Příběhy pokladů: Jak se stavěla Svatovítská katedrála?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dominantou třetího nádvoří Pražského hradu je katedrála svatého Víta

56 grošů týdně – to byl podle unikátních dochovaných účtů plat Petra Parléře, stavitele katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Nejvýraznější dominanty Pražského hradu. I když dnes má podobu, kterou by Petr Parléř asi nepoznal, a to byla hlavním bodem jeho života zhruba 40 let. 

Svatovítská katedrála po staletí byla a je duchovním centrem celého státu. Kdo ale byli lidé, kteří zvedli její zdi, vytesali každé žebro nebo kružbu oken? Co znamenalo v polovině 14. století stavět gotickou katedrálu? Zkrátka jak fungovala parléřovská stavební huť?

Matyáš z Arrasu (busta od Petra Parléře z triforia svatovítské katedrály v Lapidáriu Národního muzea)

Tváří v tvář monumentalitě gotické katedrály dříve nebo později zazní otázka: Jak to mohli v té době vůbec postavit? Vždyť gotická architektura se svým systémem opěrných pilířů nebo okny vyplňujícími nemalou část zdí, zdánlivě natolik vymyká všem předcházejícím stavebním slohům.

Jenže ono tehdy nešlo o nějakou náhlou revoluci, ale o postupný vývoj, který záležel na hromadění a předávání zkušeností uvnitř stavebních hutí. A jistě také na odvaze tehdejších stavitelů nebo architektů.

Ani nejcharakterističtější prvek, tedy okna s barevnými skleněnými vitrajemi, kterými se do interiéru doslova vlévá záplava světla a která téměř nahrazují pevné zdi, nevznikla ze dne na den. V první polovině 12. století se přestavuje bazilika Saint Denis u Paříže. Právě takto stavba je později označována za první gotickou katedrální architekturu.

Položení základního kamene 

Gotika má za sebou dalších zhruba 200 let vývoje, když byl položen základní kámen k pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Bylo to v roce 1344, poté, co bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství.

Petr Parléř; autoportrét; busta

Je u toho král Jan Lucemburský spolu se svými syny Karlem IV. a Janem Jindřichem nebo arcibiskup Arnošt z Pardubic. A samozřejmě i první stavitel katedrály Matyáš z Arrasu, který do Prahy přichází z Avignonu. Přináší s sebou francouzskou inspiraci a řemeslné znalosti. Při katedrále taky založil první (a dost hlučnou) stavební huť.

Po smrti Matyáše z Arrasu pokračuje ve stavbě od roku 1356 Petr Parléř. Přichází ze švábského Gmündu a přináší si s sebou i znalosti své rozvětvené kamenické a stavitelské rodiny z Norimberka, Basileje, Kolína nad Rýnem, Vídně, Augspurku a podobně. A také jinou estetiku.

V Praze se musí nejprve vypořádat s tím, jak navázat na svého předchůdce. Ten stihl postavit většinu kaplí v chóru katedrály a zvednout zdivo zhruba do výše oblouku. Petr Parléř také zřejmě kompletně proměnil stavební huť při pražské katedrále. Tady totiž pravděpodobně nezůstal žádný z důležitých představitelů z arrasovské fáze stavby katedrály.

Tolik světla...

Asi už málokdo si dnes dokáže představit ten první úžas nad katedrálou zaplavenou množstvím světla – díky vitrajím barevného světla. Šlo o zážitek duchovní i světsky estetický. Možné to bylo právě díky stavebním hutím, v rámci kterých se předávaly potřebné znalosti a které vychovávaly stavitele-architekty schopné hledat a zkoušet stále nová řešení. Jaká byla ale jejich organizace? Jedna ze dvou nejdůležitějších osobností každé hutě byl magister operis.

Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě

Jedním z pokladů katedrály jsou účty! Dochoval se nám totiž výjimečný doklad k činnosti stavební huti z let 1372 – 1378. Práce na stavbě tak můžeme sledovat téměř týden po týdnu. 

Samotní kameníci byli svobodní lidé a mohli na stavbě setrvat, jak dlouho chtěli. Dá se asi odhadnout, že ti nejlepší byli přemlouváni, aby zůstali co nejdéle. Ale jinak byla fluktuace poměrně velká, jak dokládají zmiňované „faktury“. Řemeslníci se totiž vypláceli po týdnu a podle toho, jak se objevují (nebo mizí) jména, se dá odhadnout, jak dlouho v Praze pracovali. Placeni byli od kusu, podle sazebníku, velmi výjimečně časovou mzdou.

56 grošů týdně

Plat Petra Parléře byl 56 grošů týdně, což 56krát převyšovalo plat tehdejšího nádeníka. Není divu, že byl majitelem několika domů, také na Hradčanech a byl i váženým konšelem, respektive radním hned dvou pražských měst – Hradčan a Starého města pražského.

Jakkoli ho vytěžovala práce pro katedrálu, tak víme z nápisu pod jeho bustou v trifóriu svatovítské katedrály, že dohlížel i na dostavbu Karlova mostu a Staroměstské mostecké věže. Taky kaple Všech svatých na Pražském hradě nebo na stavbu chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně nad Labem. K tomu musel mít zřejmě souhlas – anebo příkaz – císaře nebo kapituly. Z těchto staveb mu plynuly další finance. Z účtů ale vyplývá, že i některé práce přímo pro katedrálu byly hrazeny zvlášť.  

Barokní náhrobek svatého Jana Nepomuckéhov katedrále svatého Víta nelze přehlédnout. Je totiž celý ze stříbra

Petr Parléř umírá v roce 1399. Jeho huť a celou stavbu katedrály pak krátce vede jeho syn Václav, a po jeho smrti další syn Jan. Ten je spojován především se stavbou jižní věže. Už předtím ale stavba stagnuje, což taky víme hlavně z dochovaných účtů.

Definitivně činnost hutě ukončí v roce 1419 za husitské války. Její vynikající kameníci a další řemeslníci se rozejdou po zemích Svaté říše římské.

Svatovítská katedrála je dokončena až v roce 1929. Architekti dostavby Josef Kranner, Josef Mocker a Kamil Hilbert se drželi podle některých soudobých kritiků gotického kánónu až příliš rigidně. Na druhou stranu i díky tomu dnes vnímáme katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha jako jednotnou stavbu, úžasný příklad gotického umění, stavitelství a řemesla.

Další podrobnosti si poslechněte v pořadu Patricie Polanské. I o letošních prázdninách se totiž s cyklem Příběhy pokladů podíváme za mimořádnými předměty, stavbami a jejich tvůrci nebo dalšími osobnostmi s nimi spojenými.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související