Pro vyrovnání se s minulostí jsme měli být méně euforičtí a víc důslednější, míní spisovatel Kosatík

17. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pavel Kosatík

Před časem spisovatel, novinář, scenárista a také právník Pavel Kosatík řekl, že má touhu, aby se národ jako celek něčím konečně opravdu nadchnul. „Myslel jsem tím takovou dobrou vůli ke kooperaci. Nebo potřebu pozitivního vyzařování navzájem,“ přesňuje v pořadu Osobnost Plus. Skepsi ve společnosti pak vysvětluje tím, že je jednodušší ventilovat svou naštvanost, než říkat něco pozitivního. „A řada lidí si to takto usnadňuje.“

Výročí 17. listopadu 1989 Kosatík vždy prožívá radostně a doporučuje to každému.

„To, jak je se svobodou ten nebo onen člověk schopný zacházet, je samozřejmě věc jiná, ale ta možnost tady od té doby je, a je to tak důvod k pozitivní připomínce,“ uvažuje.

Čtěte také

Ať si každý vybere, reaguje na debatu o tom, jak si svátek připomínat. Zda svátek věnovat vzpomínce na lidi, kteří se tehdy zasloužili o změny, anebo problémům, které 32 let poté prožíváme.

„Já jsem asi někde mezi tím, nebo spíš mimo to. Mne opravdu zajímá obsah pojmu svoboda. To, jak s tím kdo z nás zachází, jak se společnost ve svobodě vynachází. Čili já si budu v rámci vzpomínky 17. listopadu přemýšlet o tomto,“ popisuje.

Největší údiv? 

Spisovatel přiznává, že za 32 let svobody zažil největší údiv po vstupu Česka do Evropské unie.

Čtěte také

„Předtím jsem samozřejmě žasl také, třeba v době opoziční smlouvy a tak dále. Ale nejvíc jsem byl zaskočen tím, když téměř vzápětí po vstupu, tedy po schváleném referendu, začalo poměrně prudce přibývat takzvaných euroskeptických hlasů. Najednou to vypadalo, že sotva jsme vstoupili, tak budeme proti.

Skoro vůbec se nedostavilo to, co jsem si myslel, že bude obsahem našeho členství. Že se bude přemýšlet i o tom, jak budeme Evropě užiteční, když už tam jsme,“ vysvětluje Kosatík směr svých úvah.

„Strašně dlouho mi přišlo, že polistopadový čas je historický. To se ale vlastně dá popsat v rámci nějakých demokratických peripetií. Ale dnes, když vidíme, co se tady dělo posledních osm let po nástupu Andreje Babiše do politiky. To znamená transformace někdejších kmotrů v oligarchy a takový ofenzivní útok na stát, na obsazení funkcí a postů, tak to je silné téma. A je to vlastně i nejdůležitější obsah polistopadových dní,“ míní.

Štěpení společnosti

Zhruba před deseti lety spisovatel Kosatík tvrdil, že se v zemi neřeší politické problémy, ale jen se hromadí. Nyní by stejné už nezopakoval. Za tu dobu jsme prý ale naopak pokročili v rozdělování či štěpení společnosti.

Čtěte také

„Z mého pohledu k tomu velmi podstatně stále přispívá prezident. K polarizaci veřejnosti přispělo i to, jak se ten nebo onen člověk staví ke končícímu předsedovi vlády Babišovi a k jeho hnutí ANO. Čili v tomto jsme si nepolepšili,“ přiznává.

Souhlasí s tím, že polarizace probíhá i jinde než u nás. Zdůrazňuje, že každá země má dějiny trošku jiné a Češi jsou rozděleni, protože se nevyrovnali s komunismem.

„Vůbec máme problém reálně se s minulostí vyrovnávat. Většinou se to děje tak, že když se vyrovnáváme s nějakou špatnou dobou, jako s komunismem nebo nacismem, tak místo abychom se snažili důsledně potrestat skutečné viníky, nebo abychom alespoň přemýšleli, jak to udělat, uchopíme to plošně. Vyženeme všechny Němce, anebo komunisty naženeme do jednoho hejna a přestaneme rozlišovat, jestli se někdo z toho srabu snažil sám sebe vytáhnout, nebo tam byl v pohodě až do roku 1989, nebo dokonce dodnes,“ uvažuje spisovatel.

Méně euforičtí, ale důslednější

Kosatík si myslí, že pro důkladnější vyrovnání s minulostí jsme měli být po roce 1990 méně euforičtí a víc důslednější. Hlavně v pojmenovávání věcí.

Čtěte také

„To znamená, kdo co zavinil a proč. Nakonec to víceméně zůstalo jen na historicích. Nebo když má někdo chuť a čas číst knížky, tak se toho nakonec dobere taky. Ale to ještě neznamená, že se to dostává do veřejného oběhu, nebo pořádně učí ve školách,“ upozorňuje.

Kdybychom byli lépe vyrovnaní s minulostí, mnohému by to prospělo.

„Řadě lidí, kterým se právem mělo dostat satisfakce, se jí nedostalo. A takovým týpkům, které se vyskytují v každé společnosti, kteří jsou tak trošku škodolibí, tak se zbytečně dodává arzenál. Nerad vidím situace, kdy jsou oběti, nebo jejich potomci, předmětem posměchů, ironizování nebo zesměšňování. A to tady občas zažíváme,“ uzavírá Pavel Kosatík.

Poslechněte si celou Osobnost Barbory Tachecí.

autoři: Barbora Tachecí , kbr
Spustit audio

Související