň, jednosměrná propagační kampaň a s informací nebude mít podle mého názoru vůbec nic společného, ale já bych odlišil dvě věci. Jednou věcí je debata o substanci, o podstatě toho textu a potom, co z něho vyplývá a jaké důsledky mít bude, druhá věc je to, jestli už máme vymyšleno, jak budeme ratifikovat ústavu, jestli v Parlamentu či referendem a jakým referendem a kdy a tak dále. To jsou dvě odlišné věci. To druhé opravdu nemáme a jsme jedna z mála zemí, která to ještě jasně neřekla. Já jsem měl ve středu oběd s dvaceti pěti velvyslanci členských zemí Evropské unie a tam se prostě ukazuje, že je to, mě se pořád na to ptají, že jsme jediní, proč nemáme rozhodnuto. Nicméně, já si myslím, že to není ten hlavní problém, ten hlavní problém je, jestli vážně diskutujeme o té podstatě a tady zase naopak, já musím říci, že já začínám být spokojen, protože ta diskuse o evropské ústavě začíná být docela smysluplnou a vážnou diskusí, jakých jsme od listopadu 89 v naší zemi ještě moc neměli, takže už to není pravda, že se nediskutuje. Myslím, že je naopak docela jasná tendence k té diskusi, kdy začínají zřetelně dominovat kritikové té evropské ústavy a ti její obhájci víceméně jen tak zdvihají obočí a říkají, co jsme zameškali a proč jsme ještě nezačali kampaň a proč to nevysvětlujeme dostatečně. Zatímco ti druzí říkají argumenty a tihle ti žádné argumenty pořád ještě neříkají. Nicméně ta debata už tady je a já věřím, že v momentu, až bude referendum, občané České republiky budou mít v dispozici argumenty jak se mají rozhodovat a já myslím, že to je dobrá věc a o tom to všechno je.

Hana Hikelová: Nicméně, nezaspala vláda v tom, vy jste to naznačil, že diskuse probíhá, sám jste řekl to, co asi vnímá většina lidí, že je dá se říci, více na straně těch kritiků euroústavy, jejichž hlasy zaznívají, argumentace té druhé strany opravdu chybí. Nezaspala v tom ale vláda, pokud tvrdí vláda jednoznačně stojí za evropskou ústavou?

Host (Václav Klaus): No tak, teď bych sarkasticky řekl, že ono se opravdu ta ústava špatně obhajuje, kdybych já se na chvilku podíval na druhou stranu, tak bych měl docela starosti. Já myslím, že platí o evropské ústavě jako o kterékoliv jiném mnoha set stránkovém dokumentu, že tam samozřejmě jsou slova, věty, odstavce, celé stránky, které by myslím každý rozumný člověk bez mrknutí oka podepsal. V tom to opravdu není, to, jestli z x set stránek je spousta vět, které mají hlavu a patu a jsou logické a jsou rekapitulační, jsou popisné a podobně, to je naprosto v pořádku. Tady jde o něco jiného. Tady jde o to, že v několika klíčových bodech ta ústava znamená průlom někam dál a bavme se o těch klíčových bodech. To ono opravdu nejde tolik o to, aby každý občan přečetl 800 stránek, to myslím, že je nesmysl a to taky žádný občan v žádné zemi Evropy nikdy číst nebude, nejenom v České republice. Já myslím, že musí důvěřovat těm interpretátorům, že vytahují to klíčové z té ústavy a pak ať je tady souboj těch interpretací, pak ať je tady Klausovo desatero, kdy Klaus říká, těhle těch 10 bodů je tam klíčových a pak ať někdo jiný řekne, že já naopak v té ústavě vidím jiné věci a napíšu jiné desatero a občane, nabízím ti to, aby si podle mého desatero řekl, to je dobrá věc. Považuji za klíčové, aby vznikly opravdu ty interpretační texty, dokumenty.

