Přepis pořadu Jak to vidí - 30.10.

30. říjen 2008

Hostem pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu 2 - Praha byla ve čtvtek 30.10. herečka Táňa Fischerová (Od 1. září 2008 zveřejňujeme /až po 24 hodinách, u pátečního pořadu až v pondělí/ needitované přepisy půlhodinových talkshow našich hostů. Tento pořad zde také najdete ve zvukové podobě.)

Jak to vidí Táňa Fischerová

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Hezký den. Ráno se nepozorovaně přehouplo k dopoledni. Začíná Jak to vidí. Provází vás Daniela Brůhová. Se mnou ve studiu sedí herečka Táňa Fišerová. Pěkný den.

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
Dobrý den.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
No, a co probereme? Podíváme se na penzijní reformu. Také probereme otázku, jestli máme hrdiny, jestli máme být na co hrdí. To je otázka, která s v mnoha rodinách skloňuje možná od 68 nebo od války. No, o tom si popovídáme. Ale nejprve k té penzijní reformně. Táňo, proč jste zvolila takové téma?

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
No, já si myslím, že je to téma, o kterém se v naší společnosti mluví už nějakou dobu, o té potřebnosti, nutnosti reformy, protože to takhle do budoucna nepůjde a musí se s tím něco udělat. Ale nikdo z nás vlastně neví, v čem by měla ta reforma spočívat, krom toho, že se zvyšuje pořád ten věk, kdy se může odejít od důchodu, a že se trošku během vlastně let upravily ty parametry.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem se dočetla, že penzijní reforma prošla prvním čtením ve sněmovně. To bylo někdy na jaře. A vlastně se o tom příliš nemluví.

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
Tak, to vůbec netuším.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A asi se to dále dopracovává.

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
Zřejmě, protože to znamená, že to nešlo do dalších čtení. Ale já tady sleduji tisk, ale opravdu jsem si nevšimla, na čem, tedy na jakých principech ta důchodová reforma stojí a o co se v ní jedná. Naopak jsem četla, že vládou prošel nějaký, nebo bude do vlády předložen nějaký materiál, který jaksi už opravdu to změní. A mě se náhodou dostal do ruky takový úzký, jako není to tlustý materiál, je to taková úzká brožurka od jistého Ivana Lesaje, který má název Bude česká důchodová reforma fundamentální? A mě to nesmírně zaujalo, proto se o to chci podělit s posluchači, protože jsem teprve teď pochopila, o co vlastně se jedná a proč se vůbec ty reformy začínají všude zavádět. A dokonce z této práce vyplývá, že všude okolo nás už jsou, že se tam nějakým způsobem tahle reforma realizovala. A ten Ivan Lesaj, který, já řeknu jenom stručně o něm něco, vystudoval politologii na Trnavské univerzitě a potom ve Švédsku studoval a také na Evropské univerzitě v Budapešti. A teď je nějakým koordinátorem mezinárodní bankovní sítě, ale také na Slovensku, myslím, že v letech, mezi lety tři až pět, 2003-5 byl koordinátorem informační kampaně o důchodové reformě. A já jenom velmi stručně, protože to samozřejmě není možné celé obsáhnout, ale není to zas tak složité, vysvětlím ty principy, o kterých on říká, na které upozorňuje. A říká, že všude to fungovalo tak, jak to funguje víceméně u nás. Ač byly nějaké pokusy občas, ale byly dost osamělé, různých bankovních institucí o proměnu toho. Ale tu situaci zásadně změnila v roce 1994 Světová banka, která tenkrát vydala sbírku odvrácení krize stáří. A tam se ty současné modely, které jsou v podstatě založené na tom kolektivním sdílení rizik stáří, začaly měnit. A od té doby to začaly různé státy přijímat. Zřejmě pod tím tlakem té knížky nebo Světové banky. A ten Ivan Lesaj upozorňuje na to, o co v tom vlastně jde. Ta zásadní proměna spočívá ve dvou reformách. To první je založení soukromě řízeného, ale povinného, kam se povinně odvádí, fondového pilíře, který nahrazuje tu část průběžného systému financování tak, jak je dnes. A ta druhá změna spočívá na změně toho průběžného financování s určenou dávkou, kterou každému se vypočítá a každý ví, že s ní může počítat, na systém virtuálních účtů, které budou založeny na těch osobních zásluhách a demograficko-ekonomickém vývoji. Což je druhá naprosto zásadní proměna. A tady říká, že je třeba rozlišovat mezi dvěma kategoriemi - typem řízení, tedy zda je veřejný a nebo soukromý, a typem odpovědnosti, jestli je kolektivní a nebo individuální.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A kdybychom se vrátili i tomu soukromě řízenému. Jedná se o soukromě řízené fondy?

