Prezidenti Číny a USA se mohou tvářit přátelsky, ale antiamerické tendence v Číně sílí

Číňané neopomněli přinést ani dary v podobě obchodních ujednání, jejichž celková hodnota přesáhla dvě stě miliard dolarů. Týkají se široké škály oblastí, leteckými motory a díly aut počínaje, počítačovými čipy a spoluprací v oblasti zkapalněného plynu konče.

Většina daných slibů ale měla formu rámcových dohod, memorand o porozumění nebo předběžných prohlášení o budoucím záměru. Nejedná se tedy o závazné a vymahatelné smlouvy, které nutně musí dojít naplnění, upozorňuje britský týdeník.

Tak jako tak

Řada dohodnutých věcí se navíc týkala oblastí, které by Číňané udělali tak jako tak. Prezident Trump ale i přesto údajně vypadal potěšeně. Zřejmě díky slovům jeho čínského protějšku, který ho znovu ujistil o čínském odhodlání naplňovat a vymáhat rezoluce OSN, které se týkají Severní Koreje a jejího raketového a jaderného programu.

Je ale otázkou, jak dlouho vydrží atmosféra vzájemné dobrosrdečnosti, ve které se prezidentský summit odehrál. Čína se pod vedením prezidenta Si chová stále otevřeněji a méně zastírá ambici postavit se americkému vlivu v Asii. Oficiální čínská média se údajně vyjadřují stále kritičtěji na adresu politického systému ve Spojených státech.

Situace ale ještě rozhodně nedosahuje kritické fáze jako například v roce 1999. Tehdy rozlícený dav obklíčil americké velvyslanectví v Pekingu v reakci na incident, při kterém letadla Severoatlantické aliance při vojenské kampani proti Srbsku omylem bombardovala čínský zastupitelský úřad v Bělehradu. Ale i tak je ve vzduchu spousta antiamerikanismu, píše Economist.

Obliba USA v Číně zaostává

Prezident Trump tvrdí, že k sobě mají se Si Ťin-pchingem blízko. Totéž lze ale jen těžko říci o vzájemných vztazích obou zemí. Čínská technická univerzita Chua-čung uveřejnila v roce 2016 studii, ve které zkoumala postoje Číňanů k jiným zemím světa. Sonda zjistila, že obliba Spojených států zaostává za jinými zeměmi. Číňané podle této studie vnímají příznivěji třeba Austrálii, Francii, Kanadu, Německo, Rusko i Velkou Británii.

Donald Trump a Si Ťin-Pching |foto: ČTK/AP, Andrew Harnik,ČTK

Poměry se od té doby mohly změnit, protože názory prezidenta Trumpa jsou v Číně přijímané lépe než jinde, všímá si britský týdeník. Ale náhled na Spojené státy jako takové se pravděpodobně k lepšímu příliš neposunul, myslí si autor článku.

A doplňuje data shromážděná při průzkumu veřejného mínění nezávislou organizací Pew Research Center, jejíž šetření proběhlo také v roce 2016. Autoři došli ke stejným závěrům jako jejich čínští kolegové. Kladný postoj ke Spojeným státům vyjádřila jen polovina čínských respondentů. Což je mnohem nižší výsledek, než jakého dosahuje celosvětový medián „příznivého hodnocení“ USA. Ten se drží na šedesáti čtyřech procentních bodech ve prospěch oblíbenosti této světové velmoci.

Economist ve svém článku doplňuje také pohled z druhé strany. Ani ten nevyznívá pro vztahy mezi oběma zeměmi příliš příznivě. Na stránkách britského týdeníku se dočteme, že Američané zastávají ještě rezervovanější postoj k Číně než je tomu v opačném směru.

Výzkum Pew Research Center v roce 2017 zjistil, že nadpoloviční většina Američanů má na Čínu negativní názor. Neoblíbenost Ameriky v Číně a obráceně nemusí mít na politickou praxi přímý vliv. Ale může se snadno stát roznětkou nespokojenosti občanů, která by mohla vztahy obou států zhoršit.

Obava z rozvrácení

Některé indicie naznačují, že mezi lidmi existuje velké množství takového potenciálně výbušného materiálu. Jedna z nejoblíbenějších otázek na čínské internetové stránce s dotazy a odpověďmi zní „Připravují se Spojené státy rozvrátit Čínu?“. Žebříček nejpopulárnějších odpovědí nicméně vede teze, že pokud by se Čína zhroutila, Amerika by nebyla tím hlavním důvodem. Zmíněnou otázku už každopádně na portálu vyhledalo na tři miliony Číňanů.