Hana Hikelová: Redaktoři už zmíněného Frankfurte Allgemeine Zeitung vám tento týden položili další zajímavou otázku. V zemích, které měly podobnou minulost jako Česko, například na Slovensku, v Maďarsku, či ve Slovinsku, téměř neexistuje žádný spor o evropské ústavě. Je možné, že ona zvláštní česká citlivost pramení spíše ze zkušenosti s rakousko uherskou monarchií než ze zkušenosti se sovětskou nadvládou? Z čeho podle vás ta citlivost pramení?

Host (Václav Klaus): Tak, že nás, jako kohokoliv jiného minulost ovlivňuje, minulostní zkušenost ovlivňuje, to je naprosto jasné a že myslím, že i soudobé generace nebo respektive ta moje určitě, to Rakousko Uhersko vnímají jako velký problém našich dějin, nevím, nechci se teď tázat, co si myslí patnáctiletí. Já jsem se samozřejmě narodil 23 let po tom zrušení Rakouska Uherska, tak já s tím také žádnou osobní zkušenost nemám, ale přesto to ve mně nějak je. Myslím, že byla tragická zkušenost okupace, protektorátu, druhé světové války. Zkušenost se Sovětským svazem, Radou vzájemné hospodářské pomoci a takovými věcmi, to všechno jsou důležité věci, ale já jsem v té odpovědi řekl, že tohle jeden úhel, jedna stránka, jeden pohled na věc, to já myslím, že to leckteré země také nemají nejlepší zkušenosti a možná, že dokonce i to je ovlivňuje v tom jejich pohledu. Já jsem řekl jiný argument a ten argument zněl asi tak, že možná že my Češi, protože jsme přece jenom nejvíc na západě z těch všech zemí střední a východní Evropy, protože jsme opravdu v samotném im herzem Europa, by se řeklo pro ty německý Frankturte Allgemeine, tak my považujeme naši příslušnost k Evropě za nezpochybnitelnou, danou, věčnou a od nikoho bysme si nenechali nikdy říkat, že oni jsou větší Evropané, než jsme my. Já připouštím, že pro některé země východní a jižní Evropy tato samozřejmost není tak veliká, oni prostě tím, že jsou přijati za členský stát Evropské unie, oni jsou tím stvrzováni ve svém evropanství, což je něco, co mě opravdu netrápí a já si myslím, že taky nikoho z nás netrápí, takže proto náš názor na to může být volnější, svobodnější i sebevědomější.

Hana Hikelová: Pane prezidente, už několik týdnů jsme svědky na domácí scéně koaliční krize. Vy už jste několikrát řekl, že s tím, jak se ji strany snaží řešit, či spíše neřešit, nejste spokojen a že vás to zklamalo. Očekáváte v nejbližší době nějaké další kroky?

Host (Václav Klaus): Nemám pocit, že mám zesilovat své výroky, nic tak nového se v těchto hodinách, dnech, nestalo. Rozumím tomu tak, že všichni čekají, jestli oprávněně nebo neoprávněně, to je věc druhá, ale všichni čekají na výsledky sjezdu sociální demokracie a na pravděpodobné následné reakce dalších hlavních politických hráčů. To v této chvíli není sebemenší role pro prezidenta, aby do toho nějak vstupoval a já to také dělat nehodlám.

Hana Hikelová: Padají tu slova v poslední době typu teatrální gesta a podobně. Jak se díváte na politickou kulturu, trpí podle vás dál těmito výroky, kde například pan Kalousek rezignuje na post šéfa rozpočtového výboru a sociální demokraté to označují za teatrální gesto?

Host (Václav Klaus): Ale to jsou půtky politiků, to není pro mé žádné zásadní výroky.

Hana Hikelová: Říká prezident republiky, pan Václav Klaus. Pane prezidente, já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Václav Klaus): Na shledanou.

