Přepis pořadu Jak to vidí - 3.11.

3. listopad 2008

Hostem pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha byl v pondělí 3.11. historik Pavel Kosatík (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí JUDr. Pavel Kosatík

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Hezký dobrý den přeji publicistovi a historikovi Pavlu Kosatíkovi.

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
Dobrý den.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vítá vás i Daniela Brůhová. Co dnes probereme v Jak to vidí? Zaměříme se na cenzuru na webu, tedy cenzuru na Internetu. Doufám, že se dostaneme i do Vídně na výstavu van Gogha. A také bych ráda zavzpomínala na Dušičky. Byl jste včera na hřbitově?

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
Byli jsme samozřejmě.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak k tomu se, doufám, také dostaneme. No, a my máme dnes celodenní téma, agresivita ve školách, proč narůstá? Tak tím pravděpodobně dnešní povídání uzavřeme. Ale vrátím se k tomu, co jsem říkala na začátku. Cenzura na Internetu.

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
No, vy jste nasadila tak jako silným slovem silný tón. Já jsem si to vybral, myslím, v takové jemnější podobě, nebo nevím, jestli ti lidé, o kterých budu mluvit, jestli by byli rádi, kdybychom to takto nazývali. Já se tím taky nejsem jistý. Prostě myslím si, že to ani neproběhlo novinami, že se to objevilo právě jenom na webu. Ale já to považuju za nikoli maličkost, ale za potenciálně velmi důležitou věc. Koncem minulého týdne, tuším, že 31. října, oznámil jeden z podle mě velmi dobrých zpravodajských webů, Aktuálně.cz, že začnou, oni tomu říkají, já jsem si to vypsal, ocituji to: "důsledně administrovat diskuse pod všemi články." Tím se tedy myslí nejenom diskuse pod, dejme tomu, blogy, kde /výpadek signálu/ osobnosti veřejného života a kde opravdu, když je někdo napadá a třeba sprostými slovy, tak asi celkem jsou logické důvody to čistit a vím, že tam jejich šéf, správce těch blogů, pan Stejskal, že on to od začátku vlastně toho webu pečoval. Ale oni to teďka zavádějí i pod zprávami, to znamená pod zprávami z politiky, když někdo třeba začne urážet nějakého politika, tak oni se tomu budou chtít zamezit tím, že ty urážky budou mazat. A to je, ano ...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A nemá to, nemá to právní důvod? Přemýšlím o tom, jestli potom Aktuálně nemůže být napadeno, že nechává taková to vyjádření vulgární, hrubá.

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
No, právní důvod by to byl, pokud by šlo o nějaké konkrétní skutkové podstaty trestního zákona, to znamená, kdyby někdo napsal, já nevím, Cikáni do plynu, což se občas děje a vím, že se to pak teda nebo zažil jsem, že se to pak rychle maže, no, tak to je výzva, já nevím, k rasové nesnášenlivosti nebo prostě podněcování k trestným činům. Zcela jistě by se mělo trestat, teďka nebudeme mít iluze o tom, jak se to konkrétně trestá, ale dejme tomu, že toto je určitá /výpadek signálu/ poměrně přesně pojmenovaná a kde tedy minimálně ti, kdo ten web provozují, určitě vědí, co to ten trestný čin je a podle toho by se k tomu měli chovat. Ale tenhle ten případ se netýká těch trestných činů nebo dejme tomu toho, že by někdo začal šířit dětskou pornografii a tak, ale týká se případů, kde například ten člověk se může cítit uražen nebo kde se může cítit, no, zhanoben nějakou nadávkou a tak, a to už jsou věci mnohem spornější a hlavně hrozně obtížně podle mě se pojmenovávají objektivně. Víte, vás velmi pravděpodobně uráží něco jiného než mě a já sám u sebe jsem si vědom toho, že trošku něco jiného mě urazí v pondělí, trochu něco jiného v úterý, že to prostě není úplně objektivní nadefinovaná kategorie, kterou bychom sdíleli.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já si dovolím zase jednu technickou poznámku. Když se občas dívám na ta vlákna diskusní na webu, tak je pravda, že mě odrazují ta vlákna, kde se vulgarity, hrubosti, ale ráda si přečtu diskuse, které jsou konkrétní, věcné, třeba tam ten člověk vyjadřuje i dost rozčarovaným tónem své názory, ale není hrubý. Tak to mi nevadí. Možná tedy, že to administrování spočívá v tomto?

