Prezident Macron se snaží rozšířit svůj vliv i podporou východní Evropy

Francouzský prezident Emmanuel Macron

Pro Emmanuela Macrona vede cesta k větší moci v Bruselu přes východ Evropy.

Strategii francouzského prezidenta na svých stránkách analyzuje evropská mutace serveru Politico.

Portál konstatuje, že šéf Elysejského paláce investoval do střední a východní Evropy mnohem více politického kapitálu než jeho předchůdci. Bývalí francouzští prezidenti věnovali jen málo pozornosti regionu ovlivněnému vojenskou mocí Spojených států a německou hospodářskou silou.

Macron zaujal jiný přístup. Do východní Evropy často jezdí a snaží se nacházet partnery spřízněné s jeho domácí politickou platformou. Nejnověji také podporuje kandidáty z Rumunska a Bulharska na vysoké mezinárodní posty.

V rámci této iniciativy ale může být pro Macrona a jeho emisary obtížné vytvořit dlouhodobé aliance ve východní Evropě, protože některé jeho kroky vůči regionu se dají vykládat jako vyloženě nepřátelské.

Na druhou stranu ale francouzský lídr může těžit z pozice relativního politického nováčka, který není součástí žádné ze dvou hlavních politických rodin starého kontinentu. Macron se díky tomu může pokusit vytvořit síť spojenců napříč Evropou s cílem maximalizovat svůj vliv.

Obrat na východ

Politico soudí, že pokus rozšířit dosah momentálního francouzského vedení na východ je součástí Macronovy širší taktiky. Ta spočívá v budování vazeb na politické formace, o kterých si prezident myslí, že mají podobný politický program.

Doposud pečlivě kultivoval vztahy především s politickými vůdci levého středu ve Španělsku a Portugalsku a liberálními premiéry Belgie a Nizozemska. Vytvořená spojenectví se projevila při nedávném jednání o vysokých postech v rámci institucí Evropské unie.

Celá tato činnost je „součástí budování ekosystému, který vyhovuje politické agendě Emmanuela Macrona“, myslí si jeho bývalý poradce Stéphane Séjourné. Prezidentovi záměry mají podle všeho vycházet z jeho vize o renesanci Evropy, kterou v březnu předložil evropské veřejnosti prostřednictvím médií ve všech dvaceti osmi členských zemích. Za tři pilíře „evropské renesance“ tehdy označil svobodu, ochranu a pokrok.

Součástí byla také výzva k prohloubení unijní integrace a posílení společné obranné a bezpečnostní politiky. A nechyběl ani apel na větší roli Evropské unie na mezinárodní scéně nebo v obchodních jednáních a na určování norem v oblasti klimatu a hospodářské soutěže.

Co se týče střední a východní Evropy, prezident Macron si zcela jistě v regionu neudělal mnoho přátel. Opakovaně se například velmi ostře vyjádřil na adresu Polska a Maďarska kvůli údajnému ústupu od demokratických pravidel.

Macronův plán na budování aliancí ale nutně nemusí mířit na vládnoucí strany. Mnohdy se spíše soustředí na vztahy s politickými formacemi a voliči, kteří se cítí být zklamáni nacionálně orientovanými politiky. Zaměřuje se tedy na lidi, kteří jsou v Macronově pohledu mladí, vzdělaní, žijí ve městech a zastávají liberální a velmi prounijní postoje.

Třetí strana

Z dlouhodobého hlediska francouzský prezident sází na taková spojenectví, která by v budoucnu mohla konkurovat unijní centristům sdruženým v Evropské lidové straně i evropským socialistům. Už před posledními evropskými volbami dal jasně najevo, že nástrojem jeho „renesance Evropy“ má být celoevropské politické hnutí.

Teprve v dalších letech se ale ukáže, jestli se Macronovi skutečně podaří uchytit jako významná síla ve střední a východní Evropě, anebo zůstane jen okrajovým hráčem. Silné pozice může dosáhnout zřejmě jen tehdy, pokud se mu podaří rozptýlit pověst nepřítele regionu.

Tedy politika, který chce střední a východní Evropě odebrat suverenitu, místním politikům moc a který usiluje o vytvoření dvourychlostní Evropy s jádrem na západě kontinentu. Pokud chce Macron uspět, lidé a političtí vůdci v regionu už zkrátka a dobře nemohou mít pocit, že se z nich snaží vytvořit unijní členy druhého řádu, myslí si Politico.

Ostatně Macronově pověsti ve střední a východní Evropě moc nepomohla ani jeho snaha prosadit reformu pravidel pro pracovníky vysílané do zahraničí. Ve většině dotčených zemí byla tato aktivita brána jako snaha znesnadnit práci Východo- a Středoevropanům na západ od jejich hranic.

Co by ale francouzskému prezidentovi mohlo pomoci, je nabídka spolupráce v oblastech kybernetické bezpečnosti, umělé inteligence nebo diplomacie. Taková strategie by mířila na oslabení role Německa, které se díky své hospodářské síle těší u svých východních sousedů velkému vlivu.

Výzva Německu?

Evropský server přidává i další nezbytnou ingredienci – totiž větší empatii. Macron by tak měl projevit pochopení pro obavy středo- a východoevropských zemí z Ruska, se kterým se jinak tento politik snaží pěstovat poměrně těsné vztahy.

V novém přístupu by neměly chybět reálné záruky toho, že Francie nebude vůči Moskvě praktikovat politiku appeasementu. Návrh posílit společné evropské obranné schopnosti pak nesmí znamenat oslabení bezpečnostních záruk v rámci Severoatlantické aliance.

Největší úspěch zatím francouzský prezident zaznamenal v oblasti podpory východo- a středoevropských kandidátů do klíčových funkcí v mezinárodních strukturách. Projevilo se to třeba při zvolení bývalého rumunského premiéra Daciana Cioloșe do čela liberální frakce Obnova Evropy v Evropském parlamentu.

Dalším příkladem je nominace Bulharky Kristaliny Georgievové coby evropského kandidáta do vedení Mezinárodního měnového fondu (MMF). A ve výčtu nechybí ani podpora pro jmenování Rumunky Laury Kövesiové na pozici evropského prokurátora.

Prezident Macron k těmto krokům přistoupil poté, kdy se žádní kandidáti ze států střední a východní Evropy neprotlačili do vrcholných unijních křesel.

Oficiálně Elysejský palác trvá na tom, že obnova francouzského zájmu o region střední a východní Evropy není výzvou vůči Německu. Nicméně je nepochybné, že jde o součást širšího úsilí Paříže dostat se do centra rozhodování v rámci Evropské unie, myslí si evropská mutace serveru Politico.

Spustit audio

Související