Přetížená dálniční doprava, problémy v automobilce Opel, kauza s odposlechy telefonů pokračuje.

23. říjen 2004
Týden v tahu

Po dálnici D1 jezdí stále více kamionů a doprava se blokuje. Nad tématem "Co s tím?" se zamysleli hosté Duelu - ředitel Státního fondu dopravní infrastruktury Pavel Švagr a bývalý ministr dopravy, proděkan Fakulty dopravní Českého vysokého učení v Praze Petr Mos. Německá automobilka Opel má problémy. Chystá se propuštění deseti tisíců zaměstnanců. Debata kolem odposlechů telefonů pokračuje. Zapojil se do ní i prezident republiky.

Přehled příspěvků

Jan Pokorný : Od mikrofonu přeje dobrý poslech Jan Pokorný. Z událostí téměř uplynulého týdne vybíráme.

Kamionů jezdí na našich dálnicích čím dál, tím víc. Co s nimi? Zdražit tranzit, zpřísnit předpisy? Stavět další dálnice a ulevit tím D 1, anebo to všechno dohromady? Hlavy dohromady dají v Duelu Petr Mos a Pavel Švagr.

Divoká stávka zaměstnanců Opelu v Německu a záměr propustit deset tisíc lidí, ekonomická nutnost nebo politický boj? Téma pro rozhovor s Petrem Robejškem.

Do diskuse kolem odposlechů vstoupil v pátek prezident republiky. Co to znamená? Popřemýšlíme s komentátorem Petrem Nováčkem.

Duel

Jan Pokorný : Dálnice D 1 tento týden. Po tři dny popojížděly na příjezdu do Prahy několikakilometrové kolony, na třináctém kilometru totiž havaroval a pak shořel kamion. Proto se Petr Kološ jel podívat na jednu z kontrol, kterou na řidiče nákladních aut policisté přichystali.

Projev policisty: Vybíráme ty vozidla s nebezpečnými náklady, pro ty je stanovena objížďka, když tady jedou, my je chytnem, je to průšvih. No potom samozřejmě auto, který viditelně je u nich předpoklad, že je přetížený, protože tady máme váhy, to znamená auta vozící uhlí, přepravující dřevo.

Petr Kološ : Říká jeden z policistů. Během sedmi hodin čtvrteční prohlídky zkontrolovali na odpočívadle dálnice D 1 50 vozů nad 3,5 tuny. Pět z nich jelo přetížených. Většinou ale řidiči dostávali pokuty spíš za to, že nedodržují přestávky při řízení.

Projev policisty: Dneska jsem uložil jednou pět tisíc korun a jednou dva tisíce korun. Řidiči západních zemí si na to dávají pozor, hlídají si to a přestávky dodržují. Řidiči východních zemí, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko, tam se na to příliš nedbá, ale snaží už taky dodržovat.

Petr Kološ : Takže vy říkáte, že to je lepší?

Projev policisty: Ano, ano, je to tak. Myslím si, že je to díky těmto kontrolám.

Petr Kološ : Smůlu měl řidič, který musel na odpočívadle zůstat a čekat na svého maďarského šéfa. Policisté mu totiž zabavili veškeré doklady, nutné k jízdě a vydají mu je až oproti kauci 30 tisíc korun.

Projevy řidičů: Je to v pořádku, že se to dělá, ty kontroly, ale na jednu stranu je to velmi nebezpečné na té dálnici zastavovat tady auta v tom jednom pruhu. To je past na řidiče.

Petr Kološ : Jak to vypadá v zahraničí.

Projevy řidičů: Jsou přísnější možná i kontroly i sankce.

Petr Kološ : Váš recept?

Projevy řidičů: Zlepšení výuky v autoškolách, jednoznačně.

Petr Kološ : Jak poznáte, že nejste přetížený?

Projevy řidičů: To je nutný, to už ví každý, jak má naložit.

Petr Kološ : A ještě postřeh závěrem. Podle toho, jak se na odpočívadlo nahrnuly kamiony poté, co policejní kontrola skončila soudím, že se spousta řidičů prostě zařídí podle toho, co slyší ve vysílačce.

Jan Pokorný : Ve studiu vítám ředitele Státního fondu dopravní infrastruktury Pavla Švagra, vítejte.

Host (Pavel Švagr): Dobrý den.

Jan Pokorný : A bývalého ministra dopravy, proděkana Fakulty dopravní Českého vysokého učení v Praze Petra Mose.

Host (Petr Mos): Dobrý den.