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
No, to je těžká věc. On ten, že jo, tak web je nebo Internet je nejdemokratičtější médium, tam prostě nemusíte platit žádnou kauci, abyste se tam dostala, nemusíte v podstatě ani umět psát, prostě stačí, že někam něco pošlete a oni velmi pravděpodobně to zařadí a já si myslím, že tento princip víceméně všichni uživatelé chápou a s tímto k němu přistupují, že je to skutečně něco trochu jiného, než když by někdo napsal takové sprosťárny do novin, kde se to otiskne na papíře, jako ten rozdíl mezi těmi tištěnými médii a těmi internetovými, myslím si, v té míře nebo v demokratičnosti přístupu vždycky bude a já se trochu bojím toho, aby, víte, já nepotřebuji číst samozřejmě sprostá slova na Internetu, ale aby až se to začne prostě plošně likvidovat a čistit a rušit, tak kde prostě bude ta míra a vy tedy jste to nazvala cenzurou. Já jsem se to snažil zmírnit, ale ono to kamsi tímto směrem jako velmi pravděpodobně může dojít a je to hlavně důležitá věc. Já bych rád, kdyby se to stalo tématem, protože pokud to ostatní weby zavedou taky, tak by mohla, já netvrdím, že se to teď děje, nebo že na tomto servu, ale může se to velmi snadno stát, vznikne jakási kasta tedy těch profesionálních čističů, kteří budou ty diskuse administrovat způsobem, který je velmi obtížně průhledný, a ono by to, no, nebo takhle to ještě řeknu, nemůžu si pomoci, mně se vždycky v podobných souvislostech vybaví ten docela proslulý Formanův film Lid versus Larry Flint, je asi deset nebo dvanáct let starý, posluchači starší pětadvaceti si ho určitě aspoň vybaví, o co tom šlo. To není úplně tentýž případ, jako na Aktuálně.cz, ale je docela podobný. Tam šlo o to, že jakýsi pornomagnát se v zájmu tedy zvýšení sledovanosti nebo čtenosti svého pornočasopisu si tam vymyslel zprávu, že, pokud se nepletu, nějaký úctyhodný duchovní, který přes televizní obrazovky, jak to tak v Americe chodí, měl velmi velký vliv, tak podle toho Larryho Flinta, tuším, se dopouští pohlavního styku se svou matkou, nebo něco takového. Ten člověk se cítil uražen, podal žalobu a teďka vznikl velmi složitý soudní proces, ze kterého vyplynulo, že to, že on se cítí uražen, není to úplně nejdůležitější, protože vzhledem k jeho společenské pozici je vyloučeno, aby jenom trochu soudný člověk této zprávě uvěřil a že tedy jemu nevznikla škoda. Vidíte, /výpadek signálu/ dostává se teda do úplně jiné roviny, ne do té subjektivní, jak se kdo cítí, /výpadek signálu/, jestli věcně se někomu škodí. A znova, ať nejsem podezříván, že tady obhajuju sprostá slova, snad jsem tady v tomhle pořadu, doufám, taky nikdy žádné neřekl, ale když už to prostě padne někde, tak mně to nepřijde tak kategoricky strašlivé na webech, kam by tedy, protože je to zpravodajský web, tak předpokládám, že tam nechodí třeba malé děti, aby se to muselo apriori mazat a aby se těm uživatelům říkalo - my vás před tím budeme chránit. Já nevím, jestli já bych o takovou ochranu stál, já bych si připadal jako strašně dětinský, že, jako takovej premiant někde ve škole, kde o mě pečujou a já vlastně bych o sebe měl pečovat sám. Vždyť to, to, jestli jsem uražen, nebo ne, to je skutečně můj problém a já si ho musím vyřešit. Možná ze mě mluví to, že když člověk píše knížky, tak je neustále, nechci říct, urážen, ale je pořád vystavován kritikám, což jsou jakoby standardizované texty, to je o několik řádů výš než diskuse na webu, ale to vám potvrdí každý, kdo někdy k literatuře přičichnul, tam se velmi tvrdé podpásové argumenty používají taky, tak možná, že tohle člověka trochu vycepuje.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy chcete naznačit, že pro vás demokracie, protože jste Internet nazval nejdemokratičtějším médiem, je víc, než kdyby vznikla, použiji vaše slova, jistá kasta čističů, cenzorů, abychom se nevrátili k dobám minulým, ze kterých máme jisté zkušenosti.