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
Ano, ano, právě to je to, že to, ono, já myslím, že problém, on upozorňuje na několik problémů. Za prvé, všichni říkají, že stárneme a že je třeba něco udělat, protože bude víc starých lidí než těch pracujících. To je jeden z důvodů, který ovšem on tak trošku, maličko ne zpochybňuje, ale upozorňuje třeba na to, že, teď nevím, před třiceti možná lety, nevím to přesně, se přeci mluvilo o přesně opačných obavách, že bude tolik lidí, že se neuživějí, že ta země to neunese. A teď máme přesně opačný problém, že je málo lidí a hodně starých lidí. Tak upozorńuje jenom na to, že ty prognózy nám nikdy úplně nevycházejí. Ostatně, podívejme se na to, jak jsme zavřeli školky, snížili počet lůžek v porodnicích, zavírali celá oddělení a teď nastal boom a ženy nemají kde rodit a děti nebudou mít školy a školky. Takže, tyhle prognózy, ty bychom měli opravdu brát vždycky velmi opatrně a uvědomovat si, že nevíme přesně, co bude.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Navíc se prodlužuje věk odchodu do důchodu, to znamená, že těch lidí, kteří pracují, bude svým způsobem asi dostatek, protože tím, jak se prodlužuje ten věk, tak půjdeme do důchodu později.

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
No, já tady mám určité pochybnosti, jestli je to úplně ideální. Ne, že by třeba se neměl ten věk prodloužit do dvaašedesáti, ale já si myslím, že jednak někteří jsou opravdu unavení a potřebují, jednak ubývá práce, takže tam je ten další problém, a jednak, lidi pak nemají, už ani ta druhá generace, čas na děti. Kdo má ty děti vychovávat, kdo se má o ně starat, když pořád všichni jenom pracujeme? Pak se zase zabýváme tím, že ti mladí jsou naprosto vlastně, žijí ve svém světě skupin, ale už je nikdo nevychovává. Takže, ono to má taky jaksi velké otazníky celý tenhle systém. Ale abych se vrátila zpátky ještě k tomu, on také říká, že nejen že nevíme, jak to bude v budoucnu vypadat, ale že na čem nejvíc záleží, je na tom, jak funguje ekonomika. Že totiž dokonce, i když lidi přejdou do těch soukromých fondů, a podívejme se na finanční krizi, ty akcie klesnou nebo budou zanikat pracovní příležitosti, dostaneme se do krize, tak to stejně nikomu nezaručí, že bude mít odpovídající důchod. A říká také, že dokonce, i když by všichni přešli do toho systému, že se může stát, že stejně situovaný člověk, který přispívá stejnou částku do tohohle systému, může brát v rozmezí deseti let, dejme tomu, kdy se změní ta situace, naprosto rozdílný důchod. Takže, to není tak, že to je ta záchrana a že to bude řešení celé té situace. A já ještě dopovím těch několik zásadních bodů a už se tomu nemusíme dál věnovat. Jenom abychom tomu rozuměli a chápali, co nám tedy připravují.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já právě si říkám, že se nad tím zamýšlíte proto, abychom si dávali pozor na některá úskalí, která může ta penzijní reforma přinést.

