Přední český pianista Ivo Kahánek nemá doma televizi, aby nemusel zkoušet svou pevnou vůli

2. duben 2021

Narodil se v květnu roku 1979 ve Frýdku-Místku, vzdušnou čarou zhruba 10 kilometrů od rodiště Leoše Janáčka. Ke klavíru poprvé usedl ve svých čtyřech letech a přes údajnou skepsi jeho první učitelky hry na klavír se s trochou nadsázky dá říct, že se s klavírní trojnožky od té doby nezvedl. Možná tomu paradoxně napomohlo i dětské astma, které jej vyřazovalo z tělocviku. Ačkoliv sport měl vždy rád a volný čas tráví nejraději chozením po horách, přiznává v Hovorech na Plusu.

Doma nemá televizi, aby nemusel zkoušet svou pevnou vůli. Říká totiž, že by jinak sjížděl jeden sportovní přenos a druhým. Legenda praví, že svého času o přestávkách svých klavírních koncertů vášnivě komentoval výsledky fotbalového Baníku Ostrava.

Je důležitější talent, nebo píle? Podle Kahánka je to touha, bez které se do absolutní světové špičky nelze probojovat. V roce 2004 vyhrál mezinárodní soutěž Pražského jara. O deset let později byl po Rudolfu Firkušném teprve druhým Čechem, který dostal pozvánku k vystoupení s Berlínskou filharmonií.

Před dvěma lety získal jednu ze dvou nejprestižnějších cen světa v oblasti klasické hudby BBC Music Magazine Awards za nahrávku klavírních děl Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů.

Jak se učí nové skladby a jak přemýšlí nad interpretací skladeb, které hraje jako první na světě? Nejen na to se Ivo Kahánka ptal Vlastimil Ježek v pořadu Hovory.

autoři: Vlastimil Ježek , lup
Spustit audio

Související