Přihlížení k nesvobodě představiteli naší země je otřesné a hanebné, říká Jan Hrušínký

Jan Hrušínský
Jan Hrušínský

„Současný prezident a někteří další vrcholní představitelé státu jsou pro satiru učiněným požehnáním, pro svobodu a demokacii v naší zemi už bohužel méně,“ zněla médii slova herce a ředitele Divadla Na Jezerce Jana Hrušínského. „Prosil bych, aby ta slova o tom, že jsou učiněným požehnáním, byla brána s určitou rezervou,“ dodává nyní v nedělní Osobnosti Plus host Barbory Tachecí.

„Jinak musím říct, že se s velkým překvapením a nelibostí a vlastně ani ne pro představení, ale spíše proto, že tu žiji a vidím, co se o kolo nás děje, zjišťuji, že lidé v divadle začínají reagovat na určité narážky, vtipy a situace, které hrajeme, úplně stejně, jako reagovali diváci před rokem 1989. Začínají v divadle hledat uvolnění a ventil, který jim chybí v reálném životě, který je utahován a tlačen. Nenápadně z našeho života mizí autentická svoboda a důvod, proč jsme v listopadu 1989 a dál toužili se dostat do svobodného světa. Tam jsme se dostali s odřenýma ušima a myslím, že si toho velice málo vážíme,“ dodává k tématu a pokračuje:


Herec a divadelní ředitel, syn herce Rudolfa Hrušínského Jan Hrušínský se narodil 9. června 1955 v Praze. Po studiu pražské konzervatoře začínal hrát v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Zde se potkal se svojí budoucí manželkou, herečkou Miluší Šplechtovou. V letech 1984 – 1990 byl členem pražského Realistického divadla, poté působil i v Divadle Na zábradlí a pravidelně hostoval v několika dalších pražských divadlech, například v divadle V Řeznické, v ABC, v Národním divadle a dalších. V roce 2004 založil pražské Divadlo Na Jezerce. O dva roky dříve Divadelní společnost Jana Hrušínského, která slaví v roce 2017 patnáct let své činnosti.

„Zjišťuji navíc, že nejsem sám, kdo si to myslí. Dnes a denně hrajeme na různých místech České republiky, a proto mě překvapil výsledek voleb. Vlastně si ho neumím vysvětlit. S reakcemi lidí se setkáváme zcela odlišnými než s tím, co čteme v médiích o výsledcích svobodných voleb. Zřejmě do divadla chodí vzdělanější a kultivovanější lidé, než kteří rozhodují o tom, jakým směrem se posuneme a kam budeme dále směřovat.“

Demokracie jako měřítko

Herec vysvětluje, že si jako volič setavil žebříček stran, které se mu jeví demokratické. „Mezi těmi je třeba si vybrat,“ říká a hovoří dál o hodnotách, které jsou v soušasné společnosti nejvíce ohrožené.

„Je to svoboda myšlení, vyjadřování. Všiml jsem si na mnoha místech a v různých institucích, že si lidé s vámi povídají a nejednou se začnou rozhlížet, jestli je někdo neslyší. To mně připadá naprosto neuvěřitelné. Stejně jako to, že si někdo v prostorách českého parlamentu přát, aby šli židi, děti, gayové do plynu. Že se tak bude mluvit nezakrytě, bez obalu. A že nejvyšší představitelé tohoto státu k tomu budou blahovolně přihlížet a považovat to za jakousi nemoc, kterou musíme překonat. Připadá mně to otřesné a hanebné.“


Až odejdu z divadla, mělo by zaniknout a vzniknout zase nějaké jiné.Jan Hrušínský

Jsem podnikatel, nemohu být politik

„Politika mě zajímá, protože mě trápí. Nechci do ní vstoupit a to navzdory mnoha nabídkám. Odmítl jsme je pokaždé. Považuji za neslučitelné, abych dělal divadlo jako podnikatel, a zároveň byl politik, který má možnost si přihrávat peníze. Tomu pokušení bych logicky určitě nedokázal odolat. Proto bych tam nešel. Dnes vidíte, že je téměř normální, že politikům zůstává jako hlavní činnost podnikání a vidíte i proud peněz, které na jejich byznys jde. A musíte si nutně říct: tady je něco špatně,“ vysvětluje, proč nevstoupil, stejně jako jeho otec, herec rudolf Hrušínský po roce 1989, na politickou scénu.

Jaký měl vztah Jan Hrušínský se svým bratrem a jaký se svým otcem? Poslechněte si celý rozhovor s hostem Barbory Tachecí a Osobnosti Plus >>