Zapomenuté regiony: „Když lidi neodejdou, tak se to tu dá zase dohromady,“ věří obyvatelé stagnujícího Ústecka

Spolu s útlumem těžby hnědého uhlí a tradičních průmyslových odvětví, které zatím nenahradilo nic podobně významného, je spojená nevalná prosperita, vyšší nezaměstnanost, nižší platy.

Jsme na tom jako Bulharsko

Čtěte také

Zapomenuté regiony: „Nepředpokládáme, že do Karvinska někdo víc investuje.“ Co je po konci těžby klíčové?

„V rámci Evropské unie je naše země zemí s největšími rozdíly v prosperitě mezi jednotlivými regiony,“ říká v sérii Zapomenuté regiony Tématu Plus Jiří Aster, bývalý generální ředitel Československé plavby labské, manažer řady českých i zahraničních firem, dnes člen představenstva Krajské hospodářské komory Ústeckého kraje.

„Zatímco Praha je, co týče hrubého domácího produktu, na tom asi jako Švýcarsko, náš kraj jako Bulharsko,“ doplňuje.

Důvodů je celá řada. A je potřeba říct, že pokulhávání severu Čech za vnitrozemím není nic nového.

Vliv hospodářské krize 30. let

Ve 30. letech 20. století průmysl pod Krušnými horami velmi silně zasáhla světová hospodářská krize. Silněji než vnitrozemí.

Pohled na Ústí nad Labem|foto:Veronika Kindlová, Český rozhlas

Severní pohraničí, které z valné většiny obývali Němci, bylo od 19. století významnou evropskou průmyslovou základnou. Nejen že se zde těžilo uhlí, ale byla tu zastoupena řada průmyslových odvětví, které krize zdecimovala. Například sklářství, keramická výroba, textilní průmysl a podobně.

Významná část obyvatel upadla do nepředstavitelné bídy. Například právě v Ústí nad Labem mnozí lidé, kteří vlivem krize neměli ani na základní živobytí, bydleli v jeskyních v okolí města. Československá vláda a české obyvatelstvo vnitrozemí se však o situaci svých spoluobčanů z pohraničí dlouho dostatečně nezajímali. Ti pak snadno a ochotně nasedli na lopatu nacistické propagandy.

Odsun a noví obyvatelé

Po roce 1945 byli Němci odsunuti a přicházeli sem noví obyvatelé z vnitrozemí, anebo i ze zahraničí. Jak v našem pořadu připomíná odborník na transformaci starých průmyslových regionů, rektor Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Jaroslav Koutský, mezi nově příchozími byli především nemajetní zemědělští nebo tovární dělníci z vnitrozemí.

Čtěte také

Češi slavili, Němci věřili, že se zpráva o vzniku Československa nepotvrdí. O říjnu 1918 v pohraničí

Vysídlené elity se nepodařilo dostatečně nahradit, což bylo jasné už za minulého režimu, a jak se plně ukázalo po roce 1989, kdy zde nebyl dostatek lidí schopných a ochotných riskovat a pustit se do podnikání. Transformace průmyslu spojená s útlumem těžby, a také nepodařené privatizace někdejších velkých průmyslových podniků prohloubily zaostávání oblasti.

Spolu s ním začali mladí vzdělaní lidé odcházet do bohatších regionů, kde byla zajímavější nabídka práce a vyšší životní úroveň. I když, jak upozorňuje Jaroslav Koutský, už v roce 1989 mělo Ústí nad Labem mezi krajskými městy nejnižší podíl lidí zaměstnaných v průmyslu. „Vizuálně to město vypadá velmi průmyslové, protože v centru stojí staré průmyslové areály, ale reálně takové není. Počet lidí v průmyslu je velmi malý,“ vysvětluje.

Krásná krajina

Ústecko podle něj potřebuje více podnikatelských projektů a jako zásadní klíč k prosperitě kraje vidí investice do lidí, do jejich vzdělávání a do vytváření podmínek pro to, aby ti mladí, šikovní a vzdělaní už neodcházeli. Jak ještě dodává, podmínky pro život a podnikání tu vůbec nejsou špatné: „Dopravní napojení a energetika jsou dobré úrovni. To území je poměrně špičkově vybavené infrastrukturou. Zjevně je problém v sociálním kapitálu. A to je složitě řešitelné.“

Tiské stěny|foto:Veronika Kindlová, Český rozhlas

Podle Jiřího Astera stojí za úpadkem nedostatek peněz, který plyne z nespravedlivého přerozdělování. Podle něj kraj odvádí do státní poklady víc, než kolik jako strukturálně postižený region dostává v rámci různých programů a dotací.

V pořadu hovoří také ústecký patriot a historik Martin Krsek, historik Martin Veselý a v neposlední řadě dostávají slovo také obyvatelé. A to ti, kteří tu žijí rádi. Všichni se shodují na tom, že velkou devizou života zde je krásná krajina a blízkost přírody, která nabízí široké možnosti sportování a trávení volného času.

„Myslím, že zásadní je vzdělání,“ říká jeden z nich, Vítek Vágner, na otázku, co Ústecko potřebuje, aby se mu dařilo. „Neviděl bych to negativně. Zase se to dá dohromady,“ věří další z obyvatel, dobrovolník Horské služby František Kýhos.

Poslechněte si celé Téma Plus!