Prezident písmák Antonín Zápotocký. Rozhlasový archiv ukrývá dramatizace jeho děl i vzpomínky

Zápotockého politické kariéře, v níž se stal druhým komunistickým prezidentem, se budou jistě věnovat jiní. Zajímavé ale je, že budoucí politik vydal za svého života čtyři romány z dějin dělnického hnutí: Vstanou noví bojovníci, Rudá záře nad Kladnem, Bouřlivý rok 1905 a Rozbřesk. Po jeho smrti vyšla ještě knížka pro děti Barunka.

Čtěte také

Z méně známých projevů Antonína Zápotockého

Ačkoliv by se dalo očekávat, že rozhlasové verze děl komunistického prezidenta se dochovají všechny a ve „zlatém fondu“, není tomu tak. Například příběh Zápotockého otce Ladislava Vstanou noví bojovníci je dochován až z roku 1951 s Otomarem Krejčou v hlavní roli; nastudování s Antonínem Zíbem z roku 1949 bylo smazáno.

Rovněž první nastudování Rozbřesku z roku 1961 – jeho dramatizaci připravil jistý Zdeněk Dufek, který za nacistické okupace připravil pro nakladatelství Orbis oslavné reportáže z Německa Země naděje a bojů – se nedochovalo, takže se musíme spokojit s inscenací z roku 1970, v níž hlavní hrdinku Terezku hraje Antonie Hegerlíková a Barunku Daniela Kolářová.

Besedy s mládeží

K Zápotockého literární práci získal Archiv Plus svědectví víceméně nečekaná. V populárním cyklu Chvilky v zákulisí, který na přelomu 50. a 60. let vysílal Československý rozhlas, se v jednom dílu věnovali tvůrci herecké práci Josefa Beyvla. Ten v pořadu zavzpomínal také na divadelní a filmovou práci související s dílem soudruha prezidenta.

Některé vzpomínky byly půvabné, třeba ta z natáčení scény s pouťovým zpěvákem; Zápotockému chybělo, že interpret zároveň neprodává svým posluchačům písničky. Když mu zděšení filmaři řekli, že žádné nemají, nechal si přinést noviny a vlastním nožem nařezal stejně velké papírky, které pak herec v záběru měl nabízet...

Čtěte také

Nemáme důkazy, že by Zápotocký týral spoluvězně v koncentračním táboře. Za řadou zločinů stál až v 50. letech, připomíná historik Stehlík

Antonín Zápotocký velice rád besedoval s mládeží. V archivu Českého rozhlasu je dochováno poměrně hodně záznamů, v nichž sice chybí interakce s publikem, otázky samotných mladých lidí interpretuje hlasatelka, z dokumentárního záznamu hovoří jenom Zápotocký.

Publikum si získával svou bezprostředností, s níž popisoval svou spisovatelskou práci, byť sám rád tvrdíval, že není spisovatelem, ale spíše písmákem. Občas se ale řádně odpoutal od původního tématu a vyprávěl posluchačům své názory například na mladá manželství.

Rozhlasový archív samozřejmě ukrývá i množství vzpomínek Zápotockého spolubojovníků, především v cyklu A léta běží jich vzniklo mnoho.

O jeho vlivu na první spartakiády vzpomíná jeden ze zakladatelů socialistické tělovýchovy Jaroslav Šterc, o vítězných bojích kladenských dělníků hovoří manželé Šikolovi. Za pozornost stojí také vzpomínka paní Aničky Horníkové, zakladatelky komunistické mládežnické organizace. To vše a mnohé jiné zazní v pořadu Archiv Plus, který jsme k Zápotockého výročí připravili.