Před 35 lety padlo rozhodnutí o navrácení Hongkongu Číně. Soužití s velmocí je však pro místní obtížné

Hongkong je jednou z nejvýkonnějších světových ekonomik, během posledního půl roku však zažívá těžké časy. Mnoho místních lidí totiž nesouhlasí s tím, že Čína omezuje jejich autonomii. Záznamy z archivu Českého rozhlasu vám připomenou, jak se Hongkong z britské kolonie znovu stal součástí pevninské Číny. Na navrácení území se premiéři Čínské lidové republiky a Velké Británie, Čao C'-jang a Margaret Thatcherová, dohodli právě před 35 lety.

Čtěte také

Nepokoje v Hongkongu jsou selháním čínského prezidenta, píší Financial Times

Dnešní Hongkong je obří metropolí, kde žije nejvíc bohatých lidí na celé planetě. Také tu stojí nejvíc mrakodrapů. Území, kde se dnes nachází toto finanční, obchodní a průmyslové centrum, bylo ale ještě na počátku 19. století takřka liduprázdné - žila zde jen hrstka rybářů a zemědělců. Svůj význam získalo díky tomu, že ho Číňané museli na začátku 40. let 19. století, po porážce v první opiové válce, přenechat Velké Británii.

Faktické ovládnutí dnešního území Hongkongu Brity potvrdila v roce 1841 Nankingská smlouva. Država se rozšířila v roce 1860, když Britové k Hongkongu připojili také poloostrov Kchou-lun. V roce 1898 podepsala Čína s Velkou Británií smlouvu o pronájmu těchto území na 99 let. Britové tu na ostrově a přilehlém pobřeží vybudovali přístav, který se brzy stal velkým městem. 

Do druhé světové války se Hongkong bouřlivě rozvíjel. Jeho hospodářský rozkvět zbrzdila až japonská okupace za druhé světové války. V následujících letech ale město dokázalo plně využít toho, co mu nabídl příliv vzdělaných uprchlíků z pevninské Číny, nejprve zmítané občanskou válkou a poté ovládnuté komunisty. Hongkong se díky rychlé industrializaci stal už na konci padesátých let prvním „asijským tygrem“.

Začalo se ale blížit datum, kdy britský pronájem musel skončit. Právě před 35 lety, 19. prosince 1984, se představitelé Velké Británie a Číny domluvili, že 1. července 1997 přejde Hongkong pod čínskou svrchovanost. Čína slíbila, že na dalších 50 let v zemi zachová dosavadní ekonomické a společenské uspořádání – bude se přitom řídit zásadou „jedna země, dva systémy“.

Symbolem protestujících zastánců demokracie v Hongkongu byl v roce 2014 žlutý deštník|foto:Reuters

V roce 1998 sice přišla asijská ekonomická krize, Hongkong se s ní však vypořádal nad očekávání dobře a nadále patří k nejvýkonnějším ekonomikám světa. Jedním z nejvyužívanějších na světě je například i místní kontejnerový přístav. Nespokojenost obyvatel však vyvolává snaha Číny postupně omezovat jejich práva a svobody, zaručené ústavou. Kromě toho je Hongkong také místem, kde panuje mimořádná příjmová nerovnost. Situaci zhoršuje i rychlý růst cen nemovitostí.

Čtěte také

Hongkongští demonstranti se brání hi-tech sledování. Lasery proti kamerám, hotovost místo „Lítačky“

Jako „deštníková revoluce“ se označuje vlna protestů, jež začaly v září roku 2014. Nevoli obyvatel Hongkongu tehdy vzbudily plány na reformu volebního systému, které v podstatě znamenaly, že všechny kandidáty ve volbách do zastupitelských a exekutivních orgánů bude schvalovat čínská komunistická strana. Protesty, které trvaly až do prosince, však k žádným ústupkům ze strany vlády nevedly.

Není proto divu, že o pět let později se konflikt obnovil. Záminkou tentokrát byl návrh zákona, který by umožňoval vydávání lidí podezřelých z trestných činů do pevninské Číny, demonstrující však brzy začali požadovat širší demokratické reformy a také odstoupení vlády hongkongské správkyně Carrie Lamové.

Protesty dosud trvají a jsou nejvážnější krizí od připojení Hongkongu k Číně v roce 1997.  Zahynuli při nich už dva lidé. Student Alex Chow zemřel 8. listopadu poté, co při policejním zásahu spadl ze střechy parkoviště. Zanedlouho po něm, 14. listopadu, pak zemřel na následky poranění, utrpěného během demonstrace, 70letý muž. Ve městě také klesá počet turistů a hospodářství se poprvé za deset let dostalo do recese.