Jan Pokorný : Průjezd kamionů přes Českou republiku, zdá se, stále vyplatí, podle odhadů vzrostl jejich počet na silnicích až o třetinu. Na začátku týdne jsme zaznamenali přání ministerstva dopravy, aby vláda zrušila jednodenní dálniční známky pro kamiony. Jakkoliv dílčí opatření, leč rozumné, řeknete si oba, pane profesore Mosi?

Host (Petr Mos): Vláda hledá zoufale řešení, jak by situaci, zejména na dálnici D 1 zvládla a tak vidíme, že tento krok je možný na kraji únosnosti, nemůžeme říci, že je systémový.

Jan Pokorný : Můžeme říci, že je systémový?

Host (Pavel Švagr): Pokud budou jednodenní dálniční kupony zrušeny, nenastane žádné drama, protože jednodenní dálniční kupon vlastně vychází z evropského požadavku, který nás v dané chvíli limituje částkou 8 euro denně, pro zajímavost je to ze směrnice, která byla přijata v roce 99 a samozřejmě, že od té doby ta intenzita významně narostla a 8 euro, to je zhruba 250 korun v našem přepočtu, jestliže si vezmeme, že v Rakousku je zavedené od 1.1. letošního roku mýtné, kde průměrná cena jednoho kilometru je, pohovořme pracovně o sedmi korunách, tak si můžeme v průměru přepočítat, že těch 250 korun je něco kolem zhruba 40 kilometrů ujetých u nás, od 1.1. příštího roku s největší pravděpodobností nastoupí obdobné mýtné systém i v Německu.

Jan Pokorný : Ale já bych se vrátil k těm jednodenním dálničním známkám pro kamiony. Říkal jsem, že je to dílčí opatření a ptám se vás, jestli je rozumné?

Host (Pavel Švagr): Já si myslím, že za současné situace, kdy nemáme mýtné, kdy nemáme šanci jednodenní dálniční kupon zvýšit, tak z mého pohledu ano.

Jan Pokorný : Pan profesor Mos říkal ve vysílání České televize, že kamiony začnou jezdit mimo dálnice. Co by to znamenalo v důsledku?

Host (Petr Mos): No, nepředpokládám, že by se tak rozhodli provozovatelé kamionů v nějaké masivní míře, nicméně i řekněme malá část tohoto provozu, pokud přejde na objízdné komunikace vedlejší, může skutečně devastovat tyto komunikace a já si myslím, že tady v tomto případě, aby tento krok nabyl určité systémovosti, musí ministerstvo jednat s kraji, dotčenými tímto opatřením, aby provedly další dopravní řešení, řekněme značením a podobně, aby se nestalo, že se kamionová doprava v masivní míře přesune právě na komunikaci nižší třídy a tím ji devastovat.

Jan Pokorný : Vy jste v první odpovědi, pardon, pane řediteli, říkal, že vláda zoufale hledá nějaké systémové řešení. V čem spatřujete hlavně tu zoufalost.

Host (Petr Mos): No, protože by ráda jistě uplatnila technicky dokonalejší systémové řešení, spočívající v elektronickém mýtném, a to ještě navíc v takovém, které by postihlo větší část sítě, než jenom dálniční síť, řekněme až do rozsahu řekněme třech tisíc nebo i o něco více kilometrů, ale to není zatím k dispozici, bohužel.

Jan Pokorný : A myslíte si, že je vůbec možné zdražit tranzit a zároveň chránit domácí řidiče v podmínkách jednotného evropského trhu?

Host (Pavel Švagr): Já myslím, že velmi komplikovaně, protože evropská pravidla jednoznačně říkají, že pravidla musí být nastavená spravedlivě a pro všechny stejně, ať už se bavíme o domácích dopravcích nebo zahraničních dopravcích. Prostě samozřejmě vycházíme z toho, že bez ohledu na to, jestli ten dopravce má značku takovou nebo makovou, jede po naší síti a ta síť má nějaké náklady a měl by se podílet každý, kdo užívá tuto síť spravedlivým způsobem. Nicméně, vrátím se k té základní filosofii. Máme jednodenní kupon, který stojí 250 korun a samozřejmě náklady na údržbu a opravu jsou neadekvátní výši tohoto jednodenního kuponu. A v kombinaci toho, kolik peněz potřebujeme do té dopravní, do rozvoje dálniční sítě ještě inkasovat je zřejmé, že prostě potřebujeme v tomto systému něco zvrátit, potřebujeme ty podmínky prostě harmonizovat tak, aby se ten přepravce na té naší silniční síti, na nákladech s její opravou, údržbou a výstavbou prostě více podílel.

Jan Pokorný : To znamená zavést elektronické mýtné v důsledku.

Host (Pavel Švagr): Ve svých důsledcích je to nejspravedlivější systém zpoplatnění uživatele.