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
No, samozřejmě. Protože Ivan Lesaj říká, že u nás k té reformě nedošlo, zatímco všude ano. Možná, já tedy mám hodně výhrad, a často je říkám, vůči Václavu Klausovi, ale on sem nepustil do země Mezinárodní měnový fond a Světovou banku. Takže, u nás k těm reformám nedošlo. Jenom k těm jemným, ono skutečně něco už se posunovalo. Ale on říká, není to ta fundamentální, jo. Jako že takové ty drobné úpravy, proti tomu není vůbec nikdo, něco se s tím dělat opravdu asi má. Otázka je, kam až máme zajít.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy to ovšem vnímáte jako plus, že tu nemáme Mezinárodní měnový fond.

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
Ano, v tomto případě asi ano, protože když jsem si pročetla tuto zprávu, tak musím říct, že mi to docela nahnalo strachu. A skutečně to už se také ví, že při dnešní krizi mnoho lidí na Západě ztratilo jistotu pro stáří a ztratily se ty peníze, které si celý život spořili. A musíme si uvědomit, co by se totiž stalo, kdyby se tohleto opravdu rozšířilo. Tak tady budou celé skupiny lidí, které nebudou mít z čeho žít, nebudou mít kam jít, nebude se o ně nikdo starat. To destabilizuje tu společnost. Nejenže je to rána pro ty lidi samotné, ale bude-li ta skupina velká, tak to ta společnost prostě nemůže vstřebat. A co se potom bude dít. Jako, to je opravdu velmi nebezpečné pro fungování všech. A teď už jenom velmi stručně to odpovím. Tady je ještě jeden háček, že. Mimochodem, ještě jsem nedopověděla, že existují i různé kombinace těch dvou systémů, ale o tom se teď nebudu bavit, že různě to funguje či nefunguje, ale že se dá kombinovat ten soukromý a přitom veřejný a tak. Ale jenom k tomu konci ještě. Problém je v tom, že tedy obecně kontrolovat a regulovat veřejně řízený systém je snazší než ten soukromý. A v tom je ten háček, protože zatímco v tom průběžném financování je vláda přímo odpovědná za všechna nepopulární rozhodnutí, a to si málokterý politik může dovolit, tak v těch reformovaných systémech nemůže ovlivnit výši důchodu. Řekne: "Promiňte, my bychom rádi, ale bohužel my nemáme žádné nástroje co s tím udělat." A protože ta činnost je určována jenom těmi penzijními společnostmi a finančními toky. A tak mohou být ty fundamentální důchodové reformy považovány za chytrý účetní trik politiků, kteří je preferují proto, aby ty špatné zprávy realizoval a přinesl někdo jiný. A to je také si třeba uvědomit. No, a vlastně když se na to podíváte a nazvete to pravými jmény, tak jde o privatizaci veřejných systémů. Vlastně něco podobného, co se začalo dít v tom zdravotnictví, že lidé budou platit tedy povinně ty příspěvky. Ale pokud to bude v těch soukromých rukou, tak o tom budou rozhodovat jiní. To je vlastně pořád ta privatizace toho veřejného prostoru a veřejných systémů. A u toho virtuálního účtu, tam on říká, že pokud bude zajištěn základní pevný polštář, aby každý měl jistotu té pevné dávky, tak už pak nadto je to možné dělat. Ale jinak, rozpad toho, takto ta rizika nese celá společnost, ale pokud to nesete jako jednotlivec, tak vám vlastně vůbec nikdo nepomůže. Proto varuje jaksi, abychom byli pozorní i k těm virtuálním účtům. Tak tolik k té důchodové reformě.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Táňo, a funguje někde takovýmto způsobem důchodová reforma, v některých zemích?

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
No, ona je skoro všude zavedená, ale nikdo zatím neví, jak to bude fungovat. A jinak, on upozorňuje na to, že třeba v Británii ty fondy jsou zadlužené, že to prostě nefunguje dobře.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
To jsou ty soukromé fondy.

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
Ty soukromé fondy. Protože ten stát samozřejmě z toho celkového rozpočtu vždycky ty peníze pro ty lidi najde a musí je najít. To by musel zbankrotovat stát, a to, myslím, že zatím nám nehrozí. A je pravda, že pokud se to úplně rozpadne ten systém, tak se už nedá dohromady. Ono snadno se něco založí, ale těžko se to zruší. A zas on říká, že naštěstí to, co funguje dlouho, se strašně těžko demontuje. To je důvod, proč to také u nás tak snadno nešlo.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak, doufejme, že politici budou moudří a dělat moudré kroky směrem...

