Předvolební Itálii více děsí pravicoví extremisté než migranti

Členové italského krajně pravicového hnutí Forza Nuova na demonstraci proti udělování občanství přístěhovalcům
Členové italského krajně pravicového hnutí Forza Nuova na demonstraci proti udělování občanství přístěhovalcům
Příští měsíc se v Itálii konají parlamentní volby, jejichž výsledek bude klíčový nejen pro samotnou zemi, ale i pro budoucnost Evropské unie. Výsledky voleb budou do velké míry záviset na reakcích Italů na násilné činy proti imigrantům a politické zemětřesení, které toto násilí vyvolá.

Tvrdí to evropská odnož serveru Politico.

Události z poslední doby podle portálu nabraly rychlý spád. Poslední lednový den byla nedaleko města Macerata nalezena mrtvola 18leté Italky.

Krátce nato policie zadržela nigerijského dealera s propadlým povolením k pobytu, úřady ho nicméně viní nikoliv z vraždy, ale z ukrývání těla oběti. O tři dny později policie zatýká neúspěšného volebního kandidáta za ultrapravicovou Ligu Severu (LN) poté, co dvě hodiny střílel z jedoucího auta v jinak poklidné Maceratě a zranil přitom šest imigrantů původem z Afriky.

Předseda Ligy Severu Matteo Salviny bez rozpaků obvinil středolevicové politiky, že z Itálie udělali „uprchlický tábor“. Trojnásobný italský premiér Silvio Berlusconi, který je navzdory trestu za daňové podvody zpět v politice, označil přistěhovalce za „sociální bombu“ a slíbil deportovat 600 tisíc nelegálních imigrantů.

Xenofobie není nic nového

Středolevicový ministr vnitra Marco Minniti, jenž snížil počet příchozích migrantů do Itálie o 30 procent díky problematické dohodě se svým libyjským protějškem, varoval před „vysokým rizikem, že nenávist vyvolá nové násilí“.

Demokratická strana (PD), hlavní formace italské vládní koalice, jen těžko hledá rovnováhu mezi odsuzováním xenofobie a obranou své politiky založené na omezování příchodu nových uprchlíků a dalším investicím do obrany.

Předseda italské strany Lega Nord (Liga Severu) Matteo Salvini

V italské společnosti ostatně není „strach z cizího“ žádná novinka, upozorňuje Politico. Ve skutečnosti prý v zemi probublával několik desetiletí, zatímco politici marně hledali životaschopné a dlouhodobé řešení problémů nelegální migrace a špatné integrace. Žádná politická strana nebyla dostatečně konzistentní a věrohodná.

Více než 20 let středolevicové vlády slibovaly zákon o národnosti, který by dětem imigrantů narozeným a vzdělávaným v Itálii zaručil stejná práva jako zbytku společnosti. „Politici mnohokrát prohlašovali, že pro bezpečnost jsou zásadní uznání a inkluze migrantů. Jenže v březnu završí svou činnost další vláda, aniž by splnila své sliby,“ píše server.

Mezitím se podle něj italským středopravicovým politikům podařilo stigmatizovat cizince, aniž by museli přicházet s vlastní účinnou politikou. Během většiny svých funkčních období byla míra deportace imigrantů nízká. V roce 2002 se dokonce v Itálii schválila největší amnestie vůči migrantům bez dokladů, navzdory slibům postavit se k tomuto problému čelem.

Ačkoliv statistiky říkají, že desetiletí ekonomické krize už pominuly, mnozí Italové ji ve svých peněženkách stále cítí. Špatná ekonomická situace navíc mezi obyvateli vyvolala deziluzi a dezorientaci, která se stala živnou půdou pro strach vůči cizincům. Avšak stejné důvody umetly cestu pro strach z násilné a radikalizované pravice. Střelec z Maceraty představuje zatím poslední případ z dlouhé řady násilných útoků radikalizovaných Italů.

Zatím hlavně na internetu

Migranti vystupují z lodi v sicilské Catanii

Přestože je celá země znepokojená, můžeme pozorovat i některé mírně uklidňující signály, všímá si Politico. V Itálii zatím v poslední době neprobíhají žádné masové protiuprchlické protesty a zatímco nenávist kolující na sociálních sítích dokáže do určité míry otrávit veřejné mínění, infekce se zatím očividně udržuje pouze na webových fórech.

Výzkumy veřejného mínění jsou sice nepostradatelné pro posuzování nálady obyvatel, ale zejména u emocionálně výbušných témat jako migrace jsou jejich výsledky dost proměnlivé.

Největší strach se u veřejnosti objevuje v závislosti na objemu nepravidelných uprchlických vln, ale nikoliv přímo. Zatím historicky nejvyšší míra strachu Italů před imigranty byla naměřena v listopadu 2007 a nesouvisela s vysokým počtem příchozích uprchlíků nebo geopolitickou krizí, což je vidět v porovnání s rokem 1999 a příchodem lidí prchajících před válkou v Kosovu nebo v roce 2011, kdy intenzivně probíhalo arabské jaro.

Ve skutečnosti bylo v roce 2007 množství uprchlíků přeplouvajících Středozemní moře skoro na historickém minimu, a to díky spolupráci s Kaddáfího režimem v Libyi. Událostí, která vyvolala kolektivní strach, tehdy byla brutální vražda Italky, kterou spáchal rumunský migrant. O rok později ale průzkumy zaznamenaly naprosto průměrnou míru obav z cizinců. Během následujících let se strach dále snižoval, ačkoliv začalo přibývat uprchlíků směřujících do Itálie.

I když si budou italští politici uvědomovat proměnlivost strachu, neomlouvá to jejich nečinnost v oblasti migrační politiky nebo xenofobní reakce namířené proti ní. Itálie by se ale neměla nechat lapit do začarovaného kruhu strachu. „Italská demokracie musí především překonat obavy a znovu získat schopnost dávat naději,“ uzavírá pro server Politico ředitel Fóra pro mezinárodní a evropský výzkum migrace (FIERI) Ferruccio Pastore.