Příběhy pokladů: Český kubismus

Typický exponát v expozici Český kubismus
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Typický exponát v expozici Český kubismus

Dříve trvalo celá staletí, než se v architektuře proměnil vkus. Moderní věk však zvýšil tempo, a tak se na sklonku 19. století až do dvacátých let 20. století odehrál doslova sprint všech možných slohů. Existovaly vedle sebe, navzájem se ovlivňovaly, nebo i negovaly. Architektura byla předmětem vášnivých diskusí a prostorem pro odvážné lidi a vize. Jeden z nich je výhradně český. Kubismus.

V roce 1911 došlo u nás k určité anomálii, když se architekt Pavel Janák vzbouřil proti moderně, kterou do té doby reprezentoval. Prostě dospěl k závěru, že architektura by neměla být tak suchopárná a měla by vyjadřovat nějaké emoce,“ objasňuje historik architektury Zdeněk Lukeš.

Janák hledal inspiraci a našel ji ve výtvarném kubismu. Což byl styl, který vznikl už v roce 1908, když Pablo Piccaso namaloval obraz Slečinky Avignonské,“ dodává odborník.

Kubismus v architektuře má tedy svůj prapočátek ve výtvarném umění. Do skupiny umělců, kteří jezdili do Paříže za novými podněty, patřili totiž i někteří architekti. Zdeněk Lukeš vysvětluje, že kolem této skupiny vznikl časopis Umělecký měsíčník.

Vedle Janáka to byl ještě Josef Gočár, dále Vlastislav Hofman a Josef Chochol, který býval považován za nejradikálnějšího kubistu. Na tomto fóru přišel Pavel Janák s myšlenkou, že když může být kubistický design a dokonce i kubistické písmo, proč nezkusit i kubistickou architekturu“ vykládá Lukeš.

Neúspěšný převrat

Jak velká to byla změna myšlení výrazu a vzhledu, to si může návštěvník Prahy ověřit během deseti minut. Stačí se zajít podívat na Obecní dům a pak, o pár kroků dál, na začátek Celetné ulice.

Tam stojí dům U Černé Matky boží. Obě stavby byly dokončeny v roce 1912. Obecní dům reprezentuje vrcholnou secesi se vší její zdobností, v detailech až křiklavou barevností. Dům U Černé Matky Boží je první kubistická stavba v Praze. Jeho autorem je Josef Gočár. Původně to byl multifunkční obchodní dům, jehož součástí byl také krejčovský salón a kavárna.

Vzájemná hořkost

Josef Gočár, podobně jako Pavel Janák, byl původně modernista, pod dohledem jiného velikána české architektury Jana Kotěry. Jak vypráví Zdeněk Lukeš, vzpoura proti mistrovi se neobešla bez vzájemné hořkosti.

Jak byl kubismus možná nejoriginálnější, byl současně i nejméně úspěšným architektonickým stylem. Skoro všichni se od něj odvraceli. Další architekti si ťukali na čelo a říkali Janákovi, že zradil myšlenky jejich guru, tedy Kotěry, když utíká od moderny k jakýmsi podivným formám. Veřejnosti se kubismus také nelíbil, lidé si z něj dělali legraci. Nakonec ani stavitelé nebyli nadšeni: kdyby se stavělo z betonu a dalo se lít do bednění, asi by to šlo dobře. Ale většinou se jednalo o menší objekty, takže se stavělo z cihel, a ty se musely řezat. Což bylo nákladné.“

Uznání a cesta do světa

Je vlastně šokující, že tento směr české architektury v plné síle existoval od roku 1911 do roku 1914, čili pouhé tři roky. Pak vše přervala I. světová válka. Podle Otakara Nového, autora knihy Česká architektonická avantgarda, realizováno bylo všehovšudy čtrnáct významných kubistických staveb, pomineme-li přestavby domů.

Osudy po válce

Po válce se někteří architekti ke kubismu vrátili,“ pokračuje Zdeněk Lukeš. „Například Vlastislav Hofman postavil dnes už zbourané kubistické krematorium v Moravské Ostravě. Dá se říct, že architektonický kubismus skončil smutně. Janák, Gočár, Chochol s ním skončili v roce 1913, a pak už se k němu nevrátili. Je ale pravda, že se trochu vyplnil Janákův sen o vývozu kubismu do světa, protože němečtí expresionisté, například Bruno Taut, jím byli zjevně ovlivněni ve své poválečné tvorbě. Roku 1914 měli totiž čeští kubisté v roce výstavu v Kolíně nad Rýnem.“

Také teoretici dlouhou dobu kubismus v architektuře ignorovali. S dnešní pýchou na tento světově unikátní koncep, byste tehdy nejspíš neuspěli. Jak připomíná historik architektury Zdeněk Lukeš, nejspíš první, kdo připustil, že šlo o svérázný styl, byl v roce 1930 historik umění Zdeněk Wirth. Úplné rehabilitace se však dočkal, kupodivu nejdřív na západě, během 60. let, pak i u nás, znovu následně nakonec v letech devadesátých. Tehdy se uskutečnily dvě velké výstavy, které cestovaly po světě a architektonický kubismus výrazně připomněly.

Poslechněte si celé Příběhy pokladů o světově jedinečném stavebním stylu. Dozvíte se, jak nové formy architektury vnímala veřejnost, jak změnili tvorbu umělci po svém neúspěchu, nebo jak chápat pojem 'rondokubismus'.

Spustit audio
autor: Patricie Polanská|zdroj: Český rozhlas

Související