Přepis pořadu Jak to vidí - 31.10.

31. říjen 2008

Hostem pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha byl v pátek 31.10. geolog a klimatolog RNDr. Václav Cílek CSc. (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí RNDr. Václav Cílek CSc.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Posloucháte Český rozhlas 2 - Praha, pořad Jak to vidí. Dnes je naším hostem klimatolog, spisovatel, geolog Václav Cílek. Dobrý den.

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, spisovatel
--------------------
Dobré ráno.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Cílku, my probereme různá témata a zamyslíme se nad budoucností naší požitkářské civilizace, podíváme se také na jedno vlastně ne moc známé dílo, autorem je Jan Evangelista Purkyně. Zastavme se nejdříve u otřesů naší země. Nedávno Chebsko a západní vůbec zažily sérii zemětřesení, seismologové jsou tak trošku bezradní nebo nevědí vlastně, jak si to vysvětlit, jestli lze vůbec další otřesy očekávat. Jak to vidíte?

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, spisovatel
--------------------
Jako obecně zemětřesení se předpovídá špatně a představte si takovou jako celkovou globální situaci, že máme africkou desku a ta tlačí, jako součástí tý africký desky je vlastně i kus Itálie, kus Středomoří, a ta tlačí na tu desku evropskou, a když tlačí víc a když ty obě desky jsou propojené, tak se nám vrásní pohoří. A tohle to napětí se v malém měřítku právě vybíjí těmi zemětřesnými roji, což je taková jako série až několika desítek menších otřesů. A vlastně to je vůbec nejlepší možný řešení, že místo toho, aby jednou za čas přišlo pořádný zemětřesení, tak máte každou chvíli nějaký zemětřesný roj. Prognóza je taková s určitou pravděpodobností, že otřesy se budou opakovat a že nebudou hrozné.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže je to menší zlo, dalo by se říct?

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, spisovatel
--------------------
Menší zlo, ano, ale jako podívejte, jako teďka si jako pojďme uvědomit, že my se vlastně bavíme, začínáme jakoby otřesem a menším zlem, a to je to, o čem jsem trošku chtěl mluvit, že jakoby celá společnost je negativně laděná. Místo toho, abyste si tady se mnou po ránu připíjela šampaňským, že ležíme v nějaký stabilní oblasti Evropy, kde zemětřesení téměř se vůbec nevyskytuje, a společně jsme tady jako do toho jako zpívali a jásali, tak se tady bavíme prostě o tom, jestli náhodou to Chebsko jako nezmizí z povrchu zemského, používáme výrazy jako zlo, i když ve skutečnosti se jedná kupodivu o docela velké dobro. První dobro ve stabilitě a druhé dobro v tom, že ty otřesy jsou mírné a že přicházejí právě v těch ... že se vybíjejí v těch drobných změnách, ne v jedné velké změně, která možná jednou teda zničí San Francisco, třeba během dalších třiceti let.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže vlastně mnohé věci - i to zemětřesení - velmi negativní věc, měli bychom hledat pozitiva spíš v tom životě, jak jste říkal, že jsme příliš negativističtí.