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
No, tak abychom se vrátili k dobám minulým, tak by to muselo jít shora, musela by velká většina lidí si to odhlasovat. To v této fázi nejsme a já si, moje představivost už nikdy nebude taková, abych si tady tohoto obával. Ale jako může ani ne tak ta demokracie, jako spíš svoboda, jako může to tu svobodu dost podstatným způsobem, naši svobodu, naši svobodu projevu, atakovat a je to důležitá věc. Právě tím, že je to jakoby taková drobnost, je to taková maličkost. Člověk si řekne: "No, tak když tam ty vulgarity nebudou, no, tak jak to může někomu chybět?" Ale ta svoboda projevu je i právě v tom, že se někdo projeví strašně blbě, a vy to poznáte. A tím jste jaksi sama sebe obohatila, aniž jste si s tím člověkem zadala, takhle to přece v principu funguje. Kdežto když vám ten člověk to zakáže, abyste se to dověděla, no, tak co udělá tam ten psychopat? No, tak ten si bude psychopatit někde v skrytu dál, možná mnohem víc. No, a vy, s odpuštěním, snad teď nejsem velkým idealistou, nemáte, jak svým poznáním zbohatnout. Vy prostě dostanete naservírovanou prokrácenou informaci a je to takové pečování o něco, co by mělo kvésti jako luční kvítek.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Jste ve společnosti Českého rozhlasu 2 Praha. Dnešní pořad Jak to vidí si můžete poslechnout v repríze dnes večer od třiadvaceti hodin a pěti minut. A všechny pořady najdete ve zvukové podobě a také si je můžete přečíst jako needitovaný text hned následující den na našich webových stránkách, adresa je jednoduchá www.rozhlas.cz/praha. No, a s Pavlem Kosatíkem se vydáváme do Vídně na nádhernou výstavu.

