Pro Polsko podle Adama Michnika neexistuje alternativa ke vstupu do Evropské unie

29. květen 2003

"Když jsem jel v 18 letech poprvé do Vídně, měl jsem pocit, že cestuji na jinou planetu. Když se dnes vracím z Berlína zpět do Varšavy, zůstávám na stejné planetě, ačkoli je německá metropole mnohem bohatší a lépe organizovaná než hlavní město Polska," popisuje svou osobní zkušenost známý polský disident Adam Michnik. V interview pro Die Zeit vysvětluje, že Polsko nemá jinou možnost, než stát se členem Evropské unie. Pouze extremisté, jako jsou populistická Rolnická strana nebo katolicko-nacionální "Liga polských rodin" podle něj brojí proti Evropě. Všichni zodpovědní politici a intelektuálové se však rozhodně vyslovují pro vstup.

"Co by bylo alternativou naší integrace v Evropě?," klade si Michnik řečnickou otázku a vzápětí si na ni sám odpovídá: "Můžeme si vybrat pouze mezi Západem - anebo Běloruskem. Bůh ví, že Gerhard Schröder není hrdinou mých snů. Ale despota Alexandr Lukašenko je hrdinou mých nočních můr." Současný šéfredaktor listu Gazeta Wyborcza je přesvědčen, že Poláci nemají strach ze změn, které vstup do Unie přinese a říká: "Jsme zvídavý národ.A co se týká našich šancí najít si v Evropě své místo a cítit se v ní dobře, jsem optimistou." Michnik pevně věří, že Poláci vyjádří se vstupem země do Unie v referendu souhlas. Pokud by ale hlasování přece jen skončilo neúspěchem, jednalo by se o ztroskotání polské politiky posledních 14 let.

Adam Michnik v žádném případě nevidí rozpor mezi podporou polských politických elit vstupu do Evropské unie a postojem Varšavy v průběhu irácké krize. "Moje pozice je bližší pozici Tonyho Blaira, než George Bushe. Postoj Polska je tedy naprosto evropský, ne proamerický," dodává bývalý disident, který v minulých měsících v souvislosti ss krizí kolem Iráku odmítal stanovisko Paříže. Na irácký konflikt podle svých slov pohlížel z perspektivy politického vězně v Bagdádu, Basře nebo Kirkuku, kterému je jedno, zda bude osvobozen se souhlasem Rady bezpečnosti nebo bez něj.

"Václav Havel, György Konrád a já jsme byli v německém tisku označováni jako zrádci, protože jsme obhajovali sesazení Saddáma Husajna i za použití vojenských prostředků. Bylo nám předhazováno, že již nevěříme, že by se tamní občanská společnost mohla osvobodit sama. Na to jsem odpovídal, že jsme byli pro válku právě proto, že jsme zůstali věrni svému přesvědčení. V Iráku totiž samotná občanská společnost neměla tu nejmenší šanci zvítězit nad režimem," tvrdí Michnik. A pokud si Francie nebo Německo myslí, že totalitní režimy je možné porazit "jemnějšími způsoby", potom se o to podle něj mohou nyní pokusit - třeba v případě Severní Koreje.

Jak ale Adam Michnik před časem uvedl v rozhovoru s Danielem Cohn-Benditem pro francouzský list Le Monde, který u nás přetiskly Literární noviny, jeho souhlas s vojenským řešením iráckého konfliktu ještě neznamená, že zcela souhlasí s politikou George Bushe. "Pro mě je definice zásahu v Iráku následující: špatná vláda se špatnými argumenty připravila velmi dobrou intervenci," říká Michnik a na jiném místě dodává: "Bushova vláda udělala správné rozhodnutí, i když brutálním, arogantním a netaktním způsobem."

autor: Šárka Daňková
Spustit audio