Dalším dokladem je fráze „Americký vzduch je tak sladký…!“, která se stala nástrojem šikany na internetu. Jedná se o komentář, který původně na webu publikovala čínská absolventka jedné americké univerzity. Napsala následující slova: „Když jsem se poprvé nadechla amerického vzduchu, byl tak sladký a čerstvý… Cítila jsem se svobodná!“

Tato poznámka v Číně vyvolala příval kritiky. Studentka se omluvila a svůj internetový účet zrušila. Termín se v současnosti na čínském internetu používá pro sarkastickou kritiku všeho, co souvisí se Spojenými státy.

Pekingští vládci se dlouhá léta přikláněli k názoru, že vazba na Washington je zásadní pro modernizaci země. Tato strategie platila navzdory vzestupům a pádům vzájemných vztahů, kterými si obě země prošly, píše Economist. Ve středobodu tohoto myšlení bylo tvrzení, že Čína potřebuje americkou technologii k tomu, aby vylepšila svůj průmysl. A že americké trhy zase potřebuje pro svůj vývoz.

Přibližování

Čínský president to nedávno zdůraznil víc než kdykoliv dříve. Minulý měsíc Si Ťin-pching promluvil na sjezdu Komunistické strany Číny, který se koná jednou za pět let. Zmínil, že Čína se „přibližuje k centrální světové scéně“ a deklaroval „všestranné úsilí k praktikování a zajištění velmocenské diplomacie s čínskými rysy“.

Donald Trump a Si Ťin-Pching |foto: ČTK/AP, Andrew Harnik,ČTK

Není jasné, jaké konkrétní charakteristiky to mají být. Ale je jisté, že nezahrnují přijímání globálních norem mezinárodního řádu stanovených Washingtonem, analyzuje britský týdeník.

Spojené státy samy sebe v souladu s prohlášením prezidenta Abrahama Lincolna) dlouhodobě označovaly za „poslední a nejlepší naději světa“. Čínská média teď údajně razí podobné tvrzení o čínském systému. V polovině října podle Economistu poskytla učebnicový příklad státní tisková agentura Nová Čína.

„Vetchý Západ slábne“

V článku nazvaném „Osvícená čínská demokracie zastiňuje Západ“ napsala, že „vetchý Západ slábne“. Tvrdila, že čínský systém „vede ke společenské jednotě“ spíše než ke tříštění společnosti, což má být „nevyhnutelný důsledek“ západní demokracie.

Čínští komentátoři si dávají pozor, aby nezmiňovali konkrétní jména. Ale státní média často mluví o Americe Donalda Trumpa jako o příkladu toho, co agentura Nová Čína označuje za „nekonečné neférové praktiky v politice, pomlouvání, hašteření a věčně se měnící politické směřování“. Což je podle čínského státního média „typický znak a projev liberální demokracie“.

Britský Economist dodává, že podobné tendence byly v Číně přítomné i dříve. Současný popis sebedestruktivních tendencí v demokratických systémech připomíná knihu profesora Wang Chu-ninga, kterou vydal v roce 1991. Nazval ji „Amerika proti Americe“. Ale současný stav se podle autora článku od minulosti liší ve třech bodech.

Za prvé, Wang právě povýšil do nejvyšších pater čínské komunistické strany. V jejím politbyru má mít na starosti propagandu, tedy tvorbu obrazu strany a země doma i v zahraničí. Člověk s natolik skeptickými postoji k USA na tak vysoké pozici je podle Economistu bezprecedentním úkazem.

„Čínský model“

Za druhé, čínská vláda začala vyvážet novou komoditu – „čínský model“. Bývalý čínský prezident Teng Siao-pching kdysi řekl, že Čína pro nikoho není příklad k napodobení. Před měsícem na posledním sjezdu komunistů ale jeho nástupce Si Ťin-pching mluvil jinak.

Předmětem jeho proslovu byla mimo jiné Čína coby země „ukazující novou cestu pro jiné rozvíjející se státy“. Případným zahraničním zájemcům také nabídl „čínskou moudrost a čínský přístup k řešení problémů“. Za těmito slovy vidí britské periodikum nabídku finančních prostředků v rámci budování „nové“ Hedvábné stezky.

A cituje slova, která pronesl Orville Schell z Asijské společnosti v New Yorku. Podle něj se blíží střet nikoliv pouze civilizací a hodnot, ale i politických a ekonomických systémů.

Globální ambice

Třetí odlišnost mezi minulou a současnou kritikou Západu v Číně vidí Economist v údajném antiamerikanismu, který tentokrát vyvěrá z nejvyšších pater čínské politiky a vlády. To naznačuje, že se jedná o stále významnější postoje.

Prezident Si ale může i nadále upřednostňovat opatrný přístup k soupeření Číny se Spojenými státy. Ale nezdá se, že by nějak mírnil své globální ambice kvůli prezidentu Trumpovi. Bude potřeba více než jedné večeře v Zakázaném městě, aby Peking své ambice zavrhl, uzavírá britský týdeník Economist.