Příběhy z Ukrajiny má smysl vyprávět. Češi pak pomohli s nákupem generátorů, říká oceněná Stomatová

Gratuluji vám k ceně, která ale není prvním oceněním vaší práce. Za rok 2023 jste získala také Novinářskou křepelku pro novináře do 33 let věku. Co pro vás znamená toto ocenění, které následovalo krátce poté?

Děkuji moc za gratulace a také bych chtěla poděkovat všem lidem, kteří mi psali na sociálních sítích. Moc to pro mě znamená. Jsem si vědoma odkazu Ferdinanda Peroutky a zodpovědnosti, se kterou tato cena přichází, proto doufám, že budu ve své práci pokračovat dál jako doteď.

Čtěte také

Když drony útočí. Jak blízko se dostanou novináři ke kill zóně na Ukrajině?

Kam jste se za ty dva roky profesně posunula? Změnilo se něco?

Oproti mým počátkům, kdy jsem nevěděla, jaké nebezpečí mi hrozí, se fungování ve válce určitě změnilo. Teď si uvědomuji stále více věcí. A i ta práce jako taková se mění, protože kvůli modernizaci ruských zbraní se musíme neustále držet v kurzu toho, co se odehrává a mění.

Takže práce se změnila a jsem se změnila společně s ní. A samozřejmě se ve mně ukládají všechny příběhy, které natáčíme, všechny kontakty, známí, které tam máme a se kterými jsme stále ve spojení.

Dokážete spočítat, kolikrát jste na Ukrajině od začátku invaze v roce 2022 byla?

Za poslední dva roky jsme tam byli celý rok. Byli jsme tam ještě i za komerční televizi, když válka začala, ale spočítat to přesně asi nedokážu.

Přinášet příběhy z krize

Mluvíte v množném čísle, tím odkazujete na svého kameramana, partnera Jana Schürgera. Byly momenty, kdy jste z Ukrajiny chtěla co nejrychleji odjet a už se tam nechtěla vracet?

Chtěla jsem odjet hned ze začátku. Díky Honzovi, který mě přesvědčil, že všechno bude v pořádku, že to má pod kontrolou, že to zvládneme spolu, jsme neodjeli, zůstali jsme a jsem za to ráda, protože jsme mohli přinést příběhy a ukázat situaci v době, kdy z Charkova novináři odjížděli.

Čtěte také

Už si ani nepamatuju, jaká jsem byla před válkou. Darja Stomatová tři roky reportuje z Ukrajiny

Jsem ráda, že jsem tehdy překonala vlastní strach, ale samozřejmě se bojím doteď. Když jsou nálety na Kyjev, je to nepříjemný pocit. Chápu místní obyvatele, kteří třeba několik týdnů žijí v klidu a potom se všechno během chvíle změní a ráno jenom počítáte, kolik lidí zemřelo nebo se zranilo.

Je velmi těžké tam být, ale přesto si myslím, že má smysl ukazovat lidem tady v Česku, co se děje na Ukrajině.

Narodila jste se v Kazachstánu, mluvíte tedy plynně rusky. Je to na Ukrajině výhoda, nebo to naopak musíte skrývat?

Na východě Ukrajiny to nikdo neřeší, tam všichni mluví rusky, domluvím se v pořádku. Někdy jsou, ale já to chápu, jízlivé poznámky: mluvíte rusky, budete mi rozumět, když mluvím ukrajinsky?

Vždycky říkám, že budu rozumět, jsem z Kazachstánu, žiji v Česku, jsem česká novinářka a jsem ráda, že se můžeme alespoň takto domluvit. Pak to všichni chápou a žádné větší problémy s ruštinou nepociťuji.

A v Kyjevě nebo na západě Ukrajiny mluvíte jak?

Mluvím taky rusky, ale tím, jak poslouchám ukrajinštinu, tak některá slovíčka se mi vklení do té mé ruštiny. Pak si nemůžu vzpomenout, jak se to řekne rusky, tak to řeknu ukrajinsky. Ale učím se, snažím se.

Darja Stomatová a Ján Schürge|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Únava z války

Veřejnost vás má už neodmyslitelně spojenou s válečnou Ukrajinou, ale dříve jste pokrývala i jiná zahraničně politická témata, například ve Spojených státech amerických. Až válka na Ukrajině skončí, chcete se tam vrátit, zaměřit se na jiné zahraničí, nebo chcete spíše pokračovat dál v pokrývání konfliktů?

Nedokážu si představit, co bude, až válka skončí. Když jsem se bavila s jinými válečnými novináři, tak mi říkali, že válka je něco, co vás nepustí – vždycky budete chtít být u toho, kde se tvoří a píše historie. Trošku se trošku bojím si představovat, co může být po válce.

Čtěte také

Stomatová: Muži na Ukrajině se bojí náboru, nevychází z domu. Pro všechny to bude po válce těžké

Mým hlavím cílem teď je zvládnout to do konce, vydržet spolu s lidmi na Ukrajině a spolu s lidmi u nás. Únava z války je cítit všude, nejenom na Ukrajině, ale taky tady.

Jak daleko si myslíte, že je mír nebo konec války na Ukrajině?

Doufám, že do dvou let by válka mohla skončit. Když se podíváme teď na politickou situaci, tak jsou vidět reálné náznaky, že ukrajinská strana chce hledat kompromis. Otázkou je, co na to Rusko, to je asi nejzásadnější bod, který teď všichni řeší.

Únava z války je nejen na straně Ukrajiny, ale vidíme ji i v Evropě. Máte s tímto nějakou zkušenost? Jak vysvětlovat lidem, že je potřeba udržovat zájem o Ukrajinu?

Skrze příběhy, které se dotýkají aktuální situace. S Honzou se vždycky snažíme vytvořit si nějaký plán na cestu, ale potom se něco se změní a vždycky je všechno jinak.

Třeba při poslední cestě jsme věděli, kam chceme jet, ale najednou přišla energetická krize – věděli jsme, že bychom to měli ukazovat českým občanům, protože je to závažný problém. A následně se zvedla velká vlna podpory třeba při nákupu generátorů. Myslím, že jsme svou práci odvedli dobře.