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
Posluchači této stanice určitě zaregistrovali, protože se o tom mluvilo i psalo vlastně už od začátku, kdy ta výstava začala někdy, to bylo snad na začátku září, že tam běží dost velká expozice Vincenta van Gogha. /výpadek signálu/, abych to doporučoval, ale doporučím to, je to opravdu moc pěkná záležitost, pokud by někdo měl možnost se tam dostat, tak ať neváhá, končí to, tuším, někdy těsně před Vánocemi, možná to budou prodlužovat, to teď přesně nevím. Víte, to je ta věc, která vlastně tady u nás chybí a ještě dlouho chybět bude. A teď nebrblám, jako vnímám jaksi realisticky kulturní situaci tady. Tam jsou, je tam asi sto padesát obrazů a grafik, které jsou doopravdy svezené z celého světa, to je ta podstata věci, že když normálně tedy, když třeba vás tento malíř zajímá, tak jedete do Amsterodamu, kde má to svoje proslulé muzeum, jedno z nejhezčích v Evropě, taky bych si dovolil, pokud třeba některý posluchač je zná, taky bych si jej dovolil doporučit, a tam to máte všechno pohromadě vlastně od začátku do konce, ale ty /výpadek signálu/ je, jsou desítky nebo stovky těch obrazů, poněvadž van Gogh se něco namaloval, tak jsou rozptýleni po celém světě. A právě podstata té vídeňské výstavy je v tom, že to tam svezli, takže tam jeden z mnoha půvabů té výstavy spočívá v tom, že když se na ty krásně svítící obrazy plné toho jasného obilí vykoukáte, tak si ještě můžete prohlédnout v popiscích, že tenhle obraz je z Honolulu a tenhle přijel z Tokia a tohle je ze soukromé sbírky americké a je to pod sklem, čímž je naznačeno, jak přeukrutně je to pojištěno a tak. No, a tyhle ty výstavy asi u nás nebo takový aspoň u nás, takový obecný tón nebo obecné přesvědčení ještě dlouho nebudou peníze /výpadek signálu/, aby se to jednou za pět nebo za šest let takhle podařilo. Já si vzpomínám, před pár lety byla ve Vídni podobně senzační El Grecova výstava v Belvederu, taky svezená z celého světa. Jako nikoho z nás neubyde, když ještě nějakou dobu do té Vídně budeme jezdit, jsou prostě dál, jsou bohatší, to je realita. Ale bylo by hezké, kdyby časem se to začalo pořádat i tady, a to nejenom proto, abychom se vyrovnali Vídni nebo abychom si dokázali, že na to máme, ale abychom teda opravdu kulturně dorostli do toho, že to budeme potřebovat jako samozřejmost. A v té souvislosti bych si ještě dovolil doplnit. Víte, ona ta Vídeň je úžasná taky v tom, že tak jak se to tváří jako imperiální město a ono jím bylo a má to tu fasádu a ten habsburský tón a tak, takže je tam taky moc hezky a opět to vynikne ve srovnání s Prahou, že je to umění moderní, anebo dnes už ne moderní, dnes už postmoderní nebo ještě post /výpadek signálu/. Tam kromě těch tradičních výstavních síní, jako je například Albertina, ve které je ta van Goghova výstava, tak je taky ten známý muzejní objekt, ten takzvaný MuseumsQuartier, kde je několik galerií, několik prostě kulturních institucí, kde se dělají ty výstavy současné. A já tam strašně rád chodím do těch galerijních knihkupectví, do těch shopů, jak se dneska říká, a probírám se těmi knížkami, je to drahé, člověk si tam toho zas tolik nekoupí, ale víte, to jsou knihkupectví, která u nás nemají obdobu. Tady třeba v Praze je hodně obchodů se zahraniční literaturou a samozřejmě s uměleckými publikacemi a tak, ale ta nabídka o nejsoučasnějším světovým umění, kde když řeknu namátkou, opravdu namátkou jedno jediné jméno, o Kaplickém je tam čtyři, pět knih, tady prostě je seženete jenom v té chvíli, kdy vyjdou a než se vyprodají a pak už nikdy. Tak jako na tom je vlastně vidět ta kulturnost, ne na tom, že si zaplatí bohatá Vídeň nebo bohatí Rakušané svoz obrazů van Gogha z celého světa, protože to je samozřejmě kulturní senzace, ale svým způsobem je to jakoby vyřešeno, protože to, že van Gogh je vynikají malíř, se ví už skoro sto let, ale že ta společnost nebo to kulturní milije má v sobě dost síly, dost vitality, aby jaksi sledovalo ty nejnovější věci, a tím je vlastně spoluvytvářelo, a to ne na jednom místě, ale na několika místech a vy z té nabídky tam prostě zjistíte, že tam běží pět, šest výstav, které prostě skutečně odhalují, ukazují to nejsoučasnější umění. Tak v tom teda ta Praha zatím opravdu dost ztrácí. My jsme tady kulturní úplně jinak. My jsme tady kulturní přes tu, přes tu tradici, přes ty památky, přes ten turistický ruch vlastně, tady je to všechno spjato s tím turismem a tam je vidět, že to těžiště toho kulturního života se opravdu mnohem víc týká těch Vídeňanů, těch místních obyvatel. Tam prostě jsou v tom MuseumsQuartieru v sobotu večer na státní svátek, že oni, když je vše svatých, tak oni mají státní svátek ...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
1. listopadu.