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, já jsem teďka viděl film, který mnou trošičku jako otřásl, je to film BBC a jmenuje se to něco jako Moc strašidel nebo přízraků, a základem toho filmu je ukazování takový jako paralelní linie islámského fundamentalismu v arabských státech a křesťanského fundamentalismu v Americe. A ty Američani vycházejí z teorie nějakého Strosse, je to poměrně vlivná skupina těch neo-konzervativců, a vlastně film ukazuje, jak už počátkem těch sedmdesátých let, kdy Kissinger vedl takové ty rozhovory o odlehčení, de teint toho světa, jako o zmírnění toho válečného napětí, tak oni naopak tihle ti konzervativci, kteří po dvaceti letech za vlády prezidenta Bushe přešli opět do toho Bílého domu ti stejní lidé, tak začali vymýšlet to, jak Rusové obcházejí všechny možné dohody, dokonce tam byly jakové věci jako naprosto nerealistické, že ponorky nejsou detekovatelné proto, ne proto, že by je Rusové neměli, ale že jsou tak dokonalé, že nejdou detekovat, takže tam se tenhle ten film se týká jakoby vytváření atmosféry strachu. A dokonce tihle ti Američani zdá se, že v té politické teorii navazovali na takovou tu teorii vytvoření národního mýtu, kterému nemusí věřit elity ale. A součástí toho národního mýtu je přesvědčení, že Amerika je jedinečná a že Američani jsou tady proto, aby bojovali se zlem. V podstatě doopravdy, když jdete do hloubky, tak to má rysy teologické, a teďka na to nějakým zvláštním způsobem reaguje ten arabský svět, kdy původně to muslimské bratrstvo je relativně mírumilovné, ale v Egyptě po roce 1955 na chvíli CIA školí egyptskou policii, ta mučí příslušníky toho bratrstva, ty pod vlivem mučení se začínají nějakým způsobem silně radikalizovat, začínají věřit víc na to násilí, ten jejich hlavní mistr, ten Kut je popraven, druhý den po popravě vzniká ilegální organizace, kterou vede Zaváhrí, a ten se stává takovou jako ... hlavním poradcem Usáma bin Ládina. A film dál ukazuje, že celá koncepce Al Kajdy je napůl jako vymyšlená, a je to proto, že v roce 2001 Američani potřebovali odsoudit teda Usámu jako pravděpodobného organizátora útoků na ambasády tedy v Keni a v Tanzanii, a tak v podstatě vymysleli, teďka se nechci dostávat do detailů, koncepci jako tajný teroristický sítě světový, i když ve skutečnosti se jednalo o velice nebezpečné izolované islámské bojůvky jako takové. A vlastně ta koncepce toho jako velkého nepřítele po tom roce 2001 zabrala podobně, že to vymýšleli podobní lidé nebo stejní lidé jako v těch sedmdesátých letech, to přehnané nebezpečí teda toho Sovětského svazu. Takže já teďka mluvím trošičku nesouvisle, ale jedná se mi o to, že si v hlavě rovnám, s takovou jako hrůzou si uvědomuju, že značná část politiky je o vytváření těch negativních obrazů, kdo je Topolánek a kdo je Paroubek a takový jako ... takový ty, že se hledá zlo, ohrožení, negace. A když vy jste začala mluvit o tak skvělý věci, jako je zemětřesení, prostě v termínech jako zla, tak si zase uvědomuju, že pravděpodobně tenhle ten politický nátlak nebo tahle ta politická atmosféra těch negativních aspektů jako ovládá nebo jako je takovej trošku jako jed v týhle tý společnosti jako takový, tak jsem říkal, že by bylo pěkný to nějak změnit na pozitivní, a to pochopitelně trvá celá desetiletí a za současné situace velké nejistoty nebo velké houpačky to vlastně vůbec nemusí fungovat.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jak se v té spleti vlastně polopravd nebo koncepcí a podobně orientovat? Asi to není snadné, pak jak člověk podléhá těm vlivům, samé špatné zprávy, které převažují, možná také dělají publicitu nebo zvyšují náklad.

