Přepis pořadu Jak to vidí - 6.11.

Jak to vidí Ivan Kraus


Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Ještě jednou krásný dobrý den všem přeje Jan Křelina, posluchačům dopoledním, posluchačům večerním, kteří nás poslouchají v repríze po jedenácté hodině, také náruživým čtenářům, kteří čtou slova Ivana Krause na našich internetových stránkách. Ano, Ivan Kraus je hostem Jak to vidí, dobrý den.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Dobrý den.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Témata dnes tři veliká: zdravotní pojištění v Tématu dne, Barack Obama, prezidentské volby ve Spojených státech a hádky ohledně Karlova mostu. Zdravotní pojištění je tak obrovské téma, že bychom u něj oba dva mohli zestárnout a nic by se možná nezměnilo a nestalo. Ještě než vám, pane Krausi, položím otázku k Tématu dne, zda jste spokojen s naším systémem zdravotního pojištění, řekněme si nejdřív tak seshora, co by vlastně měl občan chtít, očekávat, dostat od systému zdravotního pojištění? V čem je ten smysl?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
No, já si myslím, že vedle zdraví, pak už je to hlavně vzdělání, jsou to dva nejzákladnější sloupy společnosti, že jo. Co by měl občan očekávat, je, že by měl mít zajištěno, zajištěnu bez velkých sociálních rozdílů, to znamená, já mám málo, ty máš hodně penízků, kvalitní zdravotní péči tak, aby byl klidnej a mohl pracovat a že by ten systém měl být spravedlivě vystaven. A z druhé strany, že by to samozřejmě neměl nadužívat. To znamená takzvaně počesku, hodím se marod, abych do práce nemusel. Najít tu balanc asi není snadný. Ale jsou příklady, já vždycky vycházím z těchto příkladů v zahraničí, kde to poměrně vyřešeno je, viz Francie, viz Německo.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Vy tedy jste spokojen, nebo spíše nejste spokojen s českým systémem zdravotního pojištění?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já vstupuju po špičkách do toho zdejšího, já jsem stále pojištěn v zahraničí, stále si to platíme, protože jsme takzvaná volná profese. Kdybychom byli zaměstnanci, tak by automaticky zaměstnavatel platil, já nevím, šest, sedm procent, a nám strhával totéž. Takže my si platíme to zahraniční. A znám tu jednoho lékaře, který je mně ohromně sympatickej, protože kouří jako já, a protože dokonce nabízí pacientovi panáka, když se k němu přijde, s tím vysvětlením, to já odmítám, já nejsem na tyto věci, ale on říká - no, já to někdy nabízím lidem, abych věděl pravej tlak, protože když si doma dávají panáky a u mě ne, tak já ten pravej tlak nezjistím. No, to je krásnej, českej, ale on je kvalitní lékař. Já tedy tu českou systematiku znám jenom z médií méně než vy a nemůžu pořád pochopit, proč se z ní stává taková, takový střelivo politikum, modří takhle, oranžoví takhle. A proč nejsou schopni říct - víte co, porovnáme je. Jedna, dvě, tři, čtyři, pět od Skandinávie po Německu, Francii zahraničních systémů a nastavíme to podobně. Protože tam není, ono je to tak složitý, že je ještě horší to vynalézat znovu, jo, si myslím. A tady ta jedna, jedna věc je návyk na socialistické zdravotnictví. Další problém je, kolik let tu to zdravotnictví bylo a teď máme dvacet let od sametu. Ale my ve Francii, když byla žena operována před lety, tak jsme ani nevěděli, jaká to byla to klinika. Ona říká, že to byla privátní, já to ani nevěděl, nebo je to městská, ono to tam nehraje vůbec rozdíl. To je tak nastaveno ten systém, že máte..., a Francouzi na to velmi dbají, svobodný výběr lékaře nebo kliniky bez ohledu na to, zda je to placeno více státní kapsy, anebo míň. A to si myslím, že to je možný udělat, když oni to mají.