Přes 30 let ovlivňovala náš kulturní život jako muž. Osudové ženy: Ludmila Macešková

Ludmila Macešková (1898–1974) byla první velká česká mystická básnířka a originální žena, která musela celý život psát pod mužským pseudonymem. „U žen té doby se očekávalo, že budou psát jen o lásce,“ vysvětluje literární historik Martin C. Putna. Její modernost tak ještě čeká na objevení! Byla totiž i autorkou textů, které mohou být v době, kdy lidé duchovně hledají napříč náboženským spektrem, velmi aktuální.

Narodila se v Liberci jako Ludmila Poprová. Studovala na AVU i pod Maxem Švabinským. Místo státnic ji rodina dotlačila k nešťastné svatbě s Josefem Rónem. Po nevyhnutelném rozvodu přišla Macešková o majetek i o syna nemocného schizofrenií. Zůstal v péči otce.

Bohatý vnitřní život

I přes bídné poměry v chudém nuselském bytě pak ale tvrdila, že duchovně to bylo její velmi plodné období. „Její vnější život, když se podíváte z hlediska klasické biografie a faktografie, je vlastně banální. Ona ale žila životem vnitřním, mystickým,“ vysvětluje Putna.

„Pod slovem ‚mystický život‘ si obvykle představíte středověké jeptišky, žijící zcela mimo tento svět. Mohou pěstovat mystiku pořád. Ludmila Macešková si ale musela na živobytí sama a běžným způsobem vydělat. Nejpodstatnější bylo to, co popisovala ve svých denících: každý den našla čas na to, co nazývala duchovní praxí, tedy soustředění, meditaci, modlitbu, kontemplaci,“ říká historik.

Debutovala jako 50letá žena

I její druhé manželství s Jiřím Maceškou, se kterým měla dalšího syna, se rozpadlo. Na další partnerské soužití proto rezignovala a soustředila se už jen na psaní a duchovní život. Debutovala ve 46 letech sbírkou Okna s anděly (1944). K vydání ji připravil redaktor Bedřich Fučík.

On jí taky poradil vydávat texty pod mužským pseudonymem. Nejdříve si o ní mysleli, že pochází z okruhu katolických autorů. Ale její bohaté duchovní zázemí bylo úplně jiné. Podle Putny to byla „ezoterika buddhisticko-hinduistického střihu“. Druhá sbírka Neviditelný let (1947) skončila ve stoupě. Plně rehabilitována byla až po roce 1989, kdy její přítel Martin Kabát začal posmrtně vydávat postupně celé její dílo.