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
...ano, tak v sedm nebo možná v osm hodin večer všechny ty obchody jsou plné a ti lidi se tam v těch knížkách hrabou. No, tak to v Praze neuvidíte. A jsou to, jsou to těžké knížky, rozumíte, nejsou to obrazové publikace o Leonardovi, kde se kocháte pět set let prověřenou krásou, to nesnižuju, rozumíte, jak to myslím.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to jiná kulturní tradice.

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
Ale to snad ani, no, je to, je to důsledek nepřetržité kulturní tradice, kdy teda ti lidi velmi pravděpodobně nebo mnozí z nich jsou kontinuálně vychováváni k tomu, aby brali nejenom to prověřené, ale aby se odvážili taky si cosi myslet o tom neprověřeném a aby rozuměli tomu, že to těžiště je v tom neprověřeném, že umění není jenom ten van Gogh a tak, ale že to je ta nejistota té současnosti, a tam to hledali a třeba i s nebezpečím, že se spletou, ono je to těžké dneska najít dobrý obraz a dnes už se obrazy skoro nemalujou, dnes to těžiště toho obrazového umění je v něčem úplně jiném, ve videoinstalacích a vůbec v instalacích, ale oni tu schopnost mají nebo mají teda větší než my, zase abych to, nechci to tady teď idealizovat, ale jako je to tam vidět, a vzhledem k tomu, jak je to krátká vzdálenost, tak ten kontrast až trošku zamrzí.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
/výpadek signálu/ paradoxně neprodal ani jeden obraz.

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
Tuším, že ne, no.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak teď je jedním z nejuznávanějších malířů světa. Kolikrát tam má slunečnice?

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
Já si nejsem jistý, jestli tam vůbec slunečnice jsou, ty tam, myslím, nejsou, ty zůstaly, ty jsem viděl nedávno ...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
V Amsterdamu.

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
...v tom Amsterdamu. No, ale je tam spousta nádherných krajin, je tam spousta kreseb, které myslím si, že nejsou známé, nebo já jsem je v životě neviděl, prostě perokresby, tak takový ten jeho velmi expresivní rukopis, všechny čárečky na tom obraze jsou asi tak dva centimetry stejné, ale tím, jak on s nimi pracuje, jak různě jako tlačí na to pero, jak ubírá tomu tlaku, tak prostě ten obraz nebo ta kresba vyrobená vlastně z unifikovaného segmentu z téže čáry, tak je nekonečně živá, strašně plastická, no, a, no, jsou tam prostě obrazy z celého jeho života, tedy ten jeho tvůrčí život nebyl dlouhý, to je fakt.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
O výstavě Vincenta van Gogha a o jiné kulturní tradici mluví publicista, historik Pavel Kosatík. Jste ve společnosti Českého rozhlasu 2 Praha. Historik, publicista Pavel Kosatík se zamýšlí nad stavem dnešního světa. Připomněl jste, že ve Vídni mají státní svátek 1. listopadu, svátek všech svatých.

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
A 2. taky.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A druhého také. To my slavíme památku věrných zesnulých, takzvané lidově Dušičky. My už jsme na začátku, jsem se vás ptala, jestli jste na hřbitově byl. Myslím, že je to hezká tradice. Já jsem o víkendu obešla naše hřbitovy, myslím rodinné, protože nemáme jen v Praze, ale i jinde. A všechny ty hřbitovy zářily světýlky, byly krásně vyzdobené a člověk má radost, že ta kontinuita stále funguje, že máme chuť myslet na ty, který, kteří nás předešli, že nám to není lhostejné.