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
No, já si myslím, že by to lidé měli hlídat, že by měli rozumět, že, to je právě to zvláštní, že nám nikdo neříká tyto věci, proto jsem považovala za důležité je tady veřejně říct. Protože pokud se to stane a my nebudeme vědět, o co jde, a bude nám někdo říkat, že je to v zájmu dobré budoucnosti, tak to bude nevratný krok zase. A co s tím potom budeme dělat?

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Je potřeba některé klíčové body hlídat až se dostanou na přetřes. Ještě odpovězte na tu otázku. Bude naše důchodová reforma fundamentální? K čemu dochází Ivan Lesaj?

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
On jenom ukazuje, jaké je nebezpečí těch pilířů a té fundamentální základní reformy. A já to právě nevím. To je to, na co se ptám, že já nevím, co ta vláda připravuje a na čem to spočívá. A nevíte to ani vy. Takže bychom se měli opravdu hodně nahlas ptát.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
A zajímat.

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
Zajímat a hlídat to. A samozřejmě oslovovat politiky, protože pokud se ukáže, že se to naklání tímto směrem, ostatně ta finanční krize, myslím, byla pro všechny natolik varující, že každý ví, jak je to nebezpečné. Mimochodem, samozřejmě, dnes je ten rozpočet součástí státního rozpočtu, nebo tedy ta důchodová část. A to by asi mělo být opravdu vyděleno na zvláštní účet, protože tam to je neprůhledné a těžko se to kontroluje. Ale to není fundamentální reforma, to je prostě nějaká administrativní věc.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Společnost vám dělá Český rozhlas 2 - Praha. Pořad Jak to vidí se teď bude zamýšlet nad hrdiny. Máme dostatek hrdinů v naší republice, můžeme být na některé lidí hrdí? Tak, takovou otázku si občas položí v některých rodinách. No, a možná, že na to odpověděl letošní 28. říjen, kdy prezident republiky vyznamenával některé velmi zajímavé lidi.