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Jak to je tedy ve Francii? Vy každý měsíc povinně odvádíte nějakou částku na pojištění?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ano, když tam pracujete, tak je z vás automaticky zaměstnanec, ba dokonce z toho, kdo je volná noha jako my, vždyť jste tam jen půlroku. Oni vám strhnou a oni za vás totéž zaplatí a vy jdete k panu doktorovi, zaplatíte, já nevím, dvacet, třicet euro panu doktorovi a přijde vám sedmdesát procent zpátky do týdne, do deseti dnů od sécurité sociale, což je vlastně povinná, zákonná sociální služba od pojišťovny. A když chcete mít sto procent, tak se připojistíte, to není tak drahý, u takzvané mutuelles, no, a máte k té základní zákonné pojistce ještě druhou pojistku, takže dostanete veškeré ty penízky za to, za ten lék. Jinými slovy pro českou společnost, když vám dají sedmdesát procent a třicet ne, tak vlastně je to poplatek, že jo. To nedostanete to zpátky celý, ale vy máte tu možnost se připojistit a dostat všechno zpátky. Pak je tu ještě jedna pověst, kterou neuznávám. Pan doktor Rath tvrdí - to by nešlo, aby čeští, aby čeští šéfové těch, těch farmacií, těch lékáren, heleďte, jak hledám, lékáren, jste řekl Francie, aby nějak kontrolovali, kolik komu dali, vzali a tak dále, to není pravda, co tvrdí. Ve Francii máte kartičku jako kreditní od banky, jdete tam s receptem od pana doktora, dáte kartičku, oni ji strčej do počítače, přesně vyjedou a zaznamenaj, kolik léků vám dali a na kolik máte nárok na příští měsíc a na další, abyste třeba nebral deset krabiček, a ještě se vás zeptá - chcete takzvaný /nesrozumitelné/ a vy řeknete - co to je. Totéž, jenom levnější náhrada. A když v to věříte, tak řeknete - jo, dejte mi toto. Je to organizovatelný. Tady se bohužel často u nás objevují ještě takové mladistvé, no, mladistvé, myslím jako na republiku, legendy a mýty. A mně to vadí. Já myslím, že to je zbytečný.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Je pravda, že proti změnám ve zdravotnictví těmto, které plánoval tým kolem ministra Julínka, se strhl obrovský odpor. V podstatě v těch krajských a senátních volbách lidé vyslyšeli tu kampaň oranžovou a řekli, že za zdravotnictví platit nic nebudou, protože podle ústavy máme koneckonců nárok na bezplatné zdravotnictví, a to je zajímavé.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
To je, to je extrémní a je to nespravedlivý. Té jedné politické partaji se podařilo z toho udělat volební populistický, tvrdím já, program. Ti druhý prohráli, protože si to neuvědomili, ale to je jejich problém. Mně je jedno, jestli, zda budou ti barevní nebo ti barevní. Víte, ale jedna základní věc je taky ta, že třeba v tom německým a francouzským zdravotnictví se hledí na výšku vašeho příjmu samozřejmě. To znamená, když je někdo chud, anebo když je někdo, někdo důchodce a třeba minimálně, nebo já nevím, jakou penzi, tak se to zohledňuje. Zrovna tak se zohledňuje, zda je nezaměstnán, nikdo ho nevyhodí od lékaře. Na to musí být myšleno, na to v tý kase musí bejt. To je..., čili sociální spravedlivost tu je, no, tak když vydělávám veliký, veliké, velké peníze, no, tak samozřejmě asi mě srazej víc na toto zdravotní pojištění. A jestli jsem soukromník, no, tak to zase zohledněj v daních. Nejprv si zaplatím starobní, teda zdravotní a starobní důchod a stát mi dovolí, je-li rozumnej, abych platil za to míň daní, že se o sebe starám. Vždyť to má taky nějakou svou logiku, ne.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To je velice sociálně citlivé, co říkáte. To je skutečně, vypadá to spravedlivě.