Příběh mrtvého vévody. Vědci hledají motiv zločinu ze 13. století
Genetika, forenzní věda a kriminalisté přispěli k potvrzení toho, jak zemřel mladý maďarský vévoda Béla z rodu Arpádovců a Ruriků. Stalo se to v roce 1272 a šlo o brutální vraždu. Případ archeologové řeší už od roku 1915, kdy se našly vévodovy ostatky v sakristii dominikánského klášterního kostela v Budapešti.
K objasnění této vraždy vědci přispěli expertízou z různých oborů. Archeologové poprvé kostru zkoumali už v roce 1915, aktuálně těžili badatelé hlavně z poznatků forenzních věd nebo DNA analýzy.
Pro Maďary je příběh mladého šlechtice, vnuka krále Bély IV., důležitý z pohledu národních dějin. Jde přitom o jednu z pouhých dvou zachovalých koster potomka Arpádovců.
„Pro Maďarsko je to velmi významná osoba. To je jak pro nás třeba Václav II.,“ vysvětluje antropolog Vladimír Sládek.
Konzumace masa
To, že patřil dotyčný k vyšší vrstvě, dokládá výzkum zbytků tvrdé tkáně. Jedl mimo jiné mořské plody, ryby, maso, pšenice, proso a bílý pečený chleb. Vědce zajímala zubní sklovina i izotopy různých prvků včetně uhlíku či dusíku, ty jim pomohly odhadnout, jak často konzumoval maso.
Čtěte také
„Víme, co jedl, s kým byl příbuzný, kde žil. Tohle všechno se z těch kostí dnes různými analýzami dá zjistit,“ upozorňuje molekulární biolog Petr Svoboda.
Kriminalisté pracují většinou s měkkými tkáněmi, ale ze sečných ran po šavli a dlouhém meči bylo jasné, že na některou z nich ten člověk zemřel. Ze stronciových signálů odvodili, kde vévoda žil.
Pachateli zločinu byly nejspíš tři osoby, jeden útočník stál k vévodovi čelem, dva útočili z boku. Na těle vévody jsou patrné stopy po 26 bodnutí mečem a po několika poranění tváře.
Maďarská šlechta
Kdo vnuka krále Bély IV. zavraždil, se po tolika staletích těžko dozvíme, ale konkurenti z jaké společenské vrstvy by mohly mít důvod se ho zbavit, vědci tuší.
„Byla to nějaký ten dynastický boj, nebo boj o moc. Zároveň to byla nesmírně agresivní vražda. Jestli se nepletu, směřovalo devět útoků přímo na lebku a dalších sedmnáct na postkraniální část,“ říká Vladimír Sládek.
„Zavraždili ho bezdětného. Majetek, který po něm zůstal, si tak rozdělala maďarská šlechta,“ uvažuje Petr Svoboda.
Výzkum je příkladem takzvané muzejní archeologie, kdy se věda vrací k exponátům, které dříve nedokázala prozkoumat. Tolik detailů, jaké dokáže zjistit věda dnes, nebylo známo ještě přeed dvaceti třiceti lety.
„Představme si, že v roce 1915 našly ty ostatky, pak se ztratily. Předpokládalo se, že za druhé světové války jsou pryč. A najednou mezi tisíci exponáty v Přírodovědné muzeu v Budapešti v roce 2018 najdou dřevěnou bedničku,“ líčí situaci Sládek.
Co vědci zjistili o vraždě vévody ze 13. století? Jak dopadla rekonstrukce obličeje z africké kostry staré 1,5 milionu let? Jaký obsah odkryla váza ze starého Egypta? Poslechněte si celou Laboratoř Moderuje Martina Mašková. Debatují antropolog Vladimír Sládek, molekulární genetik Petr Svoboda a studentka Anežka Kovářová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
