Přibyl o kauzách pražského arcibiskupství: Je těžko pochopitelné, že problémy zůstaly bez povšimnutí

Arcibiskupství podle něj v minulosti nefungovalo jako normální pracoviště. Pozastavuje přitom nad tím, že problematičtí lidé na něm působili dlouhá léta a nikdo si ničeho nevšiml – a pokud šlo o úmyslné přehlížení, slibuje vyvodit konkrétní důsledky.

Čtěte také

Vyšetřování na pražském arcibiskupství. Bývalý hodnostář se měl dopouštět násilí

„Myslím, že takto závažné věci lze vycítit. Nejsou to žádné zakleté komnaty, arcibiskupství je standardní podnik, kde jsou desítky zaměstnanců a existují záznamy o jejich docházce. O to víc je to pro mě těžko pochopitelné,“ připouští s tím, že chce zrevidovat kontrolní procesy a nastavit atmosféru důvěry tak, aby se lidé nebáli používat existující oznamovací linku.

Přibyl se i jako arcibiskup setkává s oběťmi sexuálního zneužívání. „Zjistili jsme, že je to pro ty oběti někdy dvojsečné, může to přinést satisfakci i další zranění. Je to pro mě náročné. Chápu to jako důležitou součást svého poslání, ale mám obavy, abych tomu druhému člověku neublížil,“ přiznává.

Čtěte také

Církev k obětem zneužívání přistupuje kompetentněji, tvrdí advokát. „Dělá stále málo,“ namítá spolek

Církev navázala spolupráci se spolkem Někdo ti uvěří, cílem je zlepšit prevenci zneužívání.

„Oni možná věděli dřív než my sami, že jako církev jsme někdy jako Baron Prášil a snažíme se vytáhnout za vlasy z nějakého příkopu. Ale to nefunguje, musí tam být někdo jiný. Tito lidé  (ve spolku) mají odborné vzdělání a už ten název spolku je signifikantní – první věc je uvěřit té oběti,“ zdůrazňuje. 

Náprava vztahů

Arcibiskupství zahájilo interní audit hospodaření, smlouvu po smlouvě a fakturu po faktuře. „Nebylo asi vždy měřeno všem stejným metrem a je to vidět i mezi zaměstnanci. Je potřeba obnovit jejich důvěru. Zlepšit atmosféru na pracovišti je můj úkol coby arcibiskupa, na ostatní věci mám odborníky,“ deklaruje Přibyl.

Za zázrak podle svých slov považuje to, že se mu podařilo obklopit se skupinou v jeho očích plně kompetentních lidí, kteří se mu nebojí dát zpětnou vazbu namísto přikyvování.

Čtěte také

Arcibiskup Přibyl: Chci tady být pro všechny, různost názorů v církvi není špatně. Nějak to dáme

„Ono to možný vypadá, jako kdyby to přede mnou bylo peklo a za mě to bude nebe. Je zde spousta dobrých věcí a lidí, kteří tam od 90. let poctivě pracují, a i za administrativ mých předchůdců se mnoho a mnoho věcí dělalo dobře. Aby to nevypadalo, že to bývala totální černota, která se teď dá do pořádku. Ale co je vidět navenek, tak nám trošku kazí obraz,“ konstatuje.

O nápravu vztahů mezi lidmi hodlá arcibiskup usilovat i mimo církev, v poslední červencový pátek bude připomínat takzvaný Ústecký masakr německého obyvatelstva po skončení druhé světové války.

Podle něj totiž není vyloučeno, že by se podobné tragédie mohly opakovat.

„Obávám se kolektivní viny. Musíme v druhém člověku vidět člověka a ne jen šroubek v nějakém stroji. A vědět, že v každém člověku je mnoho dobrého i nedobrého, slabostí a tak dále. A to i v nás. Nefungují černobílá řešení. Proto jsme v litoměřické diecézi vyhlásili rok smíření – připomenutí toho, že druhý člověk má svou hodnotu a že vyrovnání se s minulostí je lékem pro současnost i budoucnost,“ uzavírá Přibyl.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.