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, spisovatel
--------------------
To je právě to, že nakonec zjistíte, že pravděpodobně se v tom vlastně vůbec orientovat nemůžete. A je hrozně jednoduchý, protože to dělají jako třeba radikálové, to celý jako odmítnout a říct: Ano, nemůžu se v tom orientovat, nebudu se v tom prohrabovat, vymyslím si vlastní pravdu. Ta vlastní pravda pak je většinou ještě horší a ujetější než ten mainstream jako takovej. Já myslím, že to je ... že žijeme v určitý atmosféře a že vždycky v nějaké atmosféře žít budeme, že ta atmosféra je vždycky nějakým způsobem zkreslená, ta atmosféra studené války nebo ekonomické soutěživosti nebo tak, a že to jediný, co s tím můžeme dělat, si to vlastně kompenzovat právě něčím hezkým, jako rozumným, lidským, přírodním, hudbou nebo těmahle věcma.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Říká Václav Cílek, host dnešního vydání pořadu Jak to vidí. Posloucháte Český rozhlas 2 - Praha, posloucháte pořad Jak to vidí, dnes Jak to vidí Václav Cílek, klimatolog, spisovatel a filozof. Já jsem v úvodu dnešního Jak to vidí zmínila, že se podíváme na jedno zajímavé dílo, toto téma jste si velmi rád vybral, je to neznámé dílko, filozofické dílo, autorem je Jan Evangelista Purkyně, největší slovanský přírodovědec. Má takový zajímavý název Útržky ze zápisníku mrtvého přírodovědce. Můžete nám přiblížit toto dílo, pane Cílku?