Jan Pokorný : Jste také, pane řediteli, toho názoru, že se dá elektronické mýtné u nás zavést v roce 2006?

Host (Pavel Švagr): To je nesmírně komplikovaná záležitost, protože jsou tam takové tři momenty. První moment je výběrové řízení a čas podle zákona o zadávání veřejných zakázek, za druhé doba implementace a za třetí celej ten organizační scénář v našich podmínkách, to znamená ...

Jan Pokorný : Takže kdyby všechno šlo ideálně ...

Host (Pavel Švagr): Kdyby šlo všechno ideálně, tak s největší pravděpodobností by ten termín 1.1.2006 byl reálný.

Jan Pokorný : Kdy podle vás, pane profesore Mosi, se mělo elektronické mýtné už začít připravovat v České republice?

Host (Petr Mos): Myslím, že už to mělo být před několika lety, kdy se okolní státy rozhodly pro tento způsob zpoplatnění ve svých komunikacích a myslím, že také u nás ministerstvo rozhodovalo v tomto smyslu, po té odborné stránce, provádělo analýzy, nicméně legislativní kroky učiněny nebyly v dostatečném předstihu, rovněž, a to mě zneklidňuje, nebyla dokončena analýza vůbec té sítě, kterou chceme zpoplatnit, nevíme přesně, které komunikace nebo to zatím to nemáme ani projednáno s kraji, s hejtmany, kteří by měli ty své požadavky a své názory na vedení těchto tras uplatnit určitě v zájmu krajů. Čili my, abychom mohli vypsat tendry, musíme vědět vlastně, které komunikace budeme chtít zpoplatnit.

Jan Pokorný : A už to víme, pane řediteli, anebo aspoň tušíme?

Host (Pavel Švagr): Já myslím, že tušíme, téměř pracujeme na hranici toho, abychom věděli, myslím, že v dané chvíli neprozradím nic z toho zákulisí, když řeknu, že ta naše představa je, abychom v první fázi zpoplatnili tu síť, která je dnes zpoplatněna dálničními kupony, to znamená dálniční síť a rozhodují rychlostní komunikace v první fázi a v té další fázi abychom postupně nabalovali tu vybranou síť silnic první třídy.

Jan Pokorný : A proč se podle vás úvahami o elektronickém mýtném u nás tak otálelo?

Host (Pavel Švagr): To já vám samozřejmě neumím říct z mé pozice. Já za státní fond můžu říci, že naším zájmem je, aby mýtné bylo na stole, my se snažíme v tomto směru dělat, seč nám síly stačí, ale říkám, je to opravdu komplikovaná cesta.

Jan Pokorný : Dlouhodobým řešením plynulosti provozu a už jste o tom oba mluvili, na přetížených komunikacích je urychlená výstavba oněch alternativních spojení, jimiž je například budoucí dálnice D 11 z Prahy do Hradce Králové a na ní potom navazující rychlostní komunikace do Olomouce, R 35. Laika, který po téhle cestě z Prahy do Hradce Králové jezdí skoro každý týden napadne, když to nešlo dosud, kdo zaručí, že se tyhle silnice vybudují a otevřou v krátké době, pane profesore Mosi?

Host (Petr Mos): D 11 a R 35, to jsou neuralgická místa naší dopravní sítě v tom smyslu, že kdyby už byly, rozhodně by to pomohlo D 1. A kde jsou problémy, hlavní problémy? Já si myslím, že základní problém je v tom, že náš stát a hlavní investor dopravní sítě neumí dostatečně kvalitně vyjednávat s veřejností, získat veřejnost pro veřejné projekty tohoto typu tak, aby s dostatečnou rychlostí dokázal zajistit projednání všech dokumentů, všech potřebných povolení, které k výstavbě potřebuje.

Jan Pokorný : A co když je vysvětlení jednodušší, že na to prostě nejsou a nebudou peníze?

Host (Petr Mos): To je další část, dokonce peníze jsou až na prvním místě, jak se říká, nicméně, na takovéto stavby ve veřejném zájmu, které dokonce podmiňují nebo jsou takovým katalyzátorem dalšího ekonomického rozvoje regionu, tak si myslím, že sdruženým financováním, na kterém by participovaly i kraje, na kterém by participovali soukromí investoři plus stát prostřednictvím půjček dobře ošetřených od EIB a dalších zdrojů, které samozřejmě státu, který je dobrým klientem, ty peníze půjčí, nebo-li sdružené financování je také řešení dobrým.

Jan Pokorný : Jak by mi odpověděl...

Host (Pavel Švagr): Můžu k dálnici D 11?

