Příliš chytré děti. Umí si školský systém poradit s talentem?

Škola, student, čtení, literatura

Talentované děti mnohdy potřebují podobnou podporu jako děti hendikepované. „Jinak se dostávají do izolace, upadají do depresí a mohou skončit tragicky,“ říká předsedkyně Společnosti pro talent a nadání PhDr. Eva Vondráková.

Inkluze talentovaných

„Spousta lidí si myslí, že nadané děti jsou nafoukané a s ostatními nevycházejí proto, že pro ně nejsou dost dobří, ale ze své praxe vím, že spíš opak je pravdou. Protože mají jiné zájmy a jiný systém hodnot, nejsou často dost dobré pro své spolužáky,“ říká PhDr. Vondráková.

Podle ní bychom nadaným dětem děti měli pomoci srovnat se s tím, že svět není takový, jaký by měl být, a naučit je, aby v něm i tak dokázaly přežít. „Spousta dětí, které jsou osamělé a nemají spřízněnou duši kolem sebe, opravdu končí tragicky,“ dodává psycholožka.

Česká školská legislativa operuje i s nadanými. Do příslušné vyhlášky jsou zahrnuti společně s dětmi, které mají nějaký hendikep. „Ale když se pak v rámci této vyhlášky řeší nějaké otázky, většinou je všechno o dětech s hendikepem. Nadaní jsou tam jen jmenováni a tím to víceméně končí,“ říká Vondráková. Přitom by podle ní některé výjimečně talentované děti potřebovaly například asistenta během vyučování stejně jako děti s hendikepem.

Jen desetina nadaných bývá objevena

Obecně se tvrdí, že nadaných jsou v populaci 2–3 %. Kdyby však mělo každé dítě podmínky pro svůj rozvoj, v nějaké hodnotné oblasti lidské činnosti by dokázalo vyniknout 20–25 % všech dětí. „Takže to máme asi tak, že se ví o desetině, ale 9/10 z potenciálně nadaných dětí zůstává nepoznáno a neošetřeno,“ konstatuje Eva Vondráková.

Nadané děti pak mezi sebou odborníci dále různě dělí, nejznámějším kritériem je inteligenční kvocient. „Výrazně nadprůměrní“, kteří mají IQ mezi 120 a 140 jsou relativně konformní. Ale ti, kteří jsou ještě nadanější, mají jeden velký hendikep.

„Velmi ostře vnímají pravidla. Jak mají věci fungovat, jak má fungovat svět, jak má vypadat to, co oni sami produkují. A když to tak není, velmi je to frustruje a někdy je to uvádí až do depresí. Tahle skupina je také méně ochotná ke kompromisům, takže naráží. Na nepochopení a neochotu ustoupit z běžného způsobu jednání,“ popisuje svou mnohaletou zkušenost psycholožka.

Pokud vás zajímá, jak podpořit talent svého dítěte, kde najít radu a pomoc, jak se chovat v případě, kdy je dítě disponované jednostranně a v ostatních oblastech pokulhává, nebo jaké jsou aktuální možnosti „předběhnout“ školský systém, poslechněte si rozhovor s PhDr. Evou Vondrákovou.