Pražská německá literární škola měla být cíleně vymazána z naší historie, domnívá se historik

15. květen 2023

Je národní literatura pouze ta psaná jedním národním jazykem s důrazem na etnický původ? Nebo je to literatura, která na území státu vznikla a souvisí s obdobím vzniku národů a jejich emancipace? A co literáti, kteří byli „jen“ inspirováni prostředím, ve kterém žili, ale psali „nenárodním jazykem“?

Otázky, které ale často převálcoval politický vývoj – i proto se celé literární skupiny dostaly do nemilosti. Z různých důvodů, ovšem s velmi podobným výsledkem: tím mělo být z rozhodnutí totalitních států o jejich vymazání z historie.

Účinkují: literární a výtvarný historik Radim Kopáč
Hrají: Michal Zelenka, Igor Bareš, Jan Vlasák, Aleš Procházka, Daniel Bambas a Lukáš Hlavica
Připravila: Ivana Chmel Denčevová
Režie: Michal Bureš

Soupeření mezi českým a německým živlem provází naše dějiny po staletí. Host pořadu literární a výtvarný historik Radim Kopáč k tomu říká: „Nejen vztahy v literatuře, kultuře ale i ve společnosti byly na přelomu 18. a 19. století výrazně vychýleny ve prospěch těch německých. Pak začínají Češi sílit a s tím i jejich literatura a společensko-politická pozice. Někdy to soupeření – dnešním pohledem – nabývalo až komických rysů“.

Čtěte také

Literární skupina označovaná jako pražská německá škola, se podle českého židovského německy píšícího literáta Maxe Broda dělí na užší a širší. Do této široké skupiny řadí autory od Rainera Maria Rilkeho, Gustava Meyrinka, přes Franze Kafku, Franze Werfla až po Oskara Bauma. Podle historika Kopáče pak můžeme využít periodizace. „To mezi léty 1870 – 1939. Zásadní a klíčové je tzv. literární jaro v letech 1871 – 1918, literární léto pak počítáme až do roku 1939.“

Češi a Němci se potkávali v nejrůznějších spolcích, kavárnách, divadlech, kdy německy píšící autoři překládali české literáty a naopak.

Praha byla cetrem

Klíčová pro tvorbu mnoha autorů byla sama Praha. „Měla magický nádech, a to až do doby před asanací v roce 1893. V jiných světových metropolích už v té době měnila obraz města architektura,“ dodává Kopáč. „Mnohonárodnostní složení a prolínání pak bylo živnou půdou pro umělce, pro literáty.“   

Čtěte také

Milníkem ve vzájemných vztazích byl den, kdy se rozpadlo Rakousko-Uhersko. To totiž bylo mnohonárodnostním státem, světem bez státních hranic. Prvorepublikové Československo – definované jako stát Čechů a Slováků –, pokračovalo ve vzájemně se inspirujícím a obohacujícím se společenství mezi českými a německými autory.

Problém začal až s nástupem nacismu, kdy došlo k likvidaci židovských spoluobčanů – většina z nich psala totiž německy, důležité bylo i období poválečné. „Pražská německy psaná literatura po roce 1945 přestala existovat. Ten, kdo neskončil v koncentráku, byl vyhnán po válce. Pak tu byly poúnorové monstrprocesy s židovskými spoluobčany.“

Čtěte také

Jedním z nich byl Otto Katz, popravený v rámci procesu s Rudolfem Slánským. Psal pod pseudonymem André Simon. A aby toho nebylo málo – komunistů se nehodila ani němčina, kterou tito umělci psali. Protože vytváření neustálého napětí a připomínání hrozby německého revanšismu dotvářelo dobový kolorit.“

Pak byla dlouhá doba temna, kterou vystřídal proces ve 2. polovině 60. let. Symbolickým spouštěčem změn se stal přímo Franz Kafka, jeden z autorů skupiny. Konference v Liblicích a připomenutí jeho příběhu a literárního, díla byla symbolickým signálem ke změnám ve společnosti i politice. „Nadšený elán ale dlouho nevydržel. S normalizací byl znovu uťat,“ konstatuje Kopáč.

Za poslední autorku skupiny je považována Lenka Reinerová, žena, která žila typický příběh literátky a vězeňkyně obou totalitních režimů.

Čtěte také

Dnes už v české literatuře opět máme autory, kteří tvoří německy. Z exilu to byli Jiří Gruša či Eugen Brikcius, v německém jazykovém prostředí vyrostli Ondřej Cikán či Michal Stavarič. Také Jaroslav Rudiš, který se stal součástí česko-německého literárního světa a svůj poslední román napsal přímo německy.

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli neměla být pražská německá literární škola vymazána z historie, literární a výtvarný historik Radim Kopáč odpovídá: „Měla. Ten výmaz byl naprosto cílený, jednak pokud jde o židovské etnikum po roce 1939 – holocaust, odsun Němců (1945) a období z přelomu 40. a 50. let. Tehdy probíhaly silně protižidovsky zaměřené komunistické monstrprocesy.“

Celý pořad Jak to bylo doopravdy najdete v audiu, připravila Ivana Chmel Denčevová.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.