Hana Hikelová: A za malou chvíli budeme v Týdnu v tahu mluvit o kauze Testcom a ministru informatiky Vladimíru Mlynářovi s druhým náměstkem nejvyšší státní zástupkyně Lumírem Crhou. A také o tom, jestli se po příchodu silného VODAFONE sníží u nás ceny za telefonování z mobilu. Jan Pokorný ve svém fejetonu se pak bude věnovat vztahům na politické, ale i meteorologické scéně.

Jak je to s obviněním Vladimíra Mlynáře

Hana Hikelová: Policie by měla obvinit ministra informatiky Vladimíra Mlynáře. Navrhuje to Městské státní zastupitelství v Praze. Stíhání má souviset se společností Testcom servis, společnost s ručením omezeným, kterou nechal ministr Mlynář založit. Další informace má reportérka Radiožurnálu Helena Šulcová.

Helena Šulcová: Zpráva přichází poprvé v pondělí odpoledne. Policie dostala podle České televize od městského státního zastupitelství pokyn k obvinění ministra Mlynáře. Televizi to řekl žalobce Jan Karabec.

Host (Jan Karabec): Došlo k závaznému pokynu zahájení trestního stíhání.

Helena Šulcová: Více se ze státního zastupitelství v pondělí nedozvíme. Žalobce Karabec už není k sehnání. Váhu jeho vyjádření nedodá ani náměstkyně městského státního zastupitelství Marcela Kratochvílová. Ta odmítá Karabcova slova potvrdit. Nebylo tak jasné, z čeho konkrétně má být ministr obviněn. Sám Vladimír Mlynář se o chystaném obvinění dozvěděl z médií. Zpočátku se tak nechtěl ke kauze vyjadřovat. Hájili ho jeho podřízení, například náměstek Michal Frankl.

Host (Michal Frankl): Ta záležitost byla předmětem policejního vyšetřování, já sám jsem v té věci podával vysvětlení, takže vím, že asi před rokem, před rokem a půl, se policie tou věcí zabývala a podle toho, co je mi známo, tak nedošla k názoru, že by byl spáchán jakýkoliv trestný čin.

Helena Šulcová: Vladimír Mlynář se nakonec přece jen začal vyjadřovat. Vycházel z dostupných informací, tedy že ho chce žalobce stíhat za převod peněz ze státního rozpočtu do společnosti s ručením omezeným Testcom servis.

Host (Vladimír Mlynář): Smyslem založení Testcom servis s.r.o. bylo zajistit běžný denní provoz portálu veřejné správy, respektive správu dat a informací, které jsou na tomto portálu uloženy.

Helena Šulcová: Společnost Testcom servis s.r.o. založila příspěvková organizace ministerstva informatiky. Vznik společnosti s ručením omezeným měl iniciovat přímo ministr a vyčlenit z rozpočtu sedm a půl milionu korun. Tak měl podle dostupných informací porušit zákon. Ten totiž říká, že příspěvková organizace nemůže zakládat společnost s ručením omezeným. Na to Mlynářův resort upozornilo před časem i ministerstvo financí.

Host (Marek Zeman): Se domníváme, že jde o určité nesrovnalosti v souvislosti se zákonem o majetku státu a také s rozpočtovými pravidly.

Helena Šulcová: Říká mluvčí ministerstva Marek Zeman. Mlynář nakonec požadavku resortu Bohuslava Sobotky vyhověl a společnost Testcom servis zrušil. Sám měl sice jiný názor, nechtěl se ani s ministerstvem financí soudit.

Host (Vladimír Mlynář): Já jsem udělal chybu, že jsem před rokem ustoupil tlaku ministerstva financí a společnost jsem zrušil, což je mi teď dáváno jako důkaz viny.

Helena Šulcová: To říkal Vladimír Mlynář v polovině týdne. Ani v té době ale nikdo nevěděl o obvinění žádné podrobnosti. S novou informací přišly Lidové noviny. Podstatou obvinění měla být podle deníku sporná faktura na zhruba tři miliony korun.

