Pro spolužáky na DAMU jsem byla takové trdlo s ohonem, říká držitelka Cen Thálie Taťjana Medvecká

První téma, které Barbora Tachecí s uznávanou herečkou otevřela, se týká začátků její kariéry. Na DAMU byla přijata přímo z druhého ročníku na gymnáziu, což byla situace, která se děla velmi výjimečně.

„Kdyby bývala nebyla řekla paní profesorka Stránská: ‚Táničko, abys nebyla na tu herečku moc stará,‘ tak bych třeba i to gymnázium dostudovala. Dnes na své nedokončené středoškolské vzdělání stále narážím," říká se smíchem držitelka dvou Cen Thálie a Českého lva.

Její rodiče na ukončení středoškolského vzdělání maturitou nijak netrvali. „Měla jsem velmi vstřícné rodiče, kteří na maturitě nebazírovali. Vždy a ve všem mně velmi podporovali a pamatuji se, že v době mých zkoušek na DAMU nebyli doma, tak jsem jim nahrávala veškeré své dojmy na magnetofon," vzpomíná držitelka Ceny Františka Filipovského.

„Ostatní spolužáci se na mě dívali jinak, byla jsem trdlo s ohonem a myslím, že jsem jim byla spíš pro legraci. Ale byli ke mně moc hodní, přestože jsem je místy třeba i štvala, nebo jsem jim připadala směšná. Mám dar radovat se z maličkostí a myslím, že nejsem konfliktní typ člověka, jsem spíše opatrná a nevrhám se do věcí po hlavě, s výjimkou mé práce," dodává při vzpomínkách na studium na DAMU.

Jsem člověk, který unese kritiku, i od svých dětí.
Taťjana Medvecká

Mezi velikány

V Národním divadle působí neuvěřitelných 34 let. Ve 22 letech nastoupila do Zlaté kapličky podle svých slov s rozklepanýma nohama a byla postavena mezi takové velikány divadelní scény, jako je Dana Medřická, Radovan Lukavský, Luděk Munzar či Jana Hlaváčová.

„Velmi mě ovlivnilo to, jakým způsobem se chovali a jací byli lidé. Někdy může být mezi herectvím a osobností člověka velký rozpor, ale tito jmenovaní byli úžasné a celistvé osobnosti," říká herečka.

Její přítelkyně Jana Hlaváčová se se svým mužem Luďkem Munzarem, oba jako přední herci Národního divadla, rozhodli v 90. letech odejít, a to zejména kvůli směru, jakým se činohra přední pražské scény ubírala.

„Cítila jsem zlom v přístupu k tomu, jak by měla činohra vypadat, ale měla jsem předchozí dobrou zkušenost s tehdy novým šéfem Ivanem Rajmontem, konkrétně z divadelních představení Milenci z kiosku a Kennedyho děti, a nebyla jsem tomuto směru uzavřená," vysvětluje Medvecká svůj postoj a i to, že s Hlaváčovou tehdy nesouznila.

Takto to chodí

Na počátku 90. let a po nástupu Ivana Rajmonta však neměli herci, kteří se rozhodli na scéně Národního divadla působit nadále, šťastné období. Bylo jim dáváno najevo, že pomáhali minulému režimu. Taťjana Medvecká byla tedy přímo v centru tohoto dění.

„Divadlo je krásný, živý organismus, který reaguje na společenské události okolo. V roce 1988 jsem hrála v představení Kremelský orloj, kde bylo vše rudé, a o dva roky později se v prostorách Národního divadla hrály se stejnou pompou pašije, velké náboženské divadlo ve zlatých portálech, a já jsem si tehdy uvědomila, že takto to chodí," konstatuje.

Poslechněte si celý rozhovor s Taťjanou Medveckou.