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, spisovatel
--------------------
Tohle je hrozně zvláštní věc ze zvláštní doby, okolo roku 1847, kde se všude v Evropě a v podstatě i v Americe objevují pokusy o vysvětlení Země. Co to je jako geognosie. A Purkyně vydal, on působil ve Vratislavi, on to byl vlastně fyziolog, uměl skvěle mikroskopovat, taky jeho fyziologická pozorování jsou dodneška považována za základní, ale zároveň tam chodil do nějaké filomatické společnosti ve Vratislavi a tam se bavili třeba hodně o poezii. A Purkyně sám říká: Naučil jsem se základy litevštiny, abych mohl referovat o litevských zpěvech, takže takovýhle, a objevoval do toho ještě rukopisy po Komenském nebo Pulkavovu kroniku, které byly ukryty ve vratislavských archivech. To znamená už jako zvláštní věc pro nás je ta šíře, pak se jako nedivíme tomu, že ten Purkyně podává ten návrh na založení té České národní akademie věd a umění, a jsou tam jak ty vědy, tak umění, protože on sám je vědec, ale ty kontakty s tím uměním jsou velice jako úzké. Třeba tam je krásný příklad Caruse, Carus byl profesor, porodník z Drážďan, on se stýkal s Purkyněm, a zároveň Carus ve volných chvílích doprovázel toho vlastně největšího německého romantického malíře, toho Caspara Davida Friedricha, jak kreslil takový ty útesy na Rujáně a lesní svatyně a takový, tak ho doprovázel na cestách a kreslil Carus takový jako úplně zenový, hrozně jako jemný věci. Takže základní jako naštelování tý vědecký společnosti bylo něco jako mezi vědama a uměním. A teďka k tomu přicházela filozofie a já o tom mluvím proto a připadá mi to zajímavé proto, že mám pocit, že tato situace roku 1848, půlky devatenáctého století, se nějakým způsobem teďka vrací. A víte, věda je o shromažďování údajů a filozofie je o významech, a víte, jak jsme zahrnuti vlastně informacemi, těch informací je vlastně hrozně málo, takže nám nescházejí informace, ale schází nám významy, takže ta filozofie, pokud skutečně jako se, řekl bych, neuzavře do svého jako jazyka a schválně se nevzdá jako všem lidem, je právě o vyhledávání významů, aby se prostě řeklo, jasně, to, na čem se díváme v televizních novinách, jsou ze dvou třetin prostě blbosti z hlediska významu, to nejsou informace, takže je to takový ... takové jako, půlka devatenáctého století je taková velká syntéza. A v čem se ta syntéza vrací tedy? První věc, která člověka napadá, je, že okolo toho roku 1850 ta společnost je čím dál tím víc průmyslová, ekonomicky vyspělá, může si dovolit začít přemýšlet konečně. Druhá věc je taková, že rok 1848 je rokem všech možných revolucí, ale mentálních, ono je to dobře vidět v té Americe, takový ten nástup spiritualismu, 1848 na barikády tam nikdo neleze jako v té Paříži, takže podobně jako i my máme pocit, že přichází nějaký nový svět, že je nějaký předěl, třeba skrze finanční krizi nebo energetickou nebo potravinovou nebo demografický rozvoj. A další věc, já někdy učím a chodím mezi jak umělce, tak přírodovědce, tak jsem jako vždycky překvapenej, když vidím, třeba kolik přírodovědců maluje nebo se věnuje nějakému typu umění. Zdá se mi, že toho je mnohem víc, než tomu kdykoliv bývalo, ale zároveň ti umělci třeba z té Akademie výtvarných umění nebo z brněnské FAVU mají taky velký zájem o vědecké výsledky. A já jsem si zde, protože ti umělci pochopitelně jako vždycky cítí tu dobu a cítí ji ostře, ale nemají k tomu údaje, takže potřebují ty údaje, takže jakoby se ten svět na jedné určité úrovni vědy a umění propojoval jako nazpátek vlastně, jako v tom devatenáctém století. A jestli se teda můžu vrátit k tomu Purkyněmu, tak Purkyňovi se tehdy dostal do ruky, dostala do ruky knížka vydaná nějakým Ernstem, která se jmenovala Planetognosis, gnosis je něco jako nauka, vědění nebo odkrytý vědení o planetě jako takové. A on anonymně, německy na to reaguje spiskem, kterej zůstal nedokončen, protože asi záhy Purkyně jako onemocněl, a tam řeší věci, ze kterých by dneska vědeckým kruhům jako vstávaly vlasy hrůzou jako na hlavě, třeba jestli je Země ... jestli má jako ducha nebo duši, jestli jako ... jakým způsobem je organizována, nebo jestli život začíná v plynných stadiích vývoje Země, nebo jestli člověk po smrti, jaksi ta jeho duše jako přebývá ve větší duši, což je ta Země celá jako taková. A na Purkyněho, víte, my se můžeme dívat mnoha různými způsoby, jako převládal pocit, že to je ten jako velký vědec, což nepochybně je, druhá věc, on když se vrátil do Prahy, je, že on se stal velkým organizátorem a on stál za programem prvního vědeckého časopisu, ale on si taky uvědomoval, že národ je něco jako velký člověk, a ten velký člověk musí mít zdravé orgány. Takže on systematicky u všeho účelu může být, takže jako orgánům českého národa, jakoby velkého člověka, který bytuje, to slovo bytuje, v nějakém jako ... jaké bytosti, což je jako lidstvo, a ta bytuje teda ještě v té zemi jako takové, patří třeba Národní divadlo. Je to, ty orgány zároveň musí mít ten krevní oběh, což je ten oběh těch informací, to jsou ty časopisy, a Purkyně teda taky stojí za tím návrhem té české Akademie věd a umění. A důležitá věc je, co se z těchhle těch náplní a programů jako vydrželo a co ne. Tak jako především se zdá, že dneska je hrozně problematická role Národního divadla, o kterém vlastně, ono jako do značný míry naplnilo ten úkol toho devatenáctého století dát národní kulturu, dneska už ji jednak máme a jednak už ta naše národní kultura je do značné míry mezinárodní jako taková a je to vnímáno pozitivním způsobem, takže myslím, že hlavní problém Národního divadla nejsou ty špatné inscenace, na které každý nadává, ale ta vize, co jako národní instituce v jednadvacátém století de facto znamená. Teďka u tý Akademie věd je to zase taky složitá situace, protože máme tu národní složku vědy, bádání o Boženě Němcové je prostě doopravdy jako národní záležitost a potřebujeme ho mít, stejně jako zemětřesné roje na Chebsku je v podstatě jakoby lokální věda do značné míry, i když má tady nějaký mezinárodní dopady jako takový, tím chci říct, že u tý vědy potřebujeme mít část těch národních charakteristik těch lokálních a potom pochopitelně část těch mezinárodních jako takových.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Právě, že vám do toho skáču, pane Cílku, podle Purkyněho musí mít i věda, jak ten globální, tak i lokální význam.