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
No, my jsme vlastně se odpíchli od těch státních vyznamenání. Mě opravdu okouzlili a dojali právě ti staří odbojáři, ti lidé, kteří už jsou na sklonku teda svého života a naštěstí jim ještě stále stačíme složit poklonu. Oni nejsou jediní, protože myslím, že každý rok se při státních vyznamenáních objevuje někdo takový. Ale musím říct, že my o nich vlastně téměř nice nevíme. Tam se vždycky přečtou tři věty, pak to jeden den tisk uveřejní a ještě tak pět vět místo těch tří, a tím oni zase zmizí z paměti. A mě to velice mrzí, protože velmi často se ve společnosti objevují stále ty otázky: máme hrdiny? A vždycky na ně ale většina tedy odpovídá: "No nemáme, my jsme národ, který hrdiny nemá a vždycky jsme se vlastně ohnuli, a my jsme národ Švejků a my jsme lidi, kteří vlastně si moc úcty nezaslouží." Já už jsem o tom tady jednou mluvila, ale teď přece jenom v souvislosti s tím, i s četbou, kterou zrovna teď, která mi dělá velkou radost, docházím k tomu, že mě to dokonce přijde urážlivé a velmi likvidující naši podstatu, protože když nám pořád někdo vysvětluje, že jsme hnusný národ, že jsme se vždycky ohnuli a navíc to není pravda, tak to už si začnete klást otázku: "Proč, proč, kdo má ten zájem pořád nás jaksi srážet na kolena. A tito lidé, a vy tam jistě máte jména, protože samozřejmě, že ta jména nejsou obecně známá, protože se o nich nikdy nemluvilo, ačkoli mělo už dávno, tak to jsou lidi, kteří nasazovali životy, a to dokonce dvakrát, ve dvou tedy tvrdých režimech totalitních, kteří vždycky měli pocit, že ta vlast jim za to stojí, ale hlavně nějaké hodnoty, protože ta vlast reprezentuje hodnoty, jinak by to nemělo žádnou cenu. A já si teď čtu politické vzpomínky Ladislava Feierabenda, kde on také píše například o tom, on byl členem prvních dvou vlád za druhé republiky a potom ještě v Eliášově protektorátní vládě. Já jsem teprve teď zjistila, jak ty lidi v té vládě, aspoň za toho Ladislava Feierabenda, dál už tam není nic, když on potom utekl, protože musel, protože byl v odboji, tak potom už nevím, jak se to vyvíjelo. Ale nepochybně asi podobně, protože generál Eliáš byl popraven a někteří další členové vlády také utíkali a byli zavření. Takže, to byli úžasně stateční lidi, kteří riskovali denně vlastní život, aby zabránili tomu nejhoršímu, kteří každý den hráli s Němci tu hru o záchranu lidí a dodávali jim sílu. Ten národ skutečně byl statečný a ten odpor tady byl silný. Byla tady opravdu velká sít, od železničářů, přes různé ředitele, přes, pomáhali lidem k útěku, lidi skrývali, někdo byl v odboji. Naopak, on teda samozřejmě nikdy nebyl prokomunistický, říkal, že naopak komunisti stále vrhali lidi to těch akcím, které potom měly za následek likvidaci. O byl spíš pro ten odpor, který tu byl, pomáhat jeden druhýmu, držet všecko, co můžeme. A dokonce cituje, to jsem si napsala, protože mě to zaujalo, nějakýho švédskýho žurnalistu Blocka, který navštívil Prahu za války a později napsal knihu o odboji, a tam se chování Čechů zmiňuje s velkou úctou a píše tam přímo: "Nejenže Němci nezlomili český odboj, ba spíše naopak Češi na Němce vyzráli a ti jsou nyní nervozní a sklíčení. Český národ dosáhl svým nepoddajným způsobem rozhodného vítězství nad svými utlačovateli." A dodává: "To na mně učinilo hluboký dojem." Tak, jenom to, že vždycky se teď znova říká: "My jsme nebojovali, pak jsme se sklonili a pak jsme prostě byli zbabělí", to vůbec není pravda, ten národ bojoval, bojoval po svým a bojoval jinak a byl velmi statečnej. A byla to většina, samozřejmě, že tu byli kolaboranti, ti jsou všude.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Herečka Táňa Fišerová se zamýšlela nad důchodovou reformou, nad hrdiny našeho národa a teď se podíváme do žhavé současnosti na Tajný závod. Já jsem zjistila, že tajný závod, o kterém vy chcete mluvit, probíhal někdy ke konci září a policie s ním měla velké potíže, protože závodníci vyráželi z Prahy a jeli až do Budapešti. Byl to takzvaný závod milionářský, takže lidé, kteří mají na velmi drahá a velmi silná auta, která nevyužijí na dálnicích, ani na běžných silnicích, protože rychlost je omezená, tak si pravděpodobně chtěli užít. Proč vás zaujalo zrovna tohle?

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
Mě to zaujalo, já totiž nevím, jaké potíže měla policie, protože jak jsem to sledovala, tak policie podle mě selhala, protože neudělala nic a řekla, že byli v pořádku. Ačkoli jsem viděla záběry a četla o dokladech toho, že to skutečně překračovalo v mnoha místech tedy opravdu velmi zásadně rychlost. To znamená, že oni ohrožovali životy lidí. A to, že se nic nestalo, to můžeme považovat za štěstí. Ale oni proto neudělali nic.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já mám pocit, že policie, alespoň jak jsem si četla ty zprávy, tak se snažila nějakým způsobem zasáhnout, ale asi se to příliš nedařilo.