Jan Pokorný : Můžete, ale zkuste mi odpovědět taky na tu otázku, kterou jsem dal panu profesorovi Mosovi, když to nešlo dosud, kdo zaručí, že tyhle silnice budou vybudovány a otevřeny v nějaké historicky krátké době, i když nevím přesně, jak dlouhá doba to je.

Host (Pavel Švagr): Ta formulace, když to nešlo dosud, je hodně komplikovaná, protože dopravní stavba, to je relativně dlouhá doba v přípravě, relativně dlouhá doba při majetkoprávním vypořádání a já teda můžu zcela zodpovědně říci, že v posledních třech letech se nám nedařily všechny finanční prostředky, které byly alokovány na rozvoj dálniční sítě, vyčerpat. Například v loňském roce se nepodařilo vyčerpat na rozvoj dálniční sítě zhruba pět a půl miliardy korun, čili ono to dosud nebylo až tak v těch penězích. Ten základní problém byl prostě v tom, že stavby buď nezískaly územní rozhodnutí nebo nezískaly stavební povolení nebo neměly projednanou EJU, prostě komplikovanosti přípravy procesu, zahájení vlastně toho reálného kopnutí, jestli to takhle můžu říci laicky. Ale abych byl konkrétní. My bychom rádi, kdyby na konci příštího roku byla D 11 někde k úseku Chlumce nad Cidlinou zprovozněna v polovičním profilu a v roce 2006 v celém profilu, no a samozřejmě ten úsek zhruba čtyř kilometrů před Hradcem Králové, to je ten úsek, který je ještě komplikovaný z hlediska majetkoprávního. Ta problematika E 35 a já myslím, že je správný, že se o té pětatřicítce mluvíme, protože dálnici D 1 by R 35 mohla částečně vyřešit, ale pozor. Dobudování R 35, úseku Královéhradecký, Pardubický kraj až do Mohelnice, to nebude záležitost dvou nebo tří let. Protože například v Pardubickém kraji je to otázka územního plánu a začínáme, ale samozřejmě od územního plánu do realizace to pan profesor má možná kvalitnější údaje, ale já si to troufám odhadnout, jsme někde v období sedmi, osmi let. Takže R 35 při té možnosti, že budou všechny finanční prostředky k dispozici, tak jsme někde po roce 2010, troufám si říci s velkou jistotou.

Jan Pokorný : Takže žádné světlé zítřky.

Host (Pavel Švagr): Takhle bych to neřek, takhle bych to neřek.

Jan Pokorný : Takže pořád nás bude něco blokovat ...

Host (Pavel Švagr): Podívejte, samozřejmě, že nás vždy, ale ta každá dopravní stavba je tak složitej proces, že to není jednoduchý.

Jan Pokorný : Ale jak dlouho už ta dálnice končí v Poděbradech?

Host (Pavel Švagr): No dlouho. To je pravda.

Host (Petr Mos): Já přece jenom vidím, jestli mohu vstoupit do té diskuse, příležitost v lepší strategii, vyjednávání s veřejností v místě, o kterém se jedná ve výhledu, při instalaci nové liniové stavby, nové komunikace, nové dálnice. Prostě my nemůžeme přijít do daného území s tím řekneme, tak a tady je nejlepší řešení, co vám tady dáváme a podepište. My prostě musíme s těmi lidmi jednat a počítat ...

Jan Pokorný : A kdo s nimi má jednat?

Host (Petr Mos): Stát prostřednictvím kraje, zapojit vlastně i

Host (Pavel Švagr): Prostřednictvím investora Ředitelství silnic a dálnic...

Host (Petr Mos): Samozřejmě...

Host (Pavel Švagr): Já v tomhle tom stoprocentně s panem profesorem souhlasím.

Host (Petr Mos): Je to i technologie vyjednávání, kdy skutečně ti lidé nakonec v tom vidí svůj zájem, pravda, musí být i jejich zájmy, jejich ty zákonem dané zájmy naplněny, to je ta kompenzace, když ztratí svůj pozemek, tak musí být přijatelná nějak.

Jan Pokorný : My jsme začali naši debatu kamionovou dopravou. Není už načase, aby skutečně podstatnější roli hrála i železnice? Pan profesor Mos.

Host (Petr Mos): Souhlasím s vámi, je ten čas a taky...

Jan Pokorný : Co je pro to potřeba udělat?

