Přináší NATO víc škody než užitku? Porušuje suverenitu států, míní slovenský filozof

Mezinárodní spolupráci si pochvaluje i zástupce velitele mise eFP v Litvě Nizozemec Serge Maas: „Dobrým znakem českých vojáků je, že jejich pěchota je stejně dobrá jako nizozemská. Máme hodně srovnání. Pracujeme na stejné úrovni.“

Pomáhá Severoatlantická aliance problémy řešit, nebo je naopak vyvolává? Takovou otázku si klade slovenský filozof Peter Takáč. Odpověď hledá ve svém komentáři uveřejněném slovenským deníkem Pravda.

Připomíná základní pravidlo – NATO může podle své zakládající smlouvy konat pouze v případě napadení jednoho ze svých členů. Svazová republika Jugoslávie ale před dvaceti lety žádného člena Severoatlantické aliance nenapadla. Jaký byl tedy motiv k porušení jugoslávské státní suverenity?

Lída Rakušanová: NATO v zajetí reality

Severoatlantická aliance

Západní aliance oslavila své kulaté narozeniny jako obvykle: i tentokrát zazněla při této příležitosti americká kritika většiny evropských zemí, že neplní závazek vydávat na společnou obranu minimálně dvě procenta svého hrubého domácího produktu.

Disident a bývalý český prezident Václav Havel kdysi v textu Kosovo a konec národního státu na obranu tohoto kroku napsal, že lidská práva stojí nad národními zájmy, a tedy i člověkem vytvořeným mezinárodním právem OSN.

Postavením tohoto „zbožštělého“ principu do nadřazeného postavení nad zákony států ale došlo k nadřazení lidského práva jedné skupiny nad lidská práva druhých. Došlo tak k ospravedlnění bombardování, tvrdí filozof Takáč.

Ptá se, pokud opravdu byla záminkou pro tento akt agrese utlačovaná menšina v Kosovu, proč Spojené státy nepoužily bomby proti Turecku kvůli masovému zabíjení a vyhánění Kurdů z jejich domovů? Slovenský filozof nalézá odpověď v tezi, že šlo o spojence, kterému americká administrativa prodávala velké zásoby zbraní.

A pokud mělo být příčinou bombardování bývalé Jugoslávie zabránění „genocidě“, proč se aliance přidala na stranu jedné z vraždících stran, tedy Kosovské osvobozenecké armády?

Americké ultimátum

Podle Mezinárodního trestního tribunálu byl celkový počet lidí zabitých v Kosovu 2 788. Tento počet zahrnuje bojovníky obou stran. Tedy také Srby a Romy zabité Kosovskou osvobozeneckou armádou. V důsledku leteckých úderů NATO přišly další stovky lidí o život v nemocnicích, školách, kostelech, parcích a televizních stanicích, pokračuje Takáč.

Stále živé jizvy po bombardování Jugoslávie

02625695.jpeg

Před patnácti lety zahájila Severoatlantická aliance bombardování Jugoslávie. Cílem operace Spojenecká síla bylo zastavení násilností ozbrojených sil prezidenta Slobodana Miloševiče vůči Albáncům v Kosovu.

Má nicméně za to, že to byla Kosovská osvobozenecká armáda, která měla důvod situaci vyhrotit, vyprovokovat násilnou reakci Srbů a poskytnout NATO záminku k takzvanému „humanitárnímu“ zásahu. K vykonání alianční vojenské akce nakonec došlo i bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN.

Po tomto precedentu následovalo obdobné chování i v dalších konfliktech. Rada bezpečnosti OSN a vůle mezinárodního společenství nebyly respektovány ani v případě útoku na Irák nebo Libyi.

V případě Kosova místo diplomatického vyjednávání na principu vznášení požadavků a vyjednávání ústupků zástupci Spojených států postavili delegaci vyslanou z Bělehradu před ultimátum. Na konferenci ve francouzském Rambouillet vyslanci Washingtonu požadovali nejen stažení srbských jednotek z Kosova, ale také další zajištění kontroly NATO nad územím Jugoslávie.