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
Pokud vím, tak oni říkali, že neporušovali zákony. A pokud jsou někde doklady, že ano, a samozřejmě proto to přece dělali, protože oni to nedělali proto, aby vzorově projeli tu trasu tak, jak mají. Já tím neříkám, ono to porušuje kdekdo, tu rychlost, to je pravda, ale tohle byla vlastně taková hozená rukavice. A skutečně, ve hře jsou životy ostatních lidí. A já to považuji za naprostou aroganci moci a selhání. Protože, buď ty zákony platěj pro všechny, a nebo neplatěj. A pokud vím, tak v Německu vůbec nedovolili, aby tento závod vyjel na silnice. Prostě ještě před začátkem přišla policie a řekla: "Tohle tady u nás dělat nebudete." Tak, co oni udělali? No, šli k nám. A co se tady stalo? No samozřejmě to prošlo. A pokud vím, ani, možná dva dostali pokutu za překročenou rychlost, ale to je přece výsměch. Ostatně, já to ještě rozšířím, mě přijde, že něco podobného se odehrálo i při pohřbu pana Kočky, že taky se zavřela část Prahy a tam prostě normální lidí nemohli. To je přece porušení, představte si, že bychom to udělali my, tak řeknou: "No paní, co děláte, tady platěj nějaký zákony, to přece nemůžete, jako kde se myslíte, že žijete?" A pak jsou tady lidi, kteří můžou všechno? To přece, to opravdu já to považuju za velmi nebezpečné pro tu společnost, protože pokud budeme mhouřit oči nad tím, že někdo si to může dovolit, protože je mocný, bohatý a má styky a nebo že se nám prostě nechce si dělat nepříjemnosti, tak to teda ta naše společnost nebude příliš prosperovat. A musíme jasně říct: "To tedy ne."

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Chcete říci, že se vám zdá, že právo neplatí stejně pro všechny?

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
No, samozřejmě, to je přece zcela jasný.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Měli bychom proto tedy něco udělat.

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
No, přinejmenším se tedy podivovat nad tím, že je tohle vůbec možné žádat, aby tady ty zákony někdo hájil. V tomto případě je to policie, jsou to místní úřady, které by takového něco neměly vůbec povolit. A taky ta občanská společnost, tedy občané, lidi, my. Protože, kam to potom povede?

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Takovou otázku si klade Táňa Fišerová. A já vám ještě položím otázku dnešní, kterou probereme v dnešním celodenním tématu, a to digitalizace. Myslíte si, že digitalizace rozhlasového vysílání přinese nějaká pozitiva do vašeho života?

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
Tak, Danielo, já se musím přiznat, že jsou oblasti, o kterých toho mnoho nevím, a mezi ně patří digitalizace. Já nechci dělat chytrou, že prostě všude všechno vím. No, jistě to přinese něco dobrého, předpokládám, že to rozšíří tu nabídku. A co to přinese negativního, to já nedovedu v tuto chvíli posoudit, protože já si myslím, že v životě to tak chodí, že vždycky něco dobrého a něco špatného, že obojí je v tom, a vážit to, co je lepší, co je horší. Ale samozřejmě, ta pestrost nabídky by pravděpodobně měla být pozitivem.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Já doufám, že to přinese to dobré, že Český rozhlas 2 - Praha bude naladitelný i v místech, ve kterých současně není naladitelný, protože ty vysílače nepokrývají některá místa, že se to podaří.

Táňa FIŠEROVÁ, herečka
--------------------
Ale doufám, že se to stane, protože já jsem taky věřila, ještě když jsem byla v parlamentu, tak nám říkali, že to pokryje naprosto všechna místa. Teď se ukazuje, že ne, jo. Takže, já jsem v tomhle trochu vždycky nejistá, jestli, ale protože nejsem technik, nevím čím to je, a nevím, na čem to záleží.

Daniela BRŮHOVÁ, moderátorka
--------------------
Doufejme, že ta technika bude přece jen o trošku lepší, ta nová než ta stará, a že ta nabídka, jak vy říkáte, bude širší, pokrytí kvalitnější a snad i příjem toho rozhlasového vysílání bude kvalitnější. Kdyby ne, kdybyste náhodou chtěli si náš pořad ještě připomenout, poslechnout znovu nebo přečíst jako needitovaný text, tak to můžete udělat na webových stránkách www.rozhlas.cz/praha. Tam uslyšíte i dnešní zamyšlení Táni Fišerové. Musím dodat, že je nejen herečkou, ale také byla čtyři roky poslankyní, takže má nějaké zkušenosti z politiky, tak možná proto jsme namíchali ten koktejl témat tak, jak jsme je postavili. Příjemný poslech přeje Daniela Brůhová.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Táňa Fischerová
Spustit audio