Příběhy z hory Lushan v provincii Jiangxi

Horu Lushan navštívilo během dlouhé čínské historie mnoho významných osobností i umělců, kteří ji proslavili ve svých dílech. Mezi nimi byl i například slavný básník Lipo, který žil v době vlády dynastie Tang nebo Sushi, další slavný básník z období dynastie Song. Jejich básnické variace na přírodní krásy hory Lushan si Číňané s oblibou recitují dodnes. V jejich básních se odráží okouzlení přírodou, přírodě jsou připisovány lidské vlastnosti a lidem zase naopak atributy přírodních úkazů. O hoře koluje také množství legend. Jedna z těch nejstarších vypráví o jistém muži jménem Kuang Su, který zde údajně již žil ve 4.stol. př.n.l. a usiloval o taoistické poznání nesmrtelnosti. Sám císař si prý pro něho několikrát poslal, ale Kuang Su se pokaždé před císařskými posly skryl hluboko v horách. Jednoho dne pak zemřel a lidé začali říkat, že se skutečně stal nesmrtelným.

Na počest tohoto poustevníka, který odolal světskému životu, odmítl pohodlný život u císařského dvora a pokračoval ve své cestě pro kterou se cítil povolán se dnes hora Lushan někdy nazývá Kuangova hora.

Další z příběhů je z r. 381 n.l. z doby vlády dynastie Východní Jin, kdy na horu Lushan dovedl své učedníky ctihodný Mistr Hui Yuan, známý též jako zakladatel buddhistické školy Čisté země. Mistrovi se zde podařilo za podpory místních provinčních úřadů vybudovat klášter zvaný Dong Lin, který se později stal centrem Budhova učení pro celou jižní Čínu. Mistr Hui Yuan zde pak strávil v kruhu svých žáků zbývajících 36 let svého života. Různé historky o mistrově životě i o klášteře Dong Lin se mezi buddhisty vyprávějí dodnes. Jeden z takových příběhů je o zázraku, který se stal při stavbě kláštera, kdy začal mnichům pomalu docházet stavební materiál. To prý údajně znepokojovalo i samotného Mistra. Jednoho dne se ale z čista jasna přihnaly mraky, zatáhla se obloha a spustil se obrovský liják. Takový, že mniši nemohli po několik dnů vycházet ze svých domků. Když po dvou dnech déšť ustal, objevilo se na nedaleké planině jezírko, na jehož hladině plavala spousta poražených kmenů stromů, dostatek na dostavění klášterního chrámu. Ten byl později na počest této šťastné události nazván chrámem Shenyun, tedy chrámem Zásahu vyšší moci. Jezírko na jehož hladině se stromy objevily tam je dodnes a nese název Jezírko darovaných stromů.

Před klášterem Dong Lin je další nádherné jezero plné bílých lotosu, mezi kterými tu a tam rostou i další exotické vodní rostliny. Legenda praví, že jezero vybudoval vlastnoručně ve 4.stol. známý učenec Xie Lingyuan. Tento velmi talentovaný ale nadmíru sebevědomý a ješitný mladý muž pocházel z významné rodiny. Byl vnukem významného politika Východní dynastie Jin a zároveň synovcem slavného kaligrafa jménem Wang Yizhi. Když tento mladý muž přicestoval na horu Lushan, zatoužil vstoupit do buddhistické školy Bílého lotosu k věhlasnému učiteli Hui Yuanovi. Mistr však mladíka nepřijal a místo toho jej poslal vybudovat Lotosové jezírko se slovy, že do školy bude přijat až bude jeho srdce stejně čisté jako květy lotosů na jeho hladině. Xie Lingyuan neměl na vybranou pokud se chtěl skutečně stát Mistrovým žákem. Pustil se do práce a jezírko skutečně za několik let vlastnoručně vybudoval. V den kdy práci dokončil, byl slavnostně přijat a nakonec se stal Mistrovým nejmilejším žákem. Mezi oběma muži vzniklo pevné přátelské pouto, takže když později Mistr opustil koloběh pozemské existence, Xie Lingyuan dlouho, dlouho truchlil. Nakonec se vypravil na místo, kde byly uloženy Mistrovy ostatky a se slzami v očích vytvořil nádhernou kaligrafickou rytinu na náhrobním kameni. Potud tedy legendy a příběhy, které se vypráví o kraji v okolí hory Lushan.

Tato místa však kromě poutavé historie mají v každém ročním období i neopakovatelné kouzlo přírodních krás. Přesvědčilo se o tom již mnoho návštěvníků, kteří sem každoročně přijíždějí za odpočinkem i za poznáním. A to je také konec našeho dnešního pořadu o čínské kultuře.