Vynucená privatizace

Dalším cílem bylo podřízení ekonomiky principům volného trhu, včetně privatizace veřejných zdrojů. Podle investigativního novináře Johna Pilgera dostali delegáti reprezentující bývalou Jugoslávii na výběr: „Buď se podvolte a nechte se okupovat. Nebo se nepodvolte a budete zničeni.“

Vondra: I díky tomu, že jsme 20 let členy NATO, patříme mezi nejbezpečnější země na světě

Alexandr Vondra

Před 20 lety vstoupilo Česko do Severoatlantické aliance. Výročí provázejí jak oslavy, tak diskuze. Jsme dnes nedílnou součástí západního společenství a platným členem Aliance? A bylo by lepší, kdyby vojenské operace NATO podléhaly schválení Rady bezpečnosti OSN?

Za jeden z motivů zásahu je podle Petera Takáče možné považovat snahu o transformaci jugoslávského veřejného sektoru a otevření ekonomiky mezinárodním investorům. Ještě v roce 1999 byly totiž tři čtvrtiny hlavních průmyslových podniků tehdejší Jugoslávské federace ve státních rukou.

Tamní vláda se také odmítala podřídit politice škrtů. Severoatlantická aliance mohla dokončit to, co počátkem 80. let započaly půjčky Mezinárodního měnového fondu. Konečným cílem byl návrat východoevropské země na orbitu světového trhu, tvrdí slovenský autor.

Ve prospěch této teorie v jeho pohledu mluví i skutečnost zapojení více takzvaných „osvoboditelů“ a oficiálních amerických představitelů do privatizačních procesů. Po získání „nezávislosti“ a „reformách“ ministryně zahraničí USA Albrightová skoupila kosovské telekomunikace. Americký generál Wesley Clark, který v době bombardování velel Severoatlantické alianci, zase investoval do kosovských uhelných dolů.

V Kosovu, jehož nezávislost doposud neuznala část mezinárodního společenství, včetně pěti zemí Evropské unie, v současnosti vzkvétá trh s drogami a prostitucí. A třeba nezaměstnanost dosahuje třiceti pěti procent.

Víc škody než užitku

Ještě neslavněji ale dopadla operace NATO v Libyi v roce 2011. Stát s nejvyšším hodnocením na Indexu lidského rozvoje mezi africkými zeměmi po ní upadl do chaosu.

Jiří Pehe: Vstup do NATO před 20 lety byl historický milník

NATO (ilustrační foto)

Ministři zahraničí České republiky, Maďarska a Polska předali 12. března 1999 americké ministryni zahraničí Madeleine Albrightové v americkém Independence ratifikační listiny.

Občanská společnost, která se před zásahem cítila být znepokojená obrázky diktátorovy krutosti v médiích, se následně nezabývala 40 tisíci mrtvých, které vojenská intervence přinesla, píše Takáč.

Ze sedmimilionové populace Libye uprchl jeden milion do Tuniska, další milion zoufale potřebuje humanitární pomoc. Přes zemi proudí zbraně k extremistům na Blízkém východě a daří se i obchodu s otroky. Nijak se ale nezakročilo proti tyranii a masivnímu zatýkání v Bahrajnu. Stejně jako nepřestaly proudit zbraně do Jemenu, kde tamní despota zabíjí lidi na denním pořádku.

Pokud mělo NATO někdy nějaký smysl, určitě jím podle komentáře nebyla globální bezpečnost, spravedlnost nebo humanitární cíle. „Místo toho totiž přinášelo nestabilitu, křivdy a další zabíjení. Pokud je jeho bilance taková, pak je namístě otázka, zda nepřináší více škody než užitku. Zda by nemělo být nahrazené institucí, která by nebyla založena na mocenské převaze a libovůli jejích členů,“ zamýšlí se Takáč.