Host (Petr Mos): Dopravní politika Evropské unie má železnici a železniční dopravu jako jednu z priorit, čili revitalizaci železnice je nutné, skutečně uvést do života. Co je potřeba udělat? Železniční operátor České dráhy u nás v Česku se musí začít chovat víc obchodně a nabízet služby, dokonce dopravy z domu do domu a naplnit, zapojit se do těch procesů tak, aby uspokojily zákazníky daleko lépe, než tomu je doposud. To je v té nákladní dopravě. V osobní dopravě rovněž. Orientace na zákazníka musí tady být naprosto výrazná. Já si dovolím říci, že znamená to jít třeba i se stanicí železniční do středu města, aby občan rád cestoval za svými záležitostmi do města vlakem, vystoupil a v blízkosti nádraží si vyřídil své záležitosti, jako je tomu třeba hlavní nádraží v Praze a podobně. Totéž bych očekával v Brně a v dalších městech. Železniční stanice by se měly stát kulturními centry, kam člověk rád přijde a nakonec se nejenom, že si vyřídí své obchodní i kulturní záležitosti, ale nakonec sedne do vlaku a jede domů. Zkrátka a dobře, úplně jiný obraz železnice musíme vytvořit.

Jan Pokorný : Své názory si v Týdnu v tahu vyměňovali ředitel Státního fondu dopravní infrastruktury Pavel Švagr a proděkan Fakulty dopravní Českého vysokého učení v Praze Petr Mos. Děkuju, na shledanou.

Host (Petr Mos): Na shledanou.

Host (Pavel Švagr): Na shledanou.

Problémy v německém Opelu

Jan Pokorný : Zaměstnanci automobilky Opel v německé Bochumi, spadající pod největší automobilku světa, americký General Motors, ve čtvrtek ukončili po sedmi dnech svou divokou stávku na protest proti zamýšlenému drastickému odbourávání pracovních míst. Podrobnosti k tomu má náš zpravodaj v Německu David Šťáhlavský.

David Šťáhlavský : V tradičně odborovém Německu je divoká stávka něčím výjimečným. Ani plány na propuštění deseti tisíc lidí nejsou ale na denním pořádku. Zvláště, když se jedná o dědictví Adama Opela, z rodu rodinného stříbra. Po sedmi dnech ale 70 procent zaměstnanců automobilky z Bochumi dalo přeci jen zelenou jednáním odborů a zaměstnavatelů. Cílem je dlouhodobě zachovat provozy Opelu, v Bochumi pak konkrétně.

Projev účastníka: General Motors musí v Opel Bochumi investovat, ne investovat? Problém.

David Šťáhlavský : Říká jeden z odborářů, který se učí v práci žít pod hrozbou propuštění a doma od manželky trochu česky. Česká republika v seznamu provozů General Motors přitom nefiguruje. Seznam je už tak totiž přeplněný. Mimo jiné Portugalsko, východní Německo, Polsko. Tam by koncern mimochodem ušetřil 85 procent německých pracovních nákladů. General Motors v posledních čtyřech letech prodělal v Evropě tři miliardy eur. Například udržování přespočetných výrobních kapacit, u Opelu zaspal čas modernizace, kterou úspěšně prošly francouzské automobilky. Ty nyní proto vytvářejí řádově stejný počet pracovních míst, jako GM hodlá v Evropě zrušit. Hlavní naděje vkládají vzájemně si konkurující evropské značky koncernu do nového vlajkového modelu, respektive do souboje o to, kde se bude vyrábět. Švédský premiér chce příští týden osobně intervenovat za továrnu Saab v Trolhatanu. Proti němu stojí Opel v Risosheimu, jehož šance vidí ministr hospodářství Wolfgang Klement jasně, i když zřejmě záměrně zjednodušeně.

Host (Wolfgang Klement): Problémy na špici Opelu nemají nic společného s německým automobilovým průmyslem. Ten je světově nejlepší a nejsilnější.

Jan Pokorný : U telefonu vítám v pořadu Týden v tahu Petra Robejška, ředitele Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství v Hamburku. Dobrý podvečer.

Host (Petr Robejšek): Dobrý podvečer.

Jan Pokorný : Pane Robejšku, co je pro vás víc překvapivé, divoká stávka v Německu, anebo plány na propouštění více, než deseti tisíc lidí v Opelu?

Host (Petr Robejšek): Tak spíše ta divoká stávka, i když v souvislosti s těmi plány, deset tisíc lidí je opravdu hodně a ve skutečnosti to znamená 50 tisíc spotřebitelů méně, když spočítáme ještě rodiny a ty navazující podniky, tak je to samozřejmě zásadní zářez řekněme do toho blahobytu Německa, ale ta divoká stávka je něco skutečně opravdu neobvyklého.

Jan Pokorný : Podle týdeníku Ekonom experti připisují vinu na situaci v Opelu německému pracovnímu právu, jako je pětatřicetihodinový pracovní týden, příplatky na dovolenou a Vánoce, spolurozhodování zaměstnanců při řízení podniků, rigidní ochrana před výpovědí, tarifní platy.