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Jenže mě tam nikdo nepustí k těm modrejm a oranžovejm. Já bych jim nic neříkal, já bych jenom říkal - pánové, víte co, já vám dám adresu jedný země, zajeďte si tam, nahlédněte. A věřte tomu, že z toho odvodíte něco, včetně nějaký kontroly nad tím, aby se nám z pojišťoven nestaly obchodní podniky, viz United states of America, kde to je opravdu bohužel velikej bolestivej problém, a byznys.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Takže byznys o zdravotnictví podle vás vůbec ne?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ne, takovej..., dvojí možnost. Angličané, národní zdraví, povinný zdraví i v Německu máte takzvanou takovou tu základní pojišťovnu, anebo jste u privátů, ale zákon vás nutí k tomu, že musíte být pojištěn, protože to je drahý a protože o vaše zdraví jde. Protože byste na to neměl, z týhle strany se na to jde. A to znamená, že i když narůstá, narůstají náklady ve špitále, tak se to musí zvládnout, protože nemůžou říct - ježíš, pane, pane Brown nebo, pane, pane Siegfried, my vás teď nemůžeme vzít s tím slepým střevem, ono by to stálo, já nevím, kolik set euro, tak prosím vás, to nějak doklepejte doma a pak uvidíme, až po bude konjunktura nebo co. To je, prosím s prominutím, to není jen mýtus, to je blábol, to je neopodstatněný.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
S Ivanem Krausem v Jak to vidí Českého rozhlasu 2 míříme k dalšímu tématu. Já ho trošku uvedu jinak, mně nedávno, když na vašem místě, pane Krausi, seděl Jefim Fištejn a mluvil o dalších kandidátech na amerického prezidenta, nejen o těch dvou, volala mi rozzuřená paní a křičela na mě do telefonu - nás to nezajímá. Nás to nezajímá, co se děje v té Americe. My Ameriku známe.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Ale podívejte.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
A podívejte, a už o tom zase mluvíme. Já se této paní tedy omlouvám, jestli jí to nezajímá, ale já zkusím trochu použít její argument. Barack Obama vyhrál prezidentské volby ve Spojených státech a mluvil jsem také s několika lidmi a oni říkali - no, nám je to vlastně jedno, co si tam v té Americe upečou, John McCain, Barack Obama, vždyť je to jedno. Je to jedno, myslíte, a zajímá nás to?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já myslím, že se mýlí. Já myslím, že se dost mýlí, protože žijeme ve světě, patrně o tom vědí zglobalizovaném a naše problémy a posledním důkazem toho je takzvaná finanční krize. Co si budeme namlouvat, která se rozlévá jako chřipka, když ji převezete letadlem tak zhruba. Tak jako pohled na, zda bude mít Amerika rozumné nebo rozumnější vedení v domě Bílém, do které se, je to poprvé v historii, dostává člověk jiné barvy pleti, to považuju za historický moment pro celou Ameriku. Tak my se nemůžeme odstřihnout, to je velkej omyl. My se, my jsme v EU, EU, Evropa tedy má nějakou vazbu na zbytek světa, protože nejsme jen Evropa, čili to jsou další kontinenty. Já myslím, že to je omyl a že naopak, možná že jsem, já nejsem tak naivní, abych byl chorobný optimista, ale vidím věci, vždycky snažím se vidět pozitivně, že naopak čím víc spolu můžeme mluvit, to máme jako sousedy. Jestli já s panem Putinem a s panem Obamou se můžu přes plot bavit, tak to je dobrý, tak si asi nebudeme tak často házet listí na tu jejich zahradu, pač budu línej to uklízet nebo někam odvážet, co jsou takový ty, že jo, známe ty hry v sousedství. Ono že je mezi námi moře nebo, já nevím, nějaká ta, to ono na tom záleží i to, jestli na sebe něco namíříme, nějakou tu rachejtly, jo, nějakou tu vintovku nebo jestli řekneme - dobrý, vy to vedete po svým, my to vedeme trošku jinak. Myslím si, že tito lidé žijou trošku v tom, čemu já říkám okresní myšlení. To je nebezpečný. To se týká všeho. Nám musí, nám nesmí bejt jedno podle mýho názoru ani Sarkozy, ani Gruzie. Ono to zní ode mě tak nábožensky, ale z čeho vznikají potom ty konflikty, že jo, že spolu nejsme schopný mluvit. Ono je to jako manželství. Tak se s váma, Rusáci, rozvádíme, kašleme na vás, Amerikáni, go home. Nic dobrýho, nic dobrýho z toho nevzešlo ani pro Fidela Castra, ani pro ty Kubánce na Floridě, jo, komunikovat, ne, myslím si já.