Host (Vladimír Mlynář): Normální faktura, normální řešení, nemůže v tom být žádný trestný čin a už vůbec ne ani přestupek a už vůbec ne můj.

Helena Šulcová: Hájil se Mlynář. Státní zastupitelství přišlo na veřejnost s další informací. Policie by měla ministra obvinit do 5. dubna ze dvou trestných činů, porušování povinnosti při správě cizího majetku a ze zneužívání informací v obchodním styku. Čeho konkrétně se má obvinění týkat, se ale stále neví. Ministra tato informace ze státního zastupitelství velmi překvapila a žádal, aby se s ním jednalo jako s každým jiným občanem České republiky.

Host (Vladimír Mlynář): Přece státní zastupitelství buď ví, z čeho mě chce obvinit, tak ať mě tedy obviní, ať mi to doručí, ať mám právo se hájit, ať vůbec vím, z čeho jsem viněn nebo ať mě neobviňuje, ale přece není možné, aby tady státní zastupitelství řeklo, že se dolaďuje spis, že budu obviněn 5. dubna. Buď vědí, co jsem udělal, tak ať to řeknou nebo ať nemluví do médií.

Helena Šulcová: Jako občan bych se mohl bránit třeba žalobou na státního zástupce, dodal Mlynář, jako ministr ale nemohu.

Host (Vladimír Mlynář): Když to udělám jako ministr vlády, jako ústavní činitel, tak budu okamžitě napaden, že ovlivňuji vyšetřován. Já jsem přece v pozici člena vlády, ústavního činitele a já nemohu se dotazovat na městském státním zastupitelství, co má toto jednání činit. Nemohu si na nikoho stěžovat, protože když to udělám, tak budu ihned napaden, že ovlivňuji vyšetřování.

Hana Hikelová: Po telefonu teď zdravím druhého náměstka nejvyšší státní zástupkyně Lumíra Crhu, hezký podvečer.

Host (Lumír Crha): Dobrý večer.

Hana Hikelová: Pane náměstku, považuje nejvyšší státní zastupitelství tento postup, kdy jsou informace podávány médiím, ministr obvinění nedostal a žádné informace kromě těch z novin nemá, za standardní?

Host (Lumír Crha): Já bych v prvé řadě chtěl předeslat, že nejvyšší státní zastupitelství v této konkrétní věci není oprávněno hodnotit postup věcně a místně příslušných státních zastupitelství. Z tohoto důvodu já se nemohu a nechci se ani konkrétně vyjadřovat k postupu státního zástupce ve věci ministra Mlynáře. V obecné rovině bych chtěl ale říci, že postup, kdy orgán činný v trestním řízení, to znamená nejenom státní zástupce, ale i soudce nebo policejní orgán, dávají dříve informace novinářům, než samotnému obviněnému, považujeme a i já považuji tedy za nešťastný a nevhodný. Myslím si, že už z takového obecného pohledu je zřejmé, že takovýto postup není vůči obviněnému zcela dalo by se říci fér, protože člověk by se měl dozvědět takovou závažnou okolnost, že je stíhán, oficiálním způsobem a nikoliv si to přečíst v novinách a být v určité nejistotě. Na druhé straně bych chtěl říci ale i to, že tento postup stěží můžeme označit za jednoznačně nějaký nezákonný, protože podle paragrafu 8a trestního řádu orgány činné v trestním řízení mají právo informovat veřejnost o svém postupu a je jenom otázkou, v jaké fázi řízení a jakým způsobem tak učiní. To znamená obecně říkám, takový postup, kdy jsou dříve informováni novináři, než jsou informování obvinění, je nešťastný a nevhodný.

Hana Hikelová: Já na to naváži, říkal jste nešťastný a nevhodný. Nicméně ne nezákonný. Vy s tím tedy jako nejvyšší státní zastupitelství nemůžete nic dělat, ani například ve formě nějakého doporučení nebo pokynu dalším státním zástupcům, aby k tomu například v budoucnu už nedocházelo.