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, spisovatel
--------------------
Nejenom, tohle to ... tahle ta věc je nám, kteří pracujeme prostě jako v regionech, naprosto zjevná, protože třeba, já nevím, protipovodňový opatření navržený pro určitou oblast musíte navrhnout jednak z hlediska, dejme tomu, globální předpovědi klimatu, co se bude dít, a jednak prostě z hlediska naprosto lokální znalosti terénu, kudy ty řeky tekly předtím. Takže já se vrátím k tomu filmu BBC, oni tam mají právě v těch šedesátých a sedmdesátých letech takovou jako vsuvku, že lidem nelze věřit, národům nelze věřit, je to v pozadí o tom Sovětským svazu jako takovým, že se dá věřit jenom číslům, a já myslím, že v tý době právě tahle ta politická atmosféra, v těch sedmdesátých letech, že se dá věřit jenom těm číslům, vedla k vytvoření valuačních systémů, to znamená systémů hodnocení vědy, které jsou založeny na číslech, protože všichni ostatní jinak lžou a zkreslujou, proto jsou tady ti politici, kteří jinak ztrácí pomaloučku jakoby moc nebo vliv na lidi, ale v okamžiku, kdy je nějaký nepřítel skrytý, tajné teroristické hnutí, kterému je třeba se postavit, tak zase opět jako tu moc mají. Takže několik let se v České republice, ale i ve větší části Evropy, právě vedou spory o to, jak hodnotit vědu, a většinou vítězí ty takzvaný objektivní číselný údaje, což je na jednu stranu v pořádku, ale na druhou stranu si člověk musí být vědom, že to může být taky trošku pohrobek studené války vlastně, to je jako hrozně zvláštní, jak ten svět vědy pochopitelně podléhá dobové atmosféře teda a nějakým způsobem s ní pracuje.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Co by tomu řekl té dnešní situaci Jan Evangelista Purkyně, co myslíte?

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, spisovatel
--------------------
Já myslím, že by byl nějakou dobu zmaten, ale jeho zmatek by byl trochu jiného možná rodu, protože on by si řekl: Ano, je-li tady třeba ekonomický systém, který je nepochopitelný, tak on si tam představuje, uvádí tuhle tu metaforu, že jako je třeba ten národ, ten velký člověk nebo země taky jako bytost a má krevní oběh nějaký, takže ta jedna bílá nebo červená krvinka se sice účastní toho celýho kolotání tohohle toho světa, prochází všemi částmi systému jako takovým, ale vlastně jako tomu celku nerozumí, možná ani nemůže rozumět. To znamená, já si myslím, že Purkyně by se s mířil s tím, že celku světa neporozumí, podíval by se, co je v této společnosti nemocného, anebo naopak co je zdravého teda, a snažil by se, tak jako to dělal vždycky, vytvořit takovou síť zdravých orgánů, které by konstituovaly toho zdravého člověka, tedy ten národ.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Měl by asi hodně práce.