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Bude se nám s Barackem Obamou komunikovat lépe než třeba s panem McCainem nebo s Georgem Bushem?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Nevím, jak pan McCain, abych mu nekřivdil, ale než s Georgem Bushem zcela jistě. Mně u George Bushe, teď řeknu osobní výsostní věc, vadilo hlavně především jedna věc, že on říkal, že mluví s pánbíčkem, že má prostě takovou linku a on si ho zavolá a pánbíček mu - George, he do it well, ty to děláš dobře, ne, teď to děláš blbě, přestaň pít a tak dále. A já jsem říkal - pane Bush, vy vytýkáte fanatikům, fanatikům, řekněme, a teroristům toho muslimského původu jejich fanatismus. A oni říkaj - my to máme v Koráně, my mluvíme s naším pánbíčkem. Čili on se dostával chvílema v mým pohledu na podobně demagogickou úroveň. A z toho potom dnes Amerika se vzpamatovává, protože mnozí říkají - my jsme neměli bejt v Iráku, my jsme měli bejt jinde. My jsme měli bejt v Afghánistánu proti Talibanu, a tak dále a tak dále. Do čehož bych nešel. Ale Barack Obama, Barack Obama, to si myslím, že může být příslib. Má zajímavou historii. A co on má? On má především, přichází v době, kdy Amerika má problémy, je jich mnoho, on to říká. Pak přichází se zprávou o změně. Pak má talent přesvědčit v Americe lidi o tom, že něco může udělat a potom přitáhl mladý lidi, kluky a holky k volbám, což samo o sobě je tedy už taky dobrý výsledek. A oni říkají, že on je velmi dobrý rétorik, že umí mluvit. Ale hlavně bychom si měli uvědomit, že z poměrů celkem velmi jednoduchých, sociálně žádných silných je to absolvent Harvardu, že jeho paninka je absolventkou..., ne, on dělal Harvard v Kolumbii, ona dělala Harvard Princeton. No, já si vážím každýho, kdo, to už je trošku kredit, kdo z nuly a zespoda dospěl svou prací a svými schopnostmi do nějakýho stupně sebevzdělání, že jo.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To je všechno krásné, co říkáte, ovšem když si přečteme třeba zprávu novináře Fareeda Zakarii o tom, jak vypadá současná americká demokracie, tak v tu chvíli se ptám, až tam tento jistě fantasticky vzdělaný...

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Charismatický.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Charismatický člověk přijde do toho Bílého domu, tak za ním přijdou všichni dárci, kteří přispěli na jeho volební kampaň, přijdou všichni ti lobbyisté, ty silné skupiny washingtonské a řeknou - tak my jsme tě podpořily a budeme v tom pokračovat a ty nám dej to a to a to. Předloží mu takhle dlouhý seznam. A co bude dělat Barack Obama, jestli..., mířím tím k tomu, jestli ten symbol změny a to charisma změny zůstane spíš před dveřmi volební kampaně.