Host (Petr Robejšek): Já si myslím, že to vysvětlení je trošku pohodlné a v každém případě ne dokonalé. Tam chybí jedna velice důležitá součást, a to jsou zásadní chyby managementu, který je zčásti německy, ale nakonec hlavně americký, a sice Detroitu.

Jan Pokorný : Popište prosím ty základní chyby tak, jak je vidíte vy?

Host (Petr Robejšek): Žiju v Německu 30 let, dosud jsem nikdy neměl potřebu koupit si Opela z toho prostého důvodu a ten se mnou sdílí mnoho mužů, my to všichni dobře víme, že muž si kupuje auto, protože je to hračka a je to pěkné pro oči, Opelovy vozy jsou v podstatě nebo byly krabice na kolech. Teprve v posledních dvou letech ta auta vypadají poměrně slušně, v posledních dvou letech se zlepšuje i kvalita, a to, že celé desetiletí devadesátých let byla jak kvalita, tak design poměrně katastrofické, to je třeba přičíst zejména chybám managementu v Detroitu.

Jan Pokorný : Takže je správná i ta úvahu, že Opel vlastně zaspal čas na modernizaci, kterou úspěšně prošly francouzské automobilky například.

Host (Petr Robejšek): Bezesporu. Přičemž skutečně příkladné jsou německé automobilky a dejme tomu Toyota. Toyota pracuje na 93 procent vytíženosti, BMW pracuje na 96 procent vytíženosti, ty Francouzi na tom nejsou tak zdaleka dobře, ty jsou 85, 86 procent. Pořád ještě lépe, než třeba Volkswagen, který pracuje jenom na 75 procent vytíženosti. To by mělo zajímat i nás vzhledem k tomu, že tam existuje nepopiratelná vazba do Škodovky.

Jan Pokorný : Je tohle téma, o kterém se bavíme, tématem tedy čistě ekonomickým, anebo už je z něj, ať chceme nebo nechceme politikum a musí se do toho jednání vložit například vláda?

Host (Petr Robejšek): Je to bezesporu i politické téma. Tam je třeba velice zajímavé, že General Motors propustí v Evropě celkem 12 tisíc zaměstnanců podle těch nejposlednějších plánů.

Jan Pokorný : Chtějí tak ušetřit 750 milionů eur.

Host (Petr Robejšek): Přesně tak a deset tisíc z toho bude propuštěno v Německu, ačkoli těch fabrik po Evropě, které patří General Motors je mnohem více. Tam hraje jistě určitou roli něco takového, jako politické nepřátelství, ale i velikánskou roli to, kde vlastně sídlí ten mateřský koncern. V Americe se propouští také u General Motors, ale zdaleka ne tolik, jako v Evropě a zejména, jako v Německu. Když se třeba podíváte na to, že zároveň s Opelem jsou problémy také v Karlstadtu, tak Karlstadt, který je zakotvený, ten obchodní dům, síť obchodních domů, který je zakotvený pevně v Německu, propouštět nebude, ačkoliv musí zrovna tak spořit, ale bude ta místa postupně, jak ti lidé budou odcházet do penze, takříkajíc snižovat, až dojde na tu cílovou veličinu pět a půl tisíc lidí, který musí uspořit. Ale protože Karlstadt je závislý i politicky na tom prostředí, tak se neodváží něco takového udělat, co udělali Američani, kteří prostě řeknou deset tisíc lidí bude propuštěno.

Jan Pokorný : Vnímáte to tedy jako svým způsobem narušení už zavedených americko německých obchodních a ekonomických vazeb?

Host (Petr Robejšek): Tak je to, určitě tam vzniká nesporné napětí mezi oběma státy. My víme, že vedoucí muži v obou státech se zrovna nemilují, nechci říct, že by to mělo mít přímý vliv na to, co se děje u Opela, ale určitě to neprospívá tomu, aby se ta pracovní místa v Německu udržela nebo aby se ta americká strana příliš snažila. Samozřejmě, já bych dokonce řekl, že centrální téma, základní pole, kde se odehrávají vztahy mezi státy, jsou zejména hospodářského charakteru a šel bych dokonce tak daleko, že zažíváme velmi často něco takového, jako ekonomickou válku, kde nejsou žádní mrtví, ale je hodně propuštěných a propuštění jsou potom samozřejmě špatní voliči a špatní voliči voli špatné nestabilní vlády.

Jan Pokorný : Co může v tomhle případě německá vláda dělat? Jednat v centrále General Motors, jako třeba švédský premiér, který chce osobně intervenovat za továrnu Saab, anebo čekat, jak se situace vyvine?