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
To určitě. Já jenom, jestli může zase trošku zlomyslně to malinko dopovědět, nevím, proč mě to teď nebo proč mě to dnes napadlo. Asi je to taková drobnost minulého týdne nebo z konce. Posluchači to skoro jistě zaregistrovali. Naši zákonodárci jednají o tom, že by se vlastně ten počet svátků rozšířil a nikoli tedy z toho listopadového konce, jak vy jste teď zmínila, ale naopak by rádi přidali nějaký den volna kolem Velikonoc, řeč je velmi pravděpodobně o Velkém pátku a snad i o Zeleném čtvrtku a teď se objevily i určité spekulace, že když by tedy bylo vedle sebe těch pět dní volna, od čtvrtka až do velikonočního pondělí včetně, takže vlastně i ten krátký týden předtím se Škaredou středou, že by si lidé mohli brát /výpadek signálu/ volna nebo tak.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Téměř čtrnáct ...

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
A už se o tom uvažuje, v žádném případě ne svátečně, ale tak jakoby prakticky nebo pragmaticky a mně se líbila ta zdůvodnění, proč se to rozšíření takhle by mělo provést, to velikonoční. Jedno z nich třeba bylo, že se ten Velký pátek slaví taky jinde, to mně přišlo hezké, protože...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
V mnoha zemích Evropy se slaví, chtěli říci.

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
No, jistě a v mnoha zemích se slaví jinde taky zase jiné svátky, takže my bychom možná měli vycházet spíš tady z té tradice. Já určitě bych si, by se mi líbilo...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy proti tomu něco máte?

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
Ne, to ne, no, tak proti volnu nikdo obecně nic nemá, ale mělo by to taky mít smysl. A jako zavedeme-li tady oslavu velikonočních svátků, tak vy určitě taky nemáte iluze, že /výpadek signálu/ víc zaplní. Bude se ozývat víc řev cirkulárek a sekaček. Netřeba proti tomu něco mít, ale proč se teda musí k tomu využívat zrovna ty Velikonoce, tak když chceme mít víc volna, tak to nekamuflujme takovým způsobem. Právě v souvislosti s tímhle svátkem se objevilo, že ve skutečnosti chodí do kostela snad jenom čtyři procenta obyvatel, a když si povídáte s faráři, tak zjistíte, že i mezi těmi čtyři procenty je spousta problémů, že například hodně málo lidí dneska už chodí ke zpovědi, což laikovi může přijít jako směšný detail nebo jako rituál, který nemá smysl, ale jako svaté přijímání bez zpovědi, to prostě, to nebývalo, to bylo považováno za cosi, co neexistuje a dnes tedy zřejmě je to docela častá věc. Takže tím chci říct jenom to, že ten svátek, bude-li zaveden, tak zatím, jak to aspoň vypadá, se nezrodí jaksi z větší náboženské potřeby, ale, ale z potřeby /výpadek signálu/ maminkou, což mě na tom fascinuje.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy míříte k tomu, že Česká republika patří mezi nejateističtější země v Evropě?

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
No, k tomu není třeba mířit, to víme. To tak prostě je. Ať je volna, kolik chce, ale ať se o tom mluví teda podle pravdy, ať se to neschovává za to, že jo, mají to jinde v Evropě, to je pravda, mají to v tom Německu, v tom Rakousku, o kterém jsme teď před chvíli mluvili.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Ve Francii.

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
Ve Francii a jako v Polsku, ale tam přece jenom teda, ne, že by to s tím náboženstvím bylo ideální, to není nikde, ale přece jenom je tomu rozumět, proč to mají právě tam. A, no, snad jsme k tomu prostě řekli všechno.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Mluvil jste na začátku o smyslu svátků. Myslíte si, že zákonodárci by se nad tím měli ještě zamyslet?

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
No, tak já si nedovoluju, zvlášť na dálku, radit zákonodárcům, na to jistě oni přijdou sami.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak obrátíme list. Vrátíme se ještě k oslavám 28. října k připomenutí vzniku republiky?