Host (Lumír Crha): Já mohu říci pouze tolik, že v návaznosti právě na předmětnou věc jsem si ověřil u vedoucích představitelů, jak Vrchního státního zastupitelství v Praze, tak i Městského státního zastupitelství v Praze, že se shodují s tím názorem, který jsem před chvílí tady vyslovil, že tento vstup je nešťastný a nevhodný a že si v rámci své řídící působnosti sami usměrní svoje kolegy takovým způsobem, aby v budoucnu k takovýmto vědem nedocházelo.

Hana Hikelová: Pane náměstku, v pondělí státní zástupce potvrdil televizi, že ministr bude obviněn, za dva dny pak v médiích dodal, že se obvinění teprve dolaďuje a bude do 5.dubna, těžko lze pak asi vyvracet slova a podezření Vladimíra Mlynáře, že se s jeho spisem může například manipulovat.

Host (Lumír Crha): Tady toto podezření se přiznám dost dobře nechápu a dost dobře mu nerozumím, neboť si nedovedu představit, jaká manipulace se spisem je zde zamýšlená. Spis má k dispozici policie, kdykoliv se do něho může podívat státní zástupce, zda na nějakou konkrétní manipulaci může nasvědčovat to, že je určitá nejistota třeba ohledně právní kvalifikace. V podstatě nerozumím tady tomuto podezření, takže se k tomu nemohu blíže vyjádřit.

Hana Hikelová: Ministr je ústavním činitelem, Vladimír Mlynář také namítá, že kdyby teď chtěl jakoukoliv formou napadnout chování státního zástupce nebo tedy orgánů činných v trestním řízení, byl by nařčen z toho, že kauzu politicky ovlivňuje. Jaký je na to váš názor?

Host (Lumír Crha): Já se domnívám, že jak ministr, tak i člověk, jak se říká tedy z ulice, v podstatě je každý občan, ať je v jakémkoliv postavení, má v trestním řízení naprosto stejná práva a naprosto stejné povinnosti. To znamená, že pokud bude vůbec vedeno trestní stíhání nějakého ministra nebo pokud bude vůbec vedeno trestní stíhání pana ministra Mlynáře, v každém případě tento člověk by byl poučován tak, jako každý jiný obviněný bez ohledu na to, v jaké funkci nebo v jakém je postavení a měl by stejná práva. To znamená zejména právo obracet se na státního zástupce, který vykonává dozor nad trestním stíhání, bude-li nespokojen s postupem tohoto státního zástupce, bude se moci obracet na státní zástupce vyšší, kteří vykonávají dohled nad činnosti dozorového státního zástupce, no a přirozeně bude mít stejné opravné prostředky proti všem rozhodnutím tak, jako každý jiný občan, takže myslím si, že v tomto směru tyto obavy nejsou na místě.

Hana Hikelová: Vy jste mluvil teď v rámci v podstatě toho standardního projednávání, to znamená o momentu, kdyby skutečně to obvinění ministr Mlynář dostal. Nicméně on asi spíše měl na mysli tu situaci, kdy o obvinění si čte pouze v novinách a asi v této situaci, kdyby kontaktoval státního zástupce, tak od politika, od ministra informatiky by to i příliš důvěryhodně nevypadalo.

Host (Lumír Crha): No, ta je v podstatě, navazuje tento problém ...

Hana Hikelová: ...i na té počáteční otázky...