Host (Petr Robejšek): Já si myslím, že by bylo povinností německé vlády, aby intervenovala. Já se domnívám, že se to i diskrétní formou děje, ale kdybych měl co říci, tak bych doporučoval, aby německá vláda projevila masivně svůj zájem na tom, aby pracovní místa v Německu byla uchována, podobně, jako to třeba dělají Švédové.

Jan Pokorný : To bylo doporučení, které z Hamburku přes Český rozhlas poslal německé vládě ředitel Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství Petr Robejšek. Děkuju za vaše odpovědi, na shledanou.

Host (Petr Robejšek): Na shledanou.

Václav Klaus a policejní prezident

Jan Pokorný : Další téma pomalu už uplynulého týdne. Prezident republiky Václav Klaus se včera na Pražském hradě s ministrem vnitra Františkem Bublanem bavil o tom, jestli by mu ministr nevysvětlil slova policejního prezidenta Jiřího Koláře v Mladé frontě Dnes. Plyne mi z toho pár otázek pro komentátora Radiožurnálu Petra Nováčka, dobrý podvečer, Petře.

Petr Nováček : Hezký podvečer.

Jan Pokorný : Policejní prezident řekl, cituji. Já vedu rozhovory, ať si je každý odposlouchává jak, chce. Když si je člověk jistý, že nic nespáchal, může mu to být jedno, konec citátu. Pak prý ještě vysvětlil, jak je to s povolením odposlechu, ale to už redaktor Mladé fronty Dnes do rozhovoru nedal. Může hlava státu tlačit na odvolání policejního prezidenta?

Petr Nováček : Tak přímo tlačit nemůže, protože policejního prezidenta jmenuje vláda České republiky na návrh ministra vnitra, ale pokud jde o ministra vnitra, tedy nadřízeného pana policejního prezidenta, toho si samozřejmě prezident může povolat. Podle 64 článku ústavy totiž prezident republiky nejen, že se může zúčastňovat schůzí vlád, tam se samozřejmě poptat, na co se chce zeptat a vyjasnit si s ministry názory, může si také vyžadovat od vlády a jejich členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy, to znamená s ministry otázky, které patří do jejich působnosti. Jinými slovy, když si prezident republiky pozve dejme tomu ministra vnitra Bublana, tak je to zcela ve shodě s ústavou.

Jan Pokorný : Václav Klaus řekl, cituji. Jako prezident republiky, jehož povinností je chránit ústavní práva občanů jsem názoru, že policejní prezident Jiří Kolář funkci nadále zastávat nemá. Potud citát. Je známo, Petře, že Jiří Kolář je takzvaně Grossův člověk, je to svým způsobem tlak na premiéra?

Petr Nováček : Tak, já si netroufnu tohle rozsoudit, ale v každém případě na tom, na co ses mě právě zeptal, jaksi ta skutková jaká podstata tam být může. Samozřejmě policejní prezident má k Stanislavu Grossovi velmi blízko, ještě v době, kdy Gross byl ministrem vnitra a samozřejmě, že tohle to je velmi nepříjemná situace tím pádem i pro předsedu vlády Stanislava Grosse navíc, a to už prosím zacházím velmi daleko a nerad bych, aby mě posluchači brali za slovo. Stojíme nedlouho před krajskými volbami a takováhle věc musí být pro předsedu sociálně demokratické strany a současně premiéra samozřejmě nepříjemná, když se jeho člověk, abych tak řekl, v tomto případě policejní prezident, dostane do řečí, když kvůli němu ministr vnitra musí k prezidentovi, v uvozovkách, na kobereček.

Jan Pokorný : Už jsme říkali, že je normální, standardní, obvyklé, že si prezident pozve na Pražský hrad ministra a chce po něm to, či ono vysvětlení. Leč hlava státu může být vedena řekl bych rozličnými motivy. Václav Klaus říká, opět citát. V zemi, kde policejní prezident pronese takovouto větu, je dodržování základních občanských práv ohroženo, konec citátu. Je to tedy starost o občanská práva, kterou má prezident zejména na srdci.

Petr Nováček : Tak, když prezident republiky skládá před oběma komorami Parlamentu prezidentský slib, tak kromě jiného v něm říká, že svůj úřad bude zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jestliže si prezident Klaus myslí, že něco, cosi nemusí být zcela v pořádku, pokud jde o dodržování lidských práv, pak si, pak nevidím nic závadného na tom, že svůj názor vyjádří. Pravda, určitá změna tady je, řekl bych historická, protože když Václav Klaus býval ještě předsedou vlád, tedy dvou vlád, v letech 92 až 97, toto téma, tedy obrana lidských práv nepatřil právě k těm frekventovaným v jeho vyjádření, podobně to například bylo záležitostmi právního státu. Tehdy to byl naopak prezident Václav Havel, který o těchto věcech často hovořil a nezasloužil si tím, nevysloužil si tím často chválu právě od občanské demokratické strany, která ho nabádala, že by se neměl jaksi odchylovat tolik od skutečně aktuálních věcí praktického dne. Takže ten posun prezidenta Václava Klause si vysvětluji tak, že když nyní zastává nejvyšší ústavní funkci, že se cítí být zodpověden i za tuto veledůležitou záležitost, která ostatně je kryta Listinou základních práv a svobod.

