Přetrvávající vliv toxoplasmy

Toxoplasma gondii je parazitický prvok, mezi jehož hostiteli jsou i lidé, hlodavci a kočkovité šelmy. Infikované myši ztrácejí svůj strach z koček a přestávají se vyhýbat místům, která si kočky vyznačily močí jako svoje teritorium. Myš se tím ocitá v ohrožení života, ale pro kočku i parazita je to výhodné: kočka snadněji uloví kořist a parazit se dostane do hostitele, v němž se může pohlavně rozmnožovat. Zatím se zdálo, že změnu chování myší mají na svědomí cysty toxoplasmy, které se při chronické infekci vytvářejí v mozku.

Výzkum Wendy Ingramové z Kalifornské univerzity v Berkeley však přináší trochu jiný pohled – podle ní to vypadá, že ztráta strachu z koček je trvalá a nezávisí na přítomnosti parazita ani cyst v mozku. Wendy Ingramová využila geneticky upravený kmen toxoplasmy, který není schopen vytvořit cysty a způsobit chronickou infekci. Nakazila jím myši a ty se přestaly bát pachu moči rysa, který je jejich přirozeným nepřítelem. (Ne)reagovaly na něj stejně, jako na pach králičí moči. Tento efekt se však u nich projevoval i čtyři měsíce poté, co se jejich tělo parazitů zcela zbavilo.

Vliv na chování má zřejmě už akutní infekce toxoplasmou, při které má myš příznaky podobné chřipkovému onemocnění. Mechanismus zatím neznáme, existuje však několik možností: Toxoplasma může poškodit čichové centrum v mozku, takže myš nedokáže pach kočky detekovat. Může také ovlivnit neurony, které se podílejí na paměti a učení, nebo mozek poškodit tím, že vyvolá nebezpečnou odpověď imunitního systému. Jedno je ale jisté - na infekci toxoplasmou mozek dlouho a možná dokonce nikdy nezapomene.

Zdroj: Sciencedaily, PLOS ONE