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Jestli bude dostatečně silnej a opravdu ten úkol je, to je titánskej úkol, takovouhle zem spoluřídit, vždyť on musí poradce, nejdřív si je musí najít, vybrat, moudrý lidi, nikdo nedělá nic dneska už sám v té funkce. Jestli bude silnej, tak těm soukromým dárcům nebude muset říkat nic, ty to..., slyšel jsem a četl jsem v Heraldu, že mnoho lidí dávalo peníze po malých sumičkách a tak dále. A těm velkým by mohl říct - pánové, vy jste viděli můj program, já jsem se jako zboží, co budu prodávat, prezentoval. A bude-li to rozumný, co budete chtít, samozřejmě nebude-li, lituji, budete se na mě zlobit. To jsou peníze, které se budou vracet společnosti, jo. To nejsou úplatky, gentleman. A to je možný, že se nám..., víte, jeho žena, jak jsem se dočetl předevčírem, mu říkala - ty seš fajn chlapík, ačkoli námluvy jim trvaly, a proto si myslím, že bys do politiky neměl, pač to není místo pro fajn lidi jako slušný. A já si myslím, ona ustoupila, je to moudrá žena, že udělal dobře, protože už první předpoklad je, že když ustoupíme tomu, že lidé s pevným charakterem nebo nějakou vizí, řekněme vizí, představa budoucnosti, nepůjdou do politiky, tak to můžeme zavřít ten krám. Tak nebude mít naději, tak tam budou technokraté, byrokraté a jiní -até. My potřebujeme lidi, já si myslím, všude, kteří mají přesah nějakej, jo, kterej vidí dál než já, abych mohl říct - jé, to jsem rád, že ho máme. A ten pán dře, šrotí, pracuje, ale on to nedělá pro sebe, protože úkolem snad politiky je, úkolem schreibera, psavce je snad něco lidem říct na papíře. Ale jestli někdo chce říct jenom o sobě, jak je důležitý, jak je krásný, jak má ve všem pravdu, jak je svět..., a prodat co nejvíc výtisků, tak to je špatný psaní. To je mně milejší psaní, který se málo prodá, ale o kterým pár čtenářů ví, že ten člověk někde chňapnul po životě, jako to v této zemi dělal Bohumil Hrabal až do svých padesáti let, když dělal v hutích, ve sběrných surovinách. Neseděl v žádných komisích, nebyl levicově nadšeně orientován, ale zase nám něco přinesl, a proto ho mám rád.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Poslední téma v Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha pro Ivana Krause. Koneckonců to zamlžené ráno tomu nasvědčuje, velká romantika, ale realita je trošku jiná. Karlův most, památková inspekce ministerstva kultury obvinila pražské památkáře, že při rekonstrukci Karlova mostu porušují zákon, že poškozují most, jeho historickou hodnotu, některé kameny ze zábradlí že nevracejí na původní místo, nenahrazují je ani přesnými kopiemi. Ti pražští památkáři se brání, že mostu bude zachována jeho původní podoba i funkčnost a navíc pokud jde o kameny zábradlí, ty jsou z různých dob, nejčastěji z devatenáctého století. Ta původní gotika je až tak metr pod dlažbou. Prostě sledujeme nějaký odborný spor, sledujeme ho proto, že se jedná o jakousi mostní zlatou kapličku. Vy tomu rozumíte, pane Krausi, o co jde?

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Jako vy, to jest vůbec. Dneska ráno, než jsem jel sem, tak jsem slyšel v televizi, že se taky zlobí ti kameníci, že tomu není tak, jak to říká ministerstvo, teda ta komise, že spíš jak to říkaj ty památkáři. Že se taky prej nedá posuzovat ten stav teď, dokud jsou ty kameny snad mladý nebo co. Já jsem z toho vyrozuměl nic. Jenom jsem si říkal, tak dobře, tak máme tu most, možná jeden z takových diamantů v Evropě náhodou, ano, my ho nestavěli, my ho máme udržovat. A teď to vidím tak, že tam jde o spor, protože nejsme dostatečně informovaný, spíš lidí, taky to někdo řekl, kteří sedí u psacích stolů. To je ale problém. Přece když se renovuje taková záležitost, kterou ten náš velký Karel IV. zadal sedmadvacet let starýmu Petru Parléřovi, jak mi tady předepsala žena, ona mi do toho mluví, jak vidíte, 1357, hodná, tak to by se taky dalo říct - jé, mladýmu Parléřovi on tady svěřuje nějakej most. No, pak přišli Braunové, postavili na tom ty pozoruhodný barokní sochy nahoře. Je to takovej diamant, a tak já bych si myslel, že to není jako stavět obchodní centrum, kde může