Host (Lumír Crha): Právě ano, to máte naprosto pravdu a tady ten počáteční problém spočívá v tom, že dříve byli informováni novináři, než byl informován obviněný. Situace je taková, že novináři podle platného zákona mají tedy právo chránit zdroj svých informací, to znamená, že část informací je vlastně novinářům známá a u státních zástupců nebo policistů si pouze ověřují něco, co už vlastně znají, no a mohou s tím pochopitelně zmást některé nezkušené kolegy, takže jim ty informace dají, ačkoliv by měli vlastně se vyjádřit bez komentáře nebo takovým způsobem. To by tedy, to bylo považováno z nějaké obviňování politické, já se domnívám, že to je v podstatě taková už určitá velice vykonstruovaná spekulace, myslím si, že ta věc by měla vjet do normálních standardních kolejí a chtěl bych zdůraznit to, že vyjma toho nešťastného postupu dozorového státního zástupce na počátku, kdy tedy byly potvrzovány nějaké informace dříve novinářům, než se je tedy dozvěděl sám možný tedy obviněný, který zase, víme, že zatím asi obviněný není, tak s touto výhradou my nemáme zatím žádné signály, že ve věci snad byla nějaká podjatost nějakého státního zástupce nebo že by tam hrozil nějaký neobjektivní postup. Pokud by tam nějaké takové podezření bylo, tak se domnívám, že standardními prostředky ta soustava státního zastupitelství je dostatečně nastavena tak, aby se tyto problémy řešily.

Hana Hikelová: Říká druhý náměstek nejvyšší státní zástupkyně Lumír Crha. Já vám děkuji a přeji hezký večer.

Host (Lumír Crha): Děkuji, na shledanou.

Budoucnost našeho telekomunikačního trhu

Hana Hikelová: Budoucnost našeho telekomunikačního trhu, takové je další téma Týdne v tahu. Britský mobilní gigant VODAFONE kupuje nejmladšího a zároveň nejmenšího operátora Oskara. Vláda prodává státní podíl v Českém Telecomu. Jak to spolu souvisí, na to se pokusíme odpovědět v následujících minutách. Témata pro Jana Macháčka, komentátora z Hospodářských novin, hezký den.

Host (Jan Macháček): Dobrý den.

Hana Hikelová: Začněme příchodem velmi silného operátora. Britský VODAFONE je ve světě známý tím, že na trzích, kam přijde, většinou snižuje dost razantním způsobem ceny. Zahýbe jeho příchod tímto směrem i s českým trhem podle vás?

Host (Jan Macháček): Já si myslím, že rozhodně, je to už z hlediska velikosti jak bylo řečeno, podle některých měřítek je to druhý největší operátor na světě, podle některých dokonce je to největší operátor na světě, je tedy kapitálově velice silný, to znamená, že si může dovolit to, co jste právě zmínila, to znamená snižovat ceny a vůbec po všech stránkách zahájit velmi agresivní kampaň proti svým konkurentům. Ten náš trh je v dnešní době v podstatě do značné míry nasycen, to znamená, že vlastně už není možné získávat nové zákazníky, kteří si budou kupovat mobil, který ho ještě neměli, ale bude se přetahovat od těch konkurentů, takže můžeme očekávat velmi agresivní kampaň ať už reklamní marketinkovou nebo cenovou.

Hana Hikelová: Jaký může mít právě příchod VODAFONU na privatizaci Telecomu?

Host (Jan Macháček): Záleží na tom samozřejmě jak a jestli se Telecom zprivatizuje, ale v tuto chvíli s příchodem VODAFONU už tady máme dva velké globální hráče. Jeden je T-Mobil, německo americká firma dneska, druhý je v tuto chvíli VODAFONE a je logické, že když VODAFONE, který přebírá Oskara, kterým je tím třetím vzadu, se nebude chtít dlouhodobě smířit s tou pozicí toho třetího vzadu, že asi pro něj bude snazší ubírat z koláče, z globálního hlediska menší firmy, jako je Eurotel, než aby se mu podařilo výrazně ubírat zákazníky, ne mu, prakticky stejně silnému hráči, jako je T-Mobil. Proto by bylo z mého pohledu samozřejmě, není to žádná černobílá problematika, by bylo asi dobré, aby byl Český Telecom, jehož součástí v současné době Eurotel je, zprivatizován také nějakému velkému, kapitálově silnému, globálnímu hráči, což může být třeba firma Orange, ale nechci říkat, že je to takhle černobílé. Privatizovat se dá samozřejmě různě, ale důležité asi je to rozhodnutí neodkládat v tuto chvíli.

