Prezidentské volby na Ukrajině budou pokračovat

Viktor Janukovič využil všech pák, které mu dává k dispozici jeho premiérský úřad. Pár měsíců před volbami slíbil stažení ukrajinského kontingentu z Iráku, pár týdnů před včerejší volební nedělí zvýšil důchody. Využil jasně účelové návštěvy ruského prezidenta, který ho zcela nezastřeně, těsně před volebním aktem, přijel podpořit a slíbil zavedení ruštiny jako druhého státního jazyka, což je velmi praktické gesto nejen vůči Moskvě, ale i směrem k východoukrajinské, do značné míry rusky mluvící průmyslové aglomeraci.

Prezident Putin zase těsně před volbami Ukrajincům slíbil, že Rusko budou moci napříště navštěvovat bez cestovního pasu, jen na ukrajinský občanský průkaz s příslušnou doložkou. Pro zemi, která má dnes v Rusku 4 až 6 milionů svých občanů docela pěkné sousto předvolebního guláše. Ještě podstatnější je však zřejmě závěr předvolební kampaně v národních televizích. Podle zahraničních pozorovatelů všechny státní či státem ovládané stanice z 80 až 90 procent pracovaly na Janukoviče, zatímco soukromý pátý kanál, který stál na straně opozice, přišel těsně před volbami o licenci. Vysílá sice dál, ale jeho budoucnost je v jeho chvíli nejasná.

Shrnuto a podtrženo, Janukovič měl k dispozici takový předvolební komfort, jaký je v opravdu demokratické zemi jednoduše nemyslitelné, protože legislativně i fakticky nemožný. A to se ani nemusíme dívat za oceán.

Vůdce opozičního bloku Naše Ukrajina Viktor Juščenko měl buď smůlu nebo opravdu stal obětí politických úkladů. 6. září byl převezen do nemocnice s prudkou otravou, způsobenou zřejmě potravinami. Jeho štáb dodnes prohlašuje, že šlo o otravu záměrnou, což ovšem vídeňská elitní klinika, na níž se Juščenko také léčil, nepotvrdila. Celkem očekávatelně podobný závěr odmítla i narychlo svolaná parlamentní komise. Ať už byl důvod Juščenkovy mimořádné vážně zdravotní indispozice jakýkoli, vyřadila ho na několik týdnů z rozhodující váze předvolebního boje.

Charismatický krasavec a skvělý řečník Juščenko, který svou kampaň vedl v západním stylu, měl díky vážné chorobě artikulační potíže a také jeho tvář se změnila téměř k nepoznání. Tohoto nečekaného handicapu v nejméně vhodnou chvíli je opravdu škoda, protože až do konce léta se právě Viktoru Juščenkovi vydařilo to, co zpravidla nedokázali liberálně orientovaní opoziční vůdci před ním. Hlavně učinit dohodu s většinou svých rivalů a osáhnout tak toho, aby hnutí Naše Ukrajina bylo prakticky stejně vlivné jako síly podporující vládního kandidáta. Pokud Juščenko v tomto souboji prohraje, vstoupí jeho podivná indispozice, která pro jeho hlavního rivala přišla jako na zavolanou, do politických dějin.

Během příštích tří týdnů se bude v obou táborech horečně uvažovat, jak dosáhnout 21. listopadu vítězství. I když Juščenkův výsledek je s ohledem na vše, co jsme si právě připomněli, velmi dobrý, jeví se pravděpodobnější, že vítězem nakonec bude přece jen Viktor Janukovič, který má pod odborným vedením ruských volebních technologů v záloze jistě i řadu tahů mírně řečeno nestandardních. Navíc mu stačí domluvit se se silami, které na ukrajinské politické scéně reprezentují sovětské a postsovětské rensentimenty, vyvolávané poměry, jež se právě rodí v současném Putinově Rusku.

Z toho plynou i obavy ukrajinských liberálů, jak si Janukovič v případě prezidentského vítězství povede. Nejčastější je přitom předpoklad, že ochladnou vztahy s Evropou a posílí se pouta, která Ukrajinu vážou k Rusku. Jak se zdá, podobný vývoj by postupně znamenal i konec silné a politicky relevantní liberální opozice, která při všech přehmatech a nectnostech ukrajinské domácí i zahraniční politiky bránila tomu, aby veškerou moc v zemi soustředili do svých rukou prezident a vláda. Takovou opozici, jakou měla až doposud Ukrajina, nemá zřejmě žádná jiná postsovětská země, s výjimkou pobaltských. Jestliže tedy Ukrajině v případě Janukovičova vítězství hrozí cosi jako poběloruštění, byl by to výsledek mnohem horší, než si zatím dokážeme představit.