Příběhy pokladů: Co se skrývá v policích zámeckých, klášterních nebo palácových knihoven?

Filozofický sál, knihovna Strahovského kláštera
Filozofický sál, knihovna Strahovského kláštera
0:00
/
0:00

„Stroj času skutečně existuje, jsou jím knihy,“ řekl anglický spisovatel Herbert George Wells. Pokud by tomu tak bylo doopravdy, pak stroje času bychom našli v mnoha českých zámcích, hradech nebo klášterech. Návštěvník těchto památek určitě zažil, jak průvodce s pýchou ukazuje nádherné vyřezávané skříně se stovkami a tisíci svazků místní knihovny, která má stoprocentně nějaké „nej“.

Určitě vás někdy napadlo – co přesně v těch policích vlastně je? Odkud jsou ty tisíce knih a jaký měly osud? Jak se nakupovalo v dobách, kdy neexistovala knihkupectví a ediční plány na internetu?

Jedna z nejkrásnějších knihoven světa je na Strahově

V knihovně Královské kanonie premonstrátů na Strahově se ocitnete v plném baroku – štuky, zlato, monumentální fresková výzdoba, bohatě zdobené skříně. Ne nadarmo se Teologický a Filosofický sál objevují v žebříčcích nejkrásnějších knihoven světa.

Jsme v největší klášterní bibliotéce u nás – její fondy se stále rozrůstají a dnes se zřejmě blíží k půl milionu svazků. Do Teologického a Filosofického sálu samotného se vejde zhruba 70 tisíc knih. Knihovna premonstrátů má staletou tradici, důležitou roli v její přeměně do podoby, kterou obdivujeme dnes, hrály mimo jiné i josefínské reformy.

Teologický sál, knihovna Strahovského kláštera

V církevní knihovně patří pochopitelně čestné místo teologickým dílům. Najdeme tu ale tituly z nejrůznějších vědeckých oborů: lékařství, práva, historie, filologie. I beletrie se tu najde dost.

Dějiny knih by ale nebyly úplné bez snah kontrolovat, zakazovat nebo dokonce ničit díla, která jsou z pohledu církevních i světských autorit „nebezpečná“. Je to staletý zápas o duše i mysl potenciálních čtenářů. I Strahovská knihovna měla své libri prohibiti. Dodnes je nad oběma vchody do Teologického sálu vidět dva výklenky se zlatou mříží, kam byly zakázané knihy ukládány.

Zapomenutý poklad – knihovna v Nostickém paláci

Když z notoricky známé Strahovské knihovny sejdeme na Malou Stranu, tak v Nostickém paláci – dnešním sídle ministerstva kultury – objevíme naopak trochu zapomenutý poklad. Ve dvou místnostech vyvedených ve dřevě a bílé barvě je od podlahy po strop uloženo na 14 tisíc knih. Tuhle knihovnu spravuje Richard Šípek z Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty UK.

Příběhy pokladů: Plasy, Santini a Italové v Čechách. Kde by bylo baroko bez italské kolonie v Praze?

Klášter Plasy

„Bez vody se stavba zřítí.“ Tento latinský nápis umístil na jeden ze základních kamenů barokního konventu kláštera v západočeských Plasích jeho architekt, Jan Blažej Santini. Architekt, který vytvořil výjimečné stavby mimo jiné v unikátním stylu tzv. barokní gotiky. Spolu s rodinou Dientzenhoferů patří k vrcholným představitelům barokní architektury u nás.

„Nacházíme se v jedné z posledních dvou interiérových palácových knihoven v Praze. Byla založena v 70. letech 17. století stavitelem paláce – Janem Hartvíkem z Nostic,“ říká. Najdete tu například středověkou bibli z poloviny 14. století, a také dary od zajímavých osobností, třeba od vicekrále Madagaskaru.

Strahovská knihovna byla přístupná vzdělané veřejnosti. Stejně tak většina šlechtických knihoven. A v tomto případě za tím ne vždy byly jen ušlechtilé pohnutky. Sebepropagace a marketing nejsou tak novodobým vynálezem, jak by se nám mohlo zdát.

Zpoždění kvůli odporu k písmu

V renesančních a barokních knihovnách se jejich majitelé snažili naplnit koncept tzv. bibliotéky universalis. Tedy, snažili se shromáždit sbírku, která by alespoň v reprezentativním vzorku pokrývala všechny obory tehdejšího lidského vědění.

K tomu ovšem nestačily knihy vydávané na území českých zemí. Ať už v době míru, nebo nedobrovolně v době válek, byly knihy od renesance a vlastně ještě dřív velmi mezinárodní záležitost. Možná víc, než si dnes dokážeme představit.

Knihovna v Nostickém paláci

Nakupovaly se po celé Evropě, putovaly se svými majiteli, z hlavních knihovnických center se k zákazníkům dopravovaly nesvázané v sudech.

Český knihtisk měl, pokud jde o kvalitu a prestiž, v tehdejší Evropě jisté zpoždění. Šlo o peníze, ale také o jednu pozoruhodnou averzi – velmi pomalu se do českého knihtisku dostávala antikva, tedy nejběžnější typ latinkového tiskacího písma.

V České republice se dochovalo kolem 340 zámeckých knihoven, z nich asi 50 zůstalo v původních prostorách. Celkem jde zhruba o 1 600 000 svazků. Spravuje je Národní muzeum. Poslechněte si celé Příběhy pokladů a zjistěte víc! 

Spustit audio

Související