dojít k nějakým problémům, že to není jako stavět baráček, že to je prostě dost jako zvláštní věc. Ale tyhle ty spory jsou, nejsou specifický u nás. My tohle to, na to máme takovou, takovou nějakou metodu nebo choutku. U nás se před hodně, ne přede, abych to řekl přehádá, já nevím proč. Já nevím, proč památkáři, kteří tomu podle mě musejí rozumět, a nějaká inspekce, který by tomu taky měli rozumět. Já jsem viděl v televizi nějakou paní, ta tam mávala takovýma obrázkama, nebyly dobře vidět, kameraman nenajel, červený, žlutý, zelený, co jaký kameny mají bejt kde. Já nevím nic. Já vím jenom to, že jsme zase tam, kde jsme byli. Jako s těmi oranžovými, modrými politiky, černými a dalšími. Prosím vás, máte chuť jako divák říct - sedněte si ke stolu nejdřív, než se do toho Karlova mostu pustíte a dohodněte se i s odborníky, který snad seděj mezi váma, co je jako vhodné, co se dá udělat, co to bude stát a tak dále. Teďka čtu, že magistrát je jaksi svolává, jo, připravuje židličky. Já si říkám, no, dobře, musí, už mu nic jinýho nezbejvá a nemělo tohle bejt náhodou, ptám se kacířsky, před tím?

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Určitě bylo.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Bylo. Tak nevím, o čem tam mluvili. Nevím, o čem prostě jednali, protože poškozený kámen, starý kámen, vždyť už se opravoval Karlův most po povodni, už se opravoval snad dvakrát, že jo. Byly určitý zásady, který snad byly nutný. To je, to je jako..., budeme se hádat nad pacientem, kterýho nám přivezli, my lékaři nejsme jako příklad, kterýho nám přivezli do špitálu, tam není často čas se hádat, tam se musí najít řešení, že jo. Taky se může stát, že se něco nepovede, pochopitelně. Ale pro veřejnost, pro takoví lidičky, jako jsem já, pro pana nikdo, kterej neví vůbec nic o kamenictví a ví jenom, že se může projít po nejnádhernějším městě, teda mostě, podívejte přeřeknutí, mostě v Evropě, tak jako já nevím. Víte, mě u toho napadá jedno, ten Karel IV. by asi dal nějaký lidi, kdyby se mu tohle stalo, do hladomorny, jo, ten by to, že jo, to byl středověk, jo, prostě byl řekl - tak hlava ne dolů, jsem liberál, ale jdeš do hladomorny. Ale my, my jsme si měli opravdu uvědomit, že takhle, co tu bylo, než jsme přišli, tak bysme, když už jsme tu nezanechali, nezanecháme možná příliš hodnotnýho, novýho, tak bychom měli aspoň udělat všechno pro to, aby to zůstalo, co tu bylo, než jsme přišli. A s touhle ideou by ti inspektoři a ti památníci, nebo jak, a ti kameníci a ti všichni zúčastnění na to měli jít. A ještě mám jednu kacířskou pochybnost, možná se mejlím, bylo výběrové řízení? Jsou to nejlepší firmy v této zemi, kde výběrové řízení často probíhají, takže je vybráno před vybíráním? Jo, doufám, že tomu tak není, jo, protože já bych držel jenom tomu Karlově mostu palce, jestli můžeme, a u toho bych pozůstal.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Vlastně celé to dnešní Jak to vidí se točilo kolem jednoho tématu - schopnost se domluvit. Schopnost se domluvit a udělat něco pro společnou věc, ale ta schopnost tady pořád nějak nenarostla ještě nebo ta vůle k tomu.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
A čím to je?

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
To já nevím. Já to, já to nevidím dnes.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
To uvidíme někdy jindy.

Jan KŘELINA, moderátor
--------------------
Uvidíme to někdy jindy. Spisovatel Ivan Kraus byl hostem Jak to vidí Českého rozhlasu 2 Praha, já vám za to děkuji a těším se na to někdy jindy, na shledanou.

Ivan KRAUS, spisovatel
--------------------
Já děkuju vám a těším se na příště, na shledanou.