Překvapivě pestrý jídelníček chudých Pompejanů

Tým amerických archeologů pod vedením Stevena Ellise z University of Cincinnati strávil v ruinách antických Pompejí více než deset let důkladným výzkumem deseti bloků budov ze čtvrti u jedné z nejrušnějších bran města, jež bylo v roce 79 zničeno erupcí Vesuvu. V obytných domech u brány Porta Stabia žili nepříliš majetní Pompejané. Ti také zřejmě nakupovali ve zhruba dvaceti okolních obchodech, nichž mnohé prodávaly buď potraviny a nápoje nebo hotová jídla.

Ellis se svým týmem prozkoumal v dané lokalitě vše. Cenným zdrojem informací jim byly i latríny, kanalizace a odpadní jímky. Analýzou mineralizovaných nebo zuhelnatělých zbytků potravin a exkrementů si vědci udělali celkem jasnou představu o jídelníčku chudých Pompejanů a tamější střední třídy.

Steven Ellis z University of Cincinnati|foto: University of Cincinnati

Na základě dat, která Steven Ellis přednesl začátkem roku 2014 na výroční konferenci Archaeological Institute of America a American Philological Association, byli vědci donuceni ke korekci stávajících názorů o dramatických rozdílech v jídelníčku nejbohatších a nejchudších Římanů. Doposud byli archeologové a historici přesvědčeni, že římská smetánka se předháněla v konzumaci exotických potravin, jako bylo například maso plameňáků, zatímco lidé ze středních a chudších vrstev živořili a museli dennodenně tvrdě bojovat o to, aby nešli spát o hladu. To však přinejmenším pro Pompeje 1. století našeho letopočtu neplatí.

Laciné potraviny, jako obiloviny, luštěniny, ovoce, olivy, místní druhy ryb, slepičí vejce či ořechy, se vyskytovaly ve všech domácnostech zhruba ve stejném zastoupení. Stopy po konzumaci dražšího masa nebo solených ryb dovážených z dnešního Španělska už byly v některých domácnostech vzácnější než v jiných, což naznačuje určité sociální rozdíly. Ty však nebyly nijak propastné. Chudší domácnosti jen neměly jídelníček tak pestrý jako bohatší sousedé.

Snímky z vykopávek v Pompejích prováděných členy týmu z University of Cincinnati|foto: University of Cincinnati

Velké překvapení přinesl výzkum odpadu z hostince, který stál uprostřed nepříliš zámožné čtvrti a kam rozhodně nechodila společenská elita Pompejí. Servírovaly se tu vyložené delikatesy, jako byly mořské ježovky nebo škeble. V odpadu se našla dokonce i kost z žirafí nohy nesoucí jasné známky po porcování řezníkem. O tom, jak exotickou pochoutku musela žirafí noha v té době představovat, svědčí zcela jasně fakt, že jde o jedinou žirafí kost nalezenou archeology v antické Itálii.

„To, že se tak exotická potrava objevila v celkem tuctové restauraci vypovídá hodně o intenzitě obchodu s exotickou zvířenou z dalekých zemí a také o pestrosti a bohatství jídelníčku lidí, kteří rozhodně nepatřili ke společenské elitě,“ říká Steven Ellis.

Snímky z vykopávek v Pompejích prováděných členy týmu z University of Cincinnati|foto: University of Cincinnati

Ve prospěch oprav stávajících názorů o nuzném jídelníčku chudších vrstev antického Říma svědčí i další nálezy exotických potravin, např. koření importovaného až z daleké Indonésie.
„Tradiční náhled předpokládající existenci masy chudých, kteří žebrali o cokoli k jídlu a živili se odpadky bohatých nebo se spokojili s miskou prosté kaše, musíme nahradit představami, v kterých figurují i velmi kvalitní potraviny a vyšší životní standard - aspoň u městských obyvatel Pompejí,“ říká Steven Ellis.

Zdroj: University of Cincinnati