Hana Hikelová: Z tohoto pohledu, z pohledu těch přesunů řekněme budoucích na telekomunikačním trhu v České republice, je teď vhodná doba na prodej toho státního podílu nebo je to tak, že ta nejvhodnější doba skutečně se propásla a teď je důležité to jenom urychlit tak, aby ta cena řekněme ještě i neklesala v případě Telecomu.

Host (Jan Macháček): S tím já naprosto souhlasím, že nejvhodnější doba se propásla, asi by bývalo vhodné, kdyby byl Telecom privatizován brzy poté nebo dříve poté, co vlastně proběhlo to politické rozhodnutí, že Telecom zakoupí Eurotel. Ještě vlastně v létě před rokem a půl to byly dvě různé entity s tím, že Telecom vlastní od Eurotelu 50 procent, dnes víme, že Český Telecom ovládá Eurotel ze 100 procent. Asi bývalo bylo dobře privatizovat Telecom řekněme před rokem. Dřív by to zase bylo velmi obtížné, protože byl velký útlum na těch globálních telekomunikačních trzích, ještě doznívalo to splasknutí té internetové bubliny nové ekonomiky, to znamená velké telekomunikační firmy a strategičtí partneři nebyli ochotni investovat do zahraničních akvizic příliš, takže ta ideální doba je pryč, ale to neznamená, že ta doba je v tuto chvíli špatná a každé oddálení je ...

Hana Hikelová: Nicméně lepší doba už nebude. Teď už to spíše bude tak, že to bude stále méně výhodné.

Host (Jan Macháček): Právě ten příchod toho VODAFONU to do značné míry znamená to, co jste teďka vlastně řekla, protože lze čekat agresivní útok na ty konkurenty a je potřeba prostě, aby firma, která není dostatečně kapitálově silná tenhle ten útok nemusí ustát. Jinak jako jestli je privatizace výhodná nebo ne, to samozřejmě záleží na tom, proč se privatizuje a je otázka, jestli má vlastně vláda úplně tak zcela jasno v tom, proč privatizuje, jestli privatizuje proto, že chce větší konkurenci prostě na telekomunikačním trhu, jestli tady chce významné kapitálově silné globální firmy nebo jestli chce sehnat co nejvíc peněz aktuálně do státního rozpočtu a . .

Hana Hikelová: Ten důvod podle vás, který je blíže pravdě? Z těch dvou, co jste teď říkal?

Host (Jan Macháček): Já myslím, že je to ten poslední, samozřejmě.

Hana Hikelová: Získat peníze.

Host (Jan Macháček): Ten krátkodobý zájem politiků je dvojí, oni, když mohou ovládat nějakou silnou společnost, tak když je pod kontrolou státu, tak samozřejmě je možné tam z politických důvodů tam dosazovat nejrůznější lidi do nejrůznějších dozorčích rad, pokoušet se ovlivňovat tu firmu, na co dává prostě peníze, co sponzoruje a tak dále, takže pro politiky je to výhodné a na druhou stranu víme, že politice potřebují nutně peníze do rozpočtu, aby je mohli utratit, tam se jaksi střetávají dva motivy. Otázka je, který je více lidumilný.

Hana Hikelová: V politických kruzích teď padají věty typu, kdyby nebylo privatizace Telecomu, nebyla by vládní krize, kdyby nebylo Telecomu, nebyla by kauza kolem ministra informatiky Vladimíra Mlynáře, jak je podle vás transparentní ta privatizace státního podílu v Českém Telecomu, i s ohledem například na tyto zákulisní věty, které v poslední době nezřídka padají?