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, spisovatel
--------------------
Měl by práce šíleně moc, za jeho situace to bylo jednodušší, protože on byl tak jako světoznámý, že znal každého, byl velkou autoritou a zároveň ono to není jasné, nakolik to jako hrálo roli, nebo nehrálo, on měl velmi úzké svazky se Svobodnými zednáři, což je taková organizace, která v té první polovině devatenáctého století, jako není jasné, nakolik to je ta mysteriózní organizace a nakolik to byla společenská povinnost totiž víceméně, on byl vzdělán u piaristů, to byl takový řád v Mikulově, který dokonce bral evangelíky a Židy, a ten se jako zaměřil jako na vzdělávání, ale jako málo platný, ta rakouská monarchie měla zase tu politickou situaci, měla ty špicly, měla takový ten cenzor ... cenzorství, policejní útlak jako takovej, a církev byla spjata s tímhle tím vším, byla spjata se státním zřízením a tím pádem byla teda spjata i s těma jako negativníma aspektama, třeba toho špiclování a tak a zároveň se bála změn, to jako devatenácté století je století obav o změny, což pak jako několikrát se vybuchne právě v tom roce 1848 a později, takže nezávislí duchové tehdy se snažili hledat nějaké alternativní řešení a často je nacházeli právě v těch osvíceneckých kruzích, který byly, to osvícenectví vedeme, jakože to je jako racionální, že to je jako současná věda, ale to osvícenectví tehdy obsahovalo zároveň ten romantický prvek tý geognosy, jak jsme se o tom jako bavili, a takový ten mysteriózní, jako třeba u těch Svobodných zednářů, to znamená, Purkyně byl propojenej s celým německým a celým českým světem, takže jemu věci se organizovaly mnohem lépe, než by se organizovaly komukoliv z nás, protože ten svět je složitější dneska.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já myslím, že to jsou tak zajímavé názory, které právě jsou i v knize nebo v díle Útržky ze zápisků mrtvého přírodovědce, tak mě napadá, že nevím teda, kdy kniha vyjde.

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, spisovatel
--------------------
My bychom to rádi vydali, ono to je taková jako hodně zapomenutá věc, vyšlo to v tom roce 1847 německy, pak to přeložil Emanuel Radl v roce 1910 a zapadlo to a pak to ještě překládal docent Loužil někdy před dvaceti lety jako takovými, a já bych rád tohohle toho Purkyněho vrátil do českého povědomí s esejemi Tondy Markuše, Zdeňka Neubauera a dalších přírodovědců. A je to nejenom jako doklad o době a o Purkyněm jako takovém, ale já si myslím, že ono to otevírá ten prostor vedoucí k Boženě Němcové a ke Karlu Hynku Máchovi jako takovému. Mácha pozoruje oblohu a nevymyslí žádnou hvězdokupu, jako pozoruje zemi, Purkyně popisuje ducha zemního a Mácha s ním jako hovoří přímo a Božena Němcová jede na to Slovensko a do těch Uher a sbírá ta přírodovědná pozorování prostě a kde se vyskytuje ten celest v té dolině, a to úplně jako, a Purkyně jí nadává a říká: Vy byste se už měla vykašlat na ty vaše báchorky a na tu vaši folkloristiku, napište pořádnej velkej román jako George Sandoval, protože cítí, že ten národ by měl mít ten pořádnej román, a Němcová nemá síly a vzdoruje mu.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Možná bychom si mohli pak i ty Útržky ze zápisků mrtvého přírodovědce Jana Evangelisty Purkyně vzít do metra, jak si bereme i Boženu Němcovou, což je krásná akce Českého rozhlasu, kde si můžeme vlastně stáhnout ve formátu MP3 české klasiky. Já děkuji moc Václavu Cílkovi za vaše zajímavé povídání, za otevření zajímavé kapitoly neznámého dílka, které si zaslouží naši pozornost. Hostem Jak to vidí byl dnes Václav Cílek, klimatolog, spisovatel a filozof. Já ještě připomenu, že pořad Jak to vidí vysíláme od pondělí do pátku v době od půl deváté v premiéře a po třiadvacáté hodině v repríze. Přepis pořadu i jeho zvukovou podobu najdete na webu Českého rozhlasu 2 - Praha na adrese www.rozhlas.cz/praha. Hezký den a na slyšenou.

Václav CÍLEK, klimatolog, geolog, spisovatel
--------------------
Hezký den, na shledanou.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Václav Cílek
Spustit audio