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
Já jsem to změnil, možná trošku ano, ono už je to jakoby tedy skoro týden, tak může si někdo myslet, že už je to pryč, ale ono zase, když se ty, když se ty historické záležitosti vždycky kumulují jenom do toho jediného dne nebo plus minus jednoho dne, tak je to taky možná trošku směšné, když ten, když ta událost stojí za to, tak vrhá stín a má takový, já tam vždycky říkám, závoj, prostě to pokračuje dál a vlastně se o tom, když to v člověku něco probouzí, tak se o to dá mluvit kdykoliv. Já jsem ten 28. říjen letošní měl podivný. My nežijeme v Praze, žijeme ve vesničce za Prahou, takže jsme se neúčastnili nějaké přehlídky v Praze ani těch velkých oslav a vlastně jsme ani neplánovali nějaké zvláštní účasti čehokoliv. A jeli jsme shodou okolností do Berouna, nevelkého města. A přišli jsme tam na náměstí, bylo brzo odpoledne. A najednou jsme slyšeli, že začíná tam hrát pěkná hudba. Bylo to..., no, dokonce hráli Beethovenou Ódu na radost, takže docela dobře sehraní byli nebo velmi dobře a stáli tam asi čtyři pánové oblečení v historických uniformách naší armády, západních a tak a drželi teda čestnou stráž u hrobu padlých z první a druhé světové války. A já právě proto, že to bylo nečekané, že jsem vůbec s tím nepočítal, tak, tak o to víc mě to zasáhlo a ono fakt to, když člověk žije jakýmsi všedním životem tady, tak pořád má tendenci nadávat, brblat, kritizovat, a je pořád s něčím nespokojenej, ale v téhle té situaci, když vás zasáhne, tak si uvědomíte, jak je to doopravdy a že k tomu ten silnej vztah máte, protože když jsem se tak nenápadně rozhlídnul kolem sebe, tak tam nebyli nějací jenom, jak by někdo mohl ironicky říct, dědečkové a babičky, kteří vzpomínali na Masaryka, když to přeženu, ale bylo tam dost mladejch lidí. No, je to úžasné, že ta tradice prostě funguje, to není novinka, ale je úžasné si to uvědomit na konkrétní věci, že funguje nezávisle na tom, co se zrovna děje. Ta tradice tady je pořád a i když je neviditelná, tak pořád je, a to vždycky, možná, že to víme, ale stejně, když to zažijete v nějaké chvilce malé, tak vám to spraví náladu. Je to, jako uvědomíte si, že ta síla tam je bez ohledu na to, jaké se zrovna schvalujou zákony a kdo vládne nebo kdo bude tady za půl roku vládnout, ale že /výpadek signálu/ nezničitelné, bych si tady dovolil nabídnout teorii.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To je hezká naděje.

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
No, tak je to pocit, no, a teď záleží, o co se chceme opřít. Jako musíme stavět faktu, jistě, chceme-li prožít reálný život, ale těch pocitů se taky vzdát nemůžeme, no, a ty by ta fakta měly určovat ty pocity nebo...

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vzpomínku na 28. října, oslavy devadesátého výročí vzniku republiky teď založíme a vrhneme se na dnešní celodenní téma Českého rozhlasu 2 Praha. My se ptáme nebo budeme se ptát přes celý den a hlavně v Hovorně před desátou, proč narůstá agresivita dětí ve školách a jestli se s tím dá něco dělat. Co si o tom myslí Pavel Kosatík?

Pavel KOSATÍK, publicista, historik
--------------------
Nemáme asi moc času, že ne. To je na dlouhou debatu. Já nejsem k ní povolán moc, no, když to řekneme takhle, tak to formulujeme velice obecně. Měli bychom z toho asi vybrat nějaké konkrétní věci. Jistěže média nám neustále tvrdí, že se to děje. Mně spíš než to, co se děje ve školách, zajímá to, co je příčinou toho. Já bych řekl, že já bych to pojmenoval tak, že se tedy velmi pravděpodobně zhoršuje rodinná péče, takhle já si to pojmenovávám, jejímž důsledkem je to, že se cosi děje ve školách, ale abychom to redukovali jenom na školy, to by nám ti rodiče z toho vyvanuli, a to by asi nebylo dobře.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Pavel Kosatík
Spustit audio