Host (Jan Macháček): No ony jsou to spekulace a do značné míry to jakoby do sebe zapadá. Samozřejmě žádné důkazy o tom nemáme, nejsou, ale určitou logiku to má, protože rozhodovat o té privatizaci znamená realizaci ekonomické moci nebo realizaci moci, jako takové a tuhletěch takto lukrativních rozhodnutí už moc nezbývá. Já nechci přímo tvrdit, že se tímto způsobem nějakým financujou politické strany, protože na to vůbec nemám žádné důkazy, každopádně je zřejmé, že politici jsou velmi dychtiví, aby o tom mohli rozhodovat oni, takže je logické, že pokud je teďka vláda oslabena, že opozice se bude maximálně snažit využít toho, aby se to rozhodnutí o privatizaci odložilo tak, aby o něm mohla rozhodnout ona a uvidíme, jak to prostě dopadne. Já netvrdím teda, že privatizace Telecomu je jakýmsi startovacím mechanizmem té krize, ale rozhodně v momentu, kdy krize vypukla, se na ni nabalilo spousta podobných zájmů, jako je tento. To znamená, že v momentu, kdy se vláda oslabila, tak samozřejmě jsou nejrůznější síly, které se pokouší využít toho, aby ta privatizace neproběhla. Mimochodem víme, že se o ní má rozhodnout po tom sjezdu ČSSD, kdy se všeobecně očekává jakýsi druhý nástup toho útoku KDU-ČSL nebo odchod KDU-ČSL z vlády, to by potom ovšem znamenalo, že, já bych osobně nevsadil na to, že se ta privatizace dodělá podle plánu.

Hana Hikelová: Říká Jan Macháček, komentátor Hospodářských novin. Děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Jan Macháček): Na slyšenou.

Fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: Jan Pokorný se ve svém fejetonu tentokrát věnuje tahům na politické, ale i meteorologické scéně.

Jan Pokorný: "Dva lidé odstoupili tento týden ze svých funkcí. A to v ten samý den. Televizní meteorolog Jan Zákopčaník, jemuž člověk předpověď počasí věřil, i když bylo ten den venku úplně jinak. Ten si o důvěru v meteorologii rezignací říkat nemusel. Lze mu věřit i to, že se chce v dubnu přihlásit na úřad práce a že to nebylo lehké rozhodnutí, když populární rosnička má pětičlennou rodinu.

Druhým odstoupivším byl Miroslav Kalousek, předseda KDU-ČSL, jenž se vzdal vlivné funkce předsedy rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny. Ten chce, aby lidé víc věřili politikům. O jeho ženě totiž psali, že má prý nějaký problém s daněmi a tak nám politik ukazuje, jak se má v takový okamžik chovat. Premiér Gross reagoval, že nechce spekulovat o teatrálnosti tohoto gesta, čímž Kalouskovu rezignaci označil za divadlo. Těžko soudit. Pravda, u nejlepších herců platí, že na nich divák nepozná, že hrají.

Je-li Miroslav Kalousek nový Marvan nebo Hrušínský nebo novodobým věrozvěstem politické kultury, těžko říct, to se zřejmě teprve ukáže. Za týden mají sociální demokraté ostře sledovaný sjezd. Do té doby se může ještě ledacos přihodit, co když Miroslav Kalousek oznámí, že by teď už přijal místo ve vládě, kam ho svého času vábili sociální demokraté. Podle sousloví, když už, tak už. Ať už se v následujícím týdnu stane cokoliv, ve vzduchu je cítit období končícího půstu. Ten začal před několika týdny Popeleční středou a bude završen velikonočními svátky a v politice sjezdem sociálních demokratů. Zdá se, že to za týden už bude možná docela maso."

Hana Hikelová: Jan Pokorný a jeho fejeton. Jak to bude vypadat a k jakým tahům skutečně dojde na sjezdu ČSSD, o tom zase za týden po 17. hodině. Příjemný večer vám přeje Hana Hikelová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.