Jan Pokorný : Dnešní, tedy sobotní noviny, opatřují toto setkání ministra vnitra a prezidenta republiky palcovými titulky typu Klaus vyzval Bublana k odvolání Koláře a tak podobně. Deník Právo přináší ještě jeden výrok prezidenta republiky Václava Klause, cituji, s tímto postojem a teď se vrací k oné Kolářově větě v Mladé frontě Dnes, nemohu souhlasit jako občan, jako prezident republiky. Může být nějaký rozdíl mezi Václavem Klausem občanem a Václavem Klausem prezidentem republiky?

Petr Nováček : Jestli dovolíš, Jene, já jako komentátor jsem s tímhle míval problém i s bývalým prezidentem Václavem Havlem, řekl bych problém v dobrém. Byl to také Václav Havel, který na počátku svého prezidentství, řekl bych tak v letech 90 až 92, se opakovaně vyjadřoval podobným způsobem. On říkával, já jako Václav Havel, a tím chtěl zdůraznit, že teď hovoří jako občan a nikoli jako prezident. To je samozřejmě určitý typ, když to přeženu politické schizofrenie. Václav Klaus nemusí zdůrazňovat, že je občan, na druhé straně, že je prezident republiky, za prvé to všichni víme, za druhé i prezident republiky je občanem, byť prvním tohoto státu a za třetí, prezident republiky, ať učiní cokoliv, i kdyby oslovil květinářku na ulici, tak vždycky hovoří jako prezident republiky, nikdy jako soukromník. Takže Václav Klaus hovoří k nám jako prezident České republiky.

Jan Pokorný : Tolik v dnešním Týdnu v tahu Petr Nováček, vážně. Ve fejetonové nadsázce se dá říct, že diskuse kolem odposlouchávání telefonních linek a telefonních hovorů může ovlivnit i rozhlasové pořady.

Fejeton Jana Pokorného

Jan Pokorný : "Opravdu jsem mínil dát si o víkendu s aférou Kořistka pokoj. Ale redaktor míní, prezident mění. Vlastně prezidenti mění. Ten policejní řekl do novin, že když si je člověk jistý, že nic nespáchal, může mu být jedno, jestli je odposloucháván.

Prezident republiky, jehož povinností je chránit ústavní práva občanů, je toho názoru, že prezident policie svou funkci nadále zastávat nemá. Nezávislý a apolitický policejní prezident řekl divnou větu, aktivní, nikoliv aktivistický prezident všech občanů byl pohoršen. Ministr vnitra slíbil zvážit a poté rozhodnout, jestli v čele policie nemá být někdo jiný. Zváží a rozhodne. Ať tak nebo tak. Hlavně ať už je od odposlechů zas na chvíli pokoj.

Víte, v rozhlase máme takové pořady, kam posluchači telefonují, ptají se, říkají svoje názory. Prostě zajímají se o věci veřejné a berou je vážně. Stejně tak, jako veřejné činitele. A když od nich slyší podezíravá slova o tom, že asi mají napíchnuté telefony, znejistí. Už se to stalo párkrát, protože podezření politiků z odposlechů jsou u nás když ne na denním, tak na měsíčním pořádku. Stává se pak, že posluchač do telefonu v živém vysílání radši řekne, že nic neřekne a že se ani nepředstaví, protože se bojí, že je odposloucháván.

Jestli to takhle půjde dál, brzy obava z odposlechů vyžene telefonující posluchače z éteru a naše vysílání bude ochuzeno o kontakt s lidmi, a to bychom neradi. Takže jdeme radši včas s pravdou ven a přiznáváme, co někteří už začínají tušit. Vážení posluchači, vaše telefonáty do rozhlasových pořadů byly, jsou a budou odposlouchávány. Nedokážeme tomu zabránit, takových odposluchačů jsou totiž desetitisíce, statisíce. Není v našich silách donutit všechny, aby vypnuli rádia a mezi námi, ani se o to nechceme pokoušet."

Slyšeli jste další vydání pořadu Týden v tahu. Jan Pokorný děkuje za pozornost a přeje dobrý poslech i dalších programů Českého rozhlasu 1.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: jap , pno , pek , dst
Spustit audio