Předpověděli němečtí filmaři Hitlerovy zločiny?
Rané německé filmy portrétovaly více tyranů a vrahů než snímky z jiných zemí. Předpovídaly holokaust? Nový dokumentární snímek se zabývá židovským filmovým kritikem obhajujícím tuto teorii.
Zatímco německých filmů bylo letos na festivalu v Cannes podezřele málo, v minulosti tvořily základ snad každé filmové přehlídky. Právě tehdy režiséři, jako Fritz Lang, Ernst Lubitsch, Friedrich Wilhelm Murnau a Billy Wilder, udávali tón nové, rozkvétající formě umění.
Mnoho z nich odešlo ve 20. a 30. letech do Hollywoodu. Lákala je velká moderní studia, důvodem však často byl i strach před nástupem nacismu a mocenskými choutkami Adolfa Hitlera, jak informuje web stanice Deutsche Welle.
Jejich nejslavnější filmy jako Metropolis, Vrah mezi námi, Nosferatu, symfonie hrůzy a Anna Boleynová, byly nicméně natočeny ještě v Německu. Epocha tamní filmografie fascinuje filmové nadšence napříč desetiletími. Nejznámější filmový kritik té doby Siegfried Kracauer byl jedním z nich.
V roce 1933 utekl před nacisty a v emigraci napsal knihu o německé kinematografii, kterou nazval Od Caligariho k Hitlerovi. Představuje zde teorii o tom, že němečtí režiséři ve svých filmech předpověděli realitu doby mezi lety 1933 až 1945. Represe, teror, tyranii a vraždy.
Režisér Rüdiger Suchsland nyní o Kracauerovi natočil působivý dokumentární snímek. Film, nesoucí také název „Od Caligariho k Hitlerovi“, měl premiéru minulý rok na festivalu v Benátkách, a od té doby byl promítán po celém světě: v Jižní Koreji, Íránu, Brazílii, Argentině, Hongkongu, Nizozemsku a Švédsku.
Festivalové turné bude pokračovat v Jeruzalémě, Šanghaji, Rumunsku a Portugalsku. A 28. května byl snímek uveden také do německých kin.
Kracauer byl vůdčí osobností filmové kritiky za dob Výmarské republiky a v zásadě obor filmové kritiky založil. V této době také psal do tehdy nejznámější německého deníku „Frankfurter Zeitung“ – osvětluje v rozhovoru pro Deutsche Welle režisér Suchsland.
„Kracauer byl Žid, liberál a levicový autor. Nejdříve odešel do exilu do Paříže, ale svou knihu napsal až ve Spojených státech. Podtitul publikace zněl: Psychologická historie německého filmu“.
To přesně vyjadřuje jeho snahu nalézt v německé kinematografii psychologické poselství. Kracauer dokonce použil Freudovu metodu, analyzoval skryté roviny těchto filmů. Na druhou stranu také zkoumal filmy jako nové masové médium, seismograf kolektivního vědomí i kolektivního podvědomí.
To byl základ jeho výzkumu, hledajícího odpověď na otázky, co z pozdějšího nacismu můžeme najít v těchto filmech - inklinaci k násilí, k válce, genocidě a vraždění evropských Židů?
Když v roce 1942 začal psát svou knihu, někteří Kracauera obviňovali, že je lehké vytvářet teorii, když už všichni vědí, jak se události vyvinuly. Ale jeho teze nebyla tak primitivní. Zjistil, že v německé filmografii se oproti jiným zemím v mnohem větší míře objevují masoví vrazi, tyrani, šílení vědci a autoritářské typy.
„Když si vezmete například Metropolis nebo Kabinet doktora Caligariho zjistíte, že v německé kinematografii je mnohem více takovýchto postav než ve filmech z ostatních zemí,“ podotýká režisér Suchsland.
Jak známá byla Kracauerova kniha? „Ve světě dokonce více než v Německu, což mě překvapilo. Dodnes je považována za klasiku vypovídající o kinematografii 20. let a speciálně o té německé. Filmy jako třeba Nosferatu, Berlín, symfonie velkoměsta, nebo Vrah mezi námi jsou ostatně populární dodnes,“ říká Suchsland.
Je všeobecně známo, že německá kinematografie byla ve 20. letech nejznámější na světě. Dalo by se říci, že byla důležitější než Hollywood. Ten se dostal na výsluní až poté, co do „továrny na sny“ dorazila vlna režisérů prchajících z Evropy. A především z Německa.
